Silný hospodářský vzestup Číny je už několik desetiletí nezpochybnitelný. Země se stala mocností číslo dvě s ambicí dostat se ještě výše. Peking se snaží posilovat i pozici své měny, jüanu. Ta je zatím zdánlivě daleko za vedoucím dolarem, coby hlavní globální měnou. Ale vzestup jüanu se nemusí projevovat jen v rezervách centrálních bank, ale i ve stále významnější roli v mezinárodním obchodě. A válka na Ukrajině jeho přitažlivost v některých koutech světa ještě posiluje.
Čínský jüan míří vzhůru. Trpělivě bude zřejmě podrývat pozici dolaru a spojovat odpůrce americké měny
Soupeření Číny a USA, a to v mnoha podobách včetně vlivového, politického, vědeckého, kulturního, sportovního, obchodního i ve zbrojení, je dlouhodobě centrem široké pozornosti. Týká se to ale i soupeření měn obou velmocí. Mezi vahou dolaru a jüanu (čínská měna se oficiálně nazývá renminbi, jüan je označení pro jednotku měny a používá se pro uvádění cen statků a služeb) je zatím znatelný rozdíl. Váha dolaru ale klesá.
Navíc probíhající válka na Ukrajině, uplatňování západních ekonomických sankcí, vytváření nových politických svazků a v neposlední řadě úvahy o tom, zda bude Saúdská Arábie i nadále prodávat ropu pouze za dolary, pak toto překreslování (nejen) měnové mapy světa mohou výrazně urychlit.
Je další vzestup Číny nezadržitelný?
Hlavní hnací síla je nyní na straně Číny. O jejím minulém vzestupu do pozice světové dvojky bylo napsáno mnoho studií. Tento pochod k vrcholu má však pokračovat.
A to – alespoň podle současných prognóz a propočtů – jak letos, tak v příštích pěti letech i v dalším desetiletí.
V letošním roce se má tak Čína například podle projekcí Mezinárodního měnového fondu podílet na světovém ekonomickém růstu jednou třetinou. I v příštích pěti letech pak má mít největší podíl na celosvětovém růstu, skoro 23 procent (USA jedenáct procent). A do roku 2037 by reformy zvyšující produktivitu práce měly podle fondu zvednout reálný hrubý domácí produkt Číny zhruba o osmnáct procent.
S rychlým vzestupem na globálním žebříčku v posledních dekádách se snaží Peking podporovat také svoji měnu. Představovat ji jako alternativní měnu v mezinárodním obchodě a jako rezervní měnu.
V roce 2015 zařadil Mezinárodní měnový fond jüan do svého koše hlavních měn (vstoupil tam o rok později). Do té doby v něm byly dolar, euro, britská libra a japonský jen. Agentura Reuters tehdy označila rozhodnutí fondu za vítězství Pekingu v boji o uznání Číny jako globální ekonomické mocnosti. Jüan se tak stal jednou z pěti globálních rezervních měn.
Dolar si drží nejvyšší pozici už téměř osmdesát let
V roce 1944 se v Bretton Woods v americkém státě New Hampshire sešlo více než sedm set delegátů ze čtyřiačtyřiceti spojeneckých zemí, aby vytvořili stabilní mezinárodní měnový systém. Rozhodli, že světové měny již nebudou vázány na zlato, ale na dolar. Díky této dohodě byl americký dolar oficiálně korunován světovou rezervní měnou.
V současnosti činí dolar 59 procent veškerých globálních devizových rezerv (jüanu patřila v ruce 2022 zhruba tři procenta). Podíl americké měny se ovšem snižuje, například před deseti lety to bylo 62 procent, v roce 2000 pak 70 procent. Ale i přesto dolar zůstává v této oblasti oproti ostatním měnám jasným hegemonem. V této pozici ustál nástup globalizace, prudký technologický rozvoj či nejrůznější geopolitické kolapsy a posuny.
Jsou různé výhody, které by Čína získala dalším posilováním pozice jüanu. Profesor na Hong Kong University of Science and Technology Edvin Lain zmínil pro deník South China Morning Post kupříkladu možnost vypůjčit si v zahraničí velké množství peněz za výhodných podmínek, redukci kurzového rizika, menší závislost na zahraničních institucích a mezinárodních platebních systémech.
V neposlední řadě je to také vyšší zájem jiných zemí využít jüan ve vlastních obchodech. Širší užití jüanu by také Pekingu umožnilo získat potenciálně citlivé informace o přílivu a odlivu financí, často soukromého charakteru, soudí Lain.
V čem je přitažlivost jüanu a kde jsou jeho slabiny
„Užití čínské měny nevyhnutelně expanduje a bude hrát větší roli ve světě,“ řekl Insideru profesor na University of Southern California Paj-ču Čchen. Zdůvodňuje to tím, že některé země cítí, že jejich hospodářství by mohla omezovat politika USA, protože dolar je dominantní, a tak chtějí riziko omezit. Toto riziko zvýraznily i sankce, které Západ zavedl po zahájení války na Ukrajině. Snaží se tak najít alternativní finanční systémy, které by jim umožnily uhnout před sankcemi Washingtonu jako politické páky.
Odborníci však zároveň upozorňují, že Peking by musel přistoupit na některé změny, které by důvěryhodnost jüanu zvýšily. Kupříkladu zdržet se manipulace s měnou, ze které byl v minulosti viněn – tedy, že devalvoval jüan, aby podpořil čínský export. Větší průhlednost by musel vnést rovněž do rozhodování své centrální banky.
Sídlo čínské centrální banky (PBOC) v Pekingu
Eswar Prasad v článku pro americký think-tank Brookings vznáší otázku, zda může jüan realisticky aspirovat na status měny „bezpečného úložiště“. Tedy měny, na kterou se investoři obracejí kvůli bezpečnosti v dobách globálního chaosu. Historie podle Prasada naznačuje, že země s takovou měnou musí mít zdravý institucionální rámec. Tedy zejména nezávislé soudnictví, otevřenou a transparentní vládu a důvěryhodnou centrální banku.
Teprve tak si země a její měna může získat důvěru zahraničních investorů, soukromých i veřejných, včetně centrálních bank a státních investičních fondů.
A tady má Peking dle expertů velké slabiny. Mimo jiné upozorňují, že Čína nemá plně rozvinuté finanční trhy a přísně kontrolovaný jüan není řízen primárně tržními silami. Její regulační a soudní systémy hodnotí jako neprůhledné a pro lidi ze Západu nedůvěryhodné. Také čínská centrální banka bude podle nich dělat hlavně to, co jí komunistická strana nařídí. Někteří dokonce soudí, že očekávat, že Peking uvolní sevření jüanu, je jako doufat, že politbyro brzy uspořádá demokratické volby.
Může jüan nahradit dolar?
Podle řady expertů i institucí si dolar v nejbližších letech – do konce desetiletí bezesporu – udrží pozici světové jedničky. Ovšem jeho postavení bude oslabovat a v některých oblastech (například mezinárodní obchod) to může být velmi výrazné.
Kupříkladu americká ministryně financí a bývalá šéfka centrální banky Janet Yellenová v březnu podle Bloombergu uvedla, že americkému dolaru nehrozí ztráta statusu dominantní světové rezervní měny v důsledku sankcí uvalených na Rusko. „Nemyslím si, že dolar má nějakou vážnou konkurenci. A pravděpodobně ještě dlouho mít nebude. Navzdory různým pokusům o vytvoření systémů, které by ho obcházely.“
Také ředitel sekce hospodářské politiky Svazu průmyslu a dopravy ČR Bohuslav Čížek dolaru věří. „V blízké době zřejmě nelze očekávat, že by byla zásadněji ohrožena pozice dolaru jako hlavní globální měny. Nicméně v souvislosti s trendem deglobalizace se nejspíše časem dále zvýší podíl ostatních měn, například z některých zemí BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína, Jižní Afrika),“ uvedl.
Podobný závěr vyplynul i z průzkumu švýcarské banky UBS v roce 2019 mezi centrálními bankami. Podle něj americký dolar zůstane v příštím čtvrtstoletí vedoucí světovou rezervní měnou, přičemž se očekává, že euro a jüan dále zvýší svůj podíl na celkových rezervách centrálních bank. A letos v dubnu na toto téma UBS napsala: „Celkově vzato si myslíme, že vláda dolaru bude žít dál. Zároveň pravděpodobně vytvoří po cestě nějaký prostor pro konkurenty.“
Nemluvně versus dospělý
Hlavní ekonom investiční společnosti Natland Petr Bartoň k tomu dodal: „Ostatně dolar evidentně přežil nástup eura jako globální měny, což svého času byla větší výzva než jüan.“ Zdůraznil také, že „dolar má tu výhodu, že nesmrdí nikomu, ani Kubě, pravděpodobně ani Severní Koreji“.
Brad W. Setser z americké neziskové organizace Rada pro mezinárodní vztahy (Council on Foreign Relations) očekává, že „při absenci katastrofální chyby americké politiky zůstane dolar nejdůležitější rezervní měnou pro příštích několik desetiletí“.
Zajímavé přirovnání pak použila novinářka Astrid Eiraová v článku na platformě hodnotící finanční produkty Financesonline.com. „Jüan teprve roste, je to nemluvně, které je bez chůvovské vlády zranitelné. Srovnejte to s dolarem, který je dospělým jedincem, jenž se dokáže sebevědomě procházet po drsných ulicích otevřených trhů.“
Jüan se tlačí do dvoustranných smluv
I když by jüan mohl vypadat jako ztrápený žadatel o pozornost centrálních bank, trhů, investorů či obchodníků, rozhodně tomu tak není.
Peking se snaží rozšířit jeho vliv například v asijsko-pacifickém regionu. List Sydney Morning Herald loni upozornil, že Banka pro mezinárodní platby (BIS), sídlící ve Švýcarsku, v červnu oznámila dohodu o likviditě renminbi. Zúčastněným centrálním bankám ze zmíněného regionu poskytne likviditu prostřednictvím systému sdružování rezerv. Mezi účastníky jsou indonéská, malajsijská, singapurská, čínská i chilská centrální banka.
A pak je tu velké pole mezinárodního obchodu. Australský zpravodajský web news.com.au například letos koncem března oznámil dohodu Číny a Brazílie. Domluvily se, že při vzájemném placení za zboží už nebudou potřebovat dolar. „O společném úsilí zdecimovat americký dolar diskutují také Rusko, Indie, Čína a Jihoafrická republika,“ řekla webu profesorka politických věd na univerzitě v Torontu Carla Norrlofová.
Rovněž Austrálie se s Čínou loni dohodla, že za vývoz své železné rudy dostane platbu v jüanech. „Austrálie udělala dobrý krok, když nabídla Číně alternativu k americkým dolarovým platbám za železnou rudu,“ řekl webu ekonom Lurion De Mello z Macquarie University. „Lepší nabídnout než být donucen,“ dodal.
Čínský deník Global Times pak letos v únoru informoval o jednáních, které by umožnily Iráku, aby byl obchod s Čínou vypořádáván v jüanech. Dodal, že dosud byl dovoz financován pouze v dolarech.
„Potenciální problém dolaru není v tom, že by si jím země méně platily svůj mezinárodní obchod,“ upozorňuje v této souvislosti Bartoň. Důležité podle něho je spíše množství amerického dluhu, který drží Čína. „Pokud by se rozhodla jej nějak rychle rozprodat, způsobilo by to americké ekonomice (a také globálnímu finančnímu trhu) mnohem větší problémy než pomalý přechod části mezinárodního obchodu na jiné měny.“ Ekonom tak usuzuje i z toho, že mezinárodní obchod obecně sílí rychleji, než kolik může dolar relativně ztrácet, takže reálná důležitost dolaru přežije.
Své pozice druhé největší ekonomiky světa a největšího obchodníka s komoditami využívá Čína též k tomu, že stále více tlačí svou měnu do mezinárodních transakcí. Web Nikkei Asia s odvoláním na banku BIS loni v říjnu uvedl, že jüan vyskočil v roce 2022 v měnových transakcích na páté místo. Napomohla tomu hospodářská expanze země, která zvyšuje obchodování, a také to, že se sankcemi zasažené Rusko obrací na čínský trh. Před jüanem tak byly pouze dolar, euro, jen a libra. Čínská měna představovala sedm procent z celkových transakcí.
Ještě v dubnu 2019 se přitom jüan umístil na osmém místě. V novém žebříčku tudíž překonal měny Austrálie, Kanady a Švýcarska. BIS tyto údaje o mimoburzovním obratu deviz (bezhotovostní peněžní prostředky v cizí měně) zveřejňuje každé tři roky na základě zpráv centrálních bank z celého světa.
Čínská měna stále více láká odpůrce dolaru
„Je zjevné, že i vlivem dopadů války na Ukrajině a souvisejících sankcí se zejména Rusko a Čína pokouší zavést alternativní systém obchodování a dále budou postupně posilovat svou pozici na úkor dolaru,“ uvedl Čížek ze Svazu průmyslu a dopravy ČR. Upozornil, že čínský prezident například avizoval rozšíření spolupráce se zeměmi BRICS v oblasti přeshraničních plateb a úvěrového ratingu. „Dopad však bude zřejmě omezený, protože měny těchto zemí, jako jsou například JAR, Brazílie či Rusko, nejsou obecně považovány za příliš silné,“ dodal.
Neočekává tedy, že by pozice dolaru jako hlavní rezervní globální měny byla zásadněji ohrožena. Spíše se v souvislosti s procesem deglobalizace zvýší podíl ostatních měn, například některých zemí BRICS.
Ekonom Bartoň uvedl, že Rusko a Čína se nedávno údajně dohodly, že si budou vzájemně platit svými měnami a že Moskva bude podporovat Peking v prosazování placení čínskou měnou ve třetích zemích. Vedle Asie a Afriky byla také jmenována Jižní Amerika. „Ale to je spíše touha než realita. Jižní Amerika je logicky plně dolarizována.“
Bartoň zmínil, že Čína stále více proniká do Afriky, zejména prostřednictvím rozličných těžařských aktivit. Ale i tím, že nabízí africkým vládám pomoc „při oddlužení“. Ekonom zdůraznil, že se tak však děje za vysokou cenu.
Dodal také, že větší platby čínskou měnou budou znamenat, že Peking bude moci snáze vládám těchto zemí půjčovat. „To zní na první pohled výhodně, protože by si nepůjčovaly, kdyby jim Čína nenabídla lepší podmínky. Ale ono to trochu připomíná v mnoha případech problémy závislého narkomana.“ Čínské půjčky někdy podle Bartoně přípomínají spíše lichváře, který doufá, že dlužník zbankrotuje, protože potom si od něj něco vezme. „Něco, co by jinak, bez bankrotu, bylo nemyslitelné. Tu přístav, tu železnici, tu celý důl.“
Bartoň to dává do protikladu půjčování si v dolarech, které většinou znamená, že stát jako dlužník musí věřiteli prokázat, že dělá rozumné ekonomické reformy, aby zvýšil svoji schopnost splácet a do budoucna si již nemusel půjčovat.
Na druhé straně lze uvést, že v literatuře se také objevují důkazy, že ani západní instituce či americké nadnárodní korporace neměly při půjčování rozvojovým státům vždy nejčistší úmysly. Například roli Světové banky či Americké agentury pro zahraniční rozvoj (USAID) se věnoval mezinárodní bestseller Zpověď lovce ekonomik.
Ropovod společnosti Aramco v Saúdské Arábii (na snímku z roku 2018)
Hlavní hry se nyní vedou o platby za ropu
V lednu letošního roku ohromil saúdskoarabský ministr financí Muhammad Džadaán prohlášením, že tato země by byla – poprvé po 48 letech – otevřená obchodovat se svou ropou i v jiných měnách, než je pouze dolar.
Někteří to považovali za nejnovější signál, že mocné státy po celém světě chystají „dedolarizaci“ globální ekonomiky. Spojovali to i s tím, že ruský vládce Vladimir Putin loni na 14. summitu zemí BRICS navrhoval vznik nového „mezinárodního měnového standardu“. Mezitím zároveň Čína naléhá na producenty ropy a hlavní vývozce, aby jako platbu přijímali jüany.
V březnu pak americký deník Wall Street Journal přinesl zprávu, že probíhají jednání Saúdů s Číňany o tom, jak platit část saúdské ropy pro Čínu v jüanech. WSJ uvedl, že by to byla známka dalšího příklonu toto největšího exportéra ropy k Asii. Dodal, že podobné rozhovory probíhaly i v minulosti a byly na několik let přerušeny, ale letos se znovu daly do pohybu.
Bývalý významný americký politik, nyní již na odpočinku, Ron Paul označil oznámení Saúdů za možná nejdůležitější zprávu (nejen) letošního roku. Připomněl, že bývalý americký prezident Richard Nixon v první polovině sedmdesátých let minulého století „připoutal Saúdskou Arábii k dolaru“. Výměnou za to, že USA budou toto královstí podporovat, a to i zbraněmi, bylo domluveno, že všechny své ropné transakce budou Saúdové zprostředkovávat v dolarech (příkladu Saúdů následovala také Organizace zemí vyvážejících ropu – OPEC – a svou ropu oceňovala v amerických dolarech).
Saúdové rovněž souhlasili, že velkou část takto získaných takzvaných petrodolarů budou investovat do nákupu amerických dluhopisů. Dnes je Saúdská Arábie šestnáctým největším držitelem amerických vládních dluhopisů.
Paul to považuje za významný důvod, proč si dolar udržuje pozici hlavní měny v devizových rezervách. Dodal rovněž, že dedolarizace ohrožuje schopnost Spojených států zvládat obří dluhy a přitom v USA navíc není, až na výjimky, ochota ke škrtům ve výdajích.
Ekonom Bartoň celou situaci nevidí tak vyhroceně. Poukázal na to, že ropné státy Blízkého východu, zejména právě Saúdská Arábie, provádí námluvy s čínskou měnou již léta. „Alespoň symbolicky by bylo pro Čínu velkým vítězstvím, kdyby mohla Saúdské Arábii za ropu platit svou měnou. Saúdové stále deklarují, že je to zajímá. Ale podle všeho spíše proto, aby zvýšili svoji vyjednávací pozici vůči USA, než aby skutečně nějak pokročili směrem k čínské měně,“ domnívá se Bartoň.
Alternativy za dolar při platbách za ropu ovšem mezitím začaly zkoumat také Írán, Indie a Spojené arabské emiráty, upozornil australský zpravodajský web news.com.au.
Dolar je zatím velmi vysoko, ale jüan má příležitosti před sebou
Názory na podobu budoucího měnového systému se pochopitelně velmi různí. Pozice dolaru však stále výrazně předstihuje ostatní měny, takže i přes její očekávané oslabování si americká měna bude držet výrazný náskok. Americký Fed v říjnu 2021 uvedl, že v letech 1999 až 2019 tvořil dolar 96 procent fakturace celkového obchodu na americkém kontinentu, 74 procent v asijsko-pacifickém regionu a 79 procent ve zbytku světa. Jedinou výjimkou byla Evropa, kde má dominantní postavení euro.
Ekonomický historik z Milánské univerzity Luca Fantacci řekl pro Euronews, že budoucí měnový systém by mohl najít využití různých měn pro různé funkce. „Zjednodušeně řečeno, dolar by se mohl díky své likviditě specializovat na poskytování rezervního aktiva pro finanční systém. Zatímco jüan by se mohl specializovat na poskytování měnového nástroje pro platby v reálné ekonomice, tedy pro obchod, pro dodavatelské řetězce a pro komoditní trhy.“
Elsabé Lootsová na webu The Conversation, který se věnuje odborným analýzám, soudí, že tak, jak bude svět válkou na Ukrajině stále více rozdělen, může se čínský jüan stát bezpečným útočištěm pro Rusko a další podobně smýšlející země.
Novinářka Astrid Eiraová pak odhaduje, že jüan v nejlepším případě vytlačí ostatní rezervní měny, ale ne samotný dolar. Svoji pozici pak také může posilovat prostřednictvím dvoustranných ujednání.
Finanční instituce, jako jsou Citigroup a Goldman Sachs, spolu s dalšími analytiky předpovídají, že se jüan stane do roku 2030 třetí nejpoužívanější měnou v mezinárodních platbách a také třetí nejvýznamnější rezervní měnou (za dolarem a eurem), uvedl South China Morning Post. Oproti současnosti by tak předstihl libru a jen.
Budoucnost ovlivní také digitální měny
A možný žolík na závěr – americký Fed uvedl, že výzvu pro dominanci amerického dolaru by mohlo představovat měnící se platební prostředí. „Například rychlý růst digitálních měn, a to jak soukromého sektoru, tak i oficiálních, by mohl snížit závislost na americkém dolaru.“
Americký Kongres k tomu ve své zprávě uvedl, že podle BIS se v roce 2021 zabývalo devadesát procent centrálních bank pracemi na vytvoření digitálních měn.
Americká centrální banka však považuje za nepravděpodobné, že technologie sama o sobě by mohla změnit prostředí natolik, aby zcela vykompenzovala dlouhodobé důvody, proč je dolar dominantní. Bez rozsáhlých politických či ekonomických změn, které by poškodily význam dolaru jako uchovatele hodnoty nebo prostředku směny a které by současně posilovaly atraktivitu dolarových alternativ, zůstane dolar v dohledné době pravděpodobně dominantní světovou měnou, shrnuje Fed.