Bývalý manažer Mostecké uhelné (MUS) Antonio Koláček ve své závěrečné řeči u soudu ve čtvrtek uvedl, že při privatizaci těžební společnosti nezískal ani korunu navíc. Zdůraznil, že jeho úmyslem bylo zachránit MUS před zánikem a stabilizovat ji. Státní zástupce trvá na tom, že Koláček a někdejší generální ředitel MUS Oldřich Klimecký zneužili svého postavení k ovládnutí firmy a následně v roce 1999 podvedli vládu Miloše Zemana, která netušila, že jim prodává i státní menšinový podíl v těžební společnosti. Soud vyhlásí rozsudek 12. června.
Při privatizaci Mostecké uhelné jsem nezískal ani korunu navíc, řekl Koláček v závěrečné řeči
Obžaloba pro Koláčka žádá trest propadnutí veškerého majetku, sedm a půl roku vězení a pětiletý zákaz působení ve vedení firem. „Nedokážu si to vůbec představit, že bych měl přijít o všechno,“ svěřil se třiašedesátiletý muž novinářům u pražského městského soudu. „To je krutost, nic jiného než krutost,“ komentoval délku navrženého trestu odnětí svobody. Manažer u soudu také řekl, že vyšetřovatelé rozdělili bývalé kamarády a spolupracovníky z MUS na ty dobré a ty špatné.
„Jak říkáme my buddhisti: Nic se neděje bez příčiny. (…) Hlavní příčinou, proč zde dnes stojím, je skutečně hladovost a ziskuchtivost. Jen si pan státní zástupce nevšiml, čí hladovost to ve skutečnosti je,“ prohlásil Koláček a ukázal na bývalé kolegy Petra Pudila a Vasila Bobelu, kteří mají v kauze postavení svědků. „Celou dobu byli chráněni policií i Vrchním státním zastupitelstvím v Olomouci, i když se hluboce kamarádili s panem (Tomášem) Pitrem, (Františkem) Mrázkem a jejich partou,“ zavzpomínal Koláček na další kontroverzní podnikatele 90. let.
Státní zástupce Radek Bartoš na to reagoval slovy, že Pudil s Bobelou nikdy nefigurovali v zahraničních strukturách, které kontrolovaly akcie MUS. „Nikdy nebyli v žádných společnostech založených na ostrově Man, nebyli ve společnosti Investenergy a podobně. Jejich majetek pochází až z manažerské privatizace v roce 2005, a to je prostě jiný příběh,“ sdělil novinářům.
Ve švýcarské větvi kauzy se Pudil s Bobelou přihlásili jako poškozená strana. „Tím dodali Švýcarsku to, co jim po celou dobu bytostně chybělo. Dodali jim škodu a poškozeného, kterou nezbytně nutně potřebovali, aby nás mohli odsoudit a peníze tam uložené si nechat,“ míní Koláček, kterého Švýcarsko v roce 2013 potrestalo 52 měsíci odnětí svobody. Do vězení tam nenastoupil. Argumentoval mimo jiné tím, že se chce osobně obhájit před českým soudem.
Koláček nyní před novináři připustil, že si několikrát kladl otázku, zda by pro něj nebylo jednodušší podrobit se trestu ve Švýcarsku. „Možná jsem to měl udělat. Moje tělo už mi i někdy říkalo, že bych měl nastoupit do toho švýcarského vězení, ale duše mě tam nepustila, protože by se nedostala ven ta pravda. Musel bych s tou křivdou zůstat celý život. To jsem nechtěl,“ vysvětlil.
„Během privatizace MUS jsem nezískal nikdy ani korunu navíc, kromě svých měsíčních odměn za práci. A jediné peníze, které jsem získal navíc, byly peníze z prodeje akcií MUS poté, co jsme MUS s pány Pudilem, Bobelou a (Lubošem) Měkotou prodali panu (Pavlu) Tykačovi, a to mi přitom pánové Pudil a Bobela ještě velkou část těch peněz stačili ukrást, protože jsem byl příliš důvěřivý,“ pokračoval třiašedesátiletý Koláček. Na své vystoupení dorazil ve smokingu, řeč zahájil několika náboženskými citáty a zakončil ji recitací básně Když od Rudyarda Kiplinga.
Jeden z mužů je z obžaloby zmatený, nerozumí jí
Spoluobžalovaný Klimecký, který je o 20 let starší, se soudního procesu neúčastní. Přes svého advokáta vzkázal, že obžalobě nerozumí, je z ní zmatený a z toho, co mu klade za vinu, si nic nepamatuje. Privatizaci MUS pokládá za úspěšnou akci, která znásobila ekonomickou výkonnost společnosti a přispěla k sociálnímu smíru v regionu.
Jeho advokát Pavel Kavinek doplnil, že Klimecký je vzděláním a zkušenostmi jednou z největších věděckých kapacit v oboru hnědého uhlí, nikoliv ekonom nebo bankéř. „Na finančních procesech se aktivně nepodílel, protože jim nerozuměl,“ podotkl právník a připomněl, že představenstvo MUS bylo vícečlenným orgánem.
„Kdyby obžaloba nebyla předpojatá, musela by na lavici obžalovaných posadit všechny členy představenstva,“ poznamenal. Státní zástupce chce Klimeckého poslat do vězení na pět až 7,5 roku, což advokát vzhledem k věku svého klienta označil za doživotní trest.
Obžaloba tvrdí, že muži ovládli MUS jejími vlastními penězi poté, co z ní odčerpali finance pod záminkou zhodnocení v zahraničí. Vytvořením nepřehledné struktury firem zastřeli, že nejpozději od května 1998 vlastnili nebo měli pod kontrolou nadpoloviční většinu akcií MUS. Poté údajně vyčkali, až cena akcií klesla, a od státu odkoupili jeho podíl v dolech přes firmu Investenergy za výrazně nižší cenu – konkrétně za 650 milionů korun.
Škodu způsobenou státu vyčíslil státní zástupce na zhruba 2,38 miliardy. Stát nicméně v trestním řízení vznesl nárok na náhradu škody ve výši 8,6 miliardy, což označil za původní tržní hodnotu MUS.
Zeman prodej státního podílu hájil
Zemanova vláda schválila prodej 46 procent akcií MUS jednomyslně. Členové kabinetu u soudu v minulosti vypovídali jako svědci. Zeman prodej státního podílu hájil – MUS podle něj nebyla strategickou společností a vláda byla ráda, že se menšinového podílu zbaví. Exministr průmyslu Miroslav Grégr, který prosadil přímý prodej státního podílu místo soutěže, uvedl, že nevěděl o souvislosti mezi Investenergy a obžalovanými manažery. Připustil ale, že v kuloárech nebylo žádným tajemstvím, že management MUS usiluje o výhradní vlastnictví firmy.
Českému stíhání původně čelilo osm lidí, Měkota však v roce 2013 zemřel a stíhání bývalého lobbisty a obchodníka se zbraněmi Pavla Musely přerušil žalobce ze zdravotních důvodů. Obžaloba tak nakonec mířila na šest lidí propojených s MUS. Stíhání Petra Krause, Marka Čmejly a Jiřího Diviše ale soud postupně zastavil, protože si začali odpykávat tresty uložené již dříve ve švýcarské větvi kauzy, která se vedle ovládnutí MUS týkala praní špinavých peněz. Kraus ve Švýcarsku nastoupil do vězení, Čmejla s Divišem tam nakonec dostali podmínky a peněžité tresty.
Posledním obžalovaným je bývalý náměstek ministra průmyslu Robert Sýkora, a to za přijetí úplatku v souvislosti s přípravou podkladů pro rozhodnutí vlády o prodeji podílu v MUS. Státní zástupce pro něj navrhl trest pod polovinou sazby, která činí pět let, peněžitý trest 4,5 milionu korun a zákaz činnosti ve státní správě. Sýkora k hlavnímu líčení nechodí, jeho právník ve čtvrtek soudu navrhl zproštění obžaloby.