Po československých parlamentních volbách v červnu 1992 bylo jasné, že zdlouhavé vyjednávání o budoucnosti společného státu nabere jiný směr. Předsedové vítězných stran Václav Klaus (ODS) a Vladimír Mečiar (HZDS) se tenkrát shodli, že jejich představy o budoucnosti společného státu jsou neslučitelné. Proto se 26. srpna 1992 Klaus a Mečiar sešli v brněnské vile Tugendhat, aby vyjednali rozdělení československého státu. Několikahodinového rozhovoru mezi čtyřma očima se nesměli účastnit novináři, jeho obsah tak dodnes zůstává veřejnosti neznámý.
Před třiceti lety se brněnská funkcionalistická vila Tugendhat dostala do československých politických dějin. Právě zde totiž v horkém srpnovém dni Václav Klaus a Vladimír Mečiar vedli rozhovor ohledně budoucnosti federace. Svědkem několikahodinového rozhovoru státníků, který vyústil v sametový rozvod, byl pouze mohutný platan na zahradě vily.
Lokalita pro vyjednávání byla zvolena strategicky. Brno totiž představovalo „neutrální území“, se symbolickou polohou mezi Prahou a Bratislavou.
Vše začalo po třetí hodině odpoledne. „První přijel premiér Klaus, on je velmi dochvilný. Předtím, než přijel Mečiar, tak si Klaus vybral místo pod stromem,“ prozradil tehdejší brněnský primátor Vojtěch Mencl.
Snímky z jednání vznikly náhodou
Slavné záběry politiků, kteří odložili saka, usedli pod rozložitý strom a dlouhé desítky minut jednali mezi čtyřma očima, pořídilo hned několik fotografů. Ti to však neměli snadné, protože do vily ani její zahrady novináři nesměli.
Při podobných jednáních novináři zpravidla fotili příjezd delegací a závěrečný brífink. Podobně to mělo být i tehdy v Brně. „Ptali jsme se, jestli bychom nemohli něco vyfotit i uvnitř, ale byl tam zmatek, nebylo jasné, kdo by o tom měl vlastně rozhodovat, a v podstatě ani neměli zájem,“ řekl brněnský fotoreportér tehdejší Československé tiskové kanceláře Igor Zehl.
Při obhlídce plotu vily Zehl spatřil Klause s Mečiarem, kteří vyšli pod strom v zahradě. „Vylezl jsem na podezdívku plotu, protože jsem nechtěl fotit přes pletivo. I na dálku bylo vidět, že to není nějaké tvrdé jednání, spíš to působilo jako volnější, přátelská komunikace,“ popsal Zehl.
V médiích se při výročích pravidelně objevují také fotografie Jefa Kratochvila, uznávaného divadelního fotografa, které vznikly v podstatě náhodou. „Prostě jsem šel kolem a přes plot politiky zahlédl, tak jsem je párkrát vyfotil. Shodou okolností jsem měl na foťáku nasazený dlouhý objektiv, bez kterého by to nešlo,“ vzpomínal Kratochvil před časem pro Brněnský deník Rovnost.
Schůzka Klause s Mečiarem trvala dvě a půl hodiny a pravděpodobně vedla k odstranění určitých nedorozumění a ke shodě nad harmonogramem zániku federace. Podle vyjádření účastníků se rozhovor nesl v uvolněném duchu.
Těsně před půlnocí pak spolu oba politici předstoupili na tiskové konferenci ve vile před novináře a oznámili, že československý stát bude od 1. ledna 1993 minulostí.
O konci federace rozhodly parlamentní volby
Nebyl to však první rozhovor představitelů obou republik – ve vile Tugendhat se setkali už v červnu 1992 po parlamentních volbách. Již tato první povolební schůzka Klause a Mečiara dala jednoznačně najevo, že skončila doba vleklých diskusí mezi politickými reprezentacemi obou republik, které trvaly prakticky od pádu komunismu v listopadu 1989.
HZDS přišlo s návrhem přeměny federace na ekonomické a obranné společenství, to však ODS odmítla. Důležitým signálem nezadržitelného rozpadu Československa byl i fakt, že ODS nominovala Klause na funkci českého premiéra, přestože ho po volbách prezident Václav Havel pověřil sestavením federální vlády. Státoprávní jednání se od té chvíle vedla na úrovni republikových vlád.
I to byl rozdíl proti zvyklostem z minulého období, kdy mezi sebou jednali představitelé republikových a federálních orgánů a do diskusí se svými iniciativami vstupoval i prezident. Právě nečitelnost a různorodost vyjednavačů byly podle politologů jednou z hlavních příčin toho, že vleklá jednání nevedla k žádnému výsledku. Všechny uvažované modely nového státoprávního uspořádání, mezi nimiž nechyběla idea „dvojdomku“ či konfederace, nakonec vždy zůstaly jen v oblasti teorie.
Po červnu 1992 se také na obou stranách radikálně změnily vyjednávací týmy. Na české straně například ve volbách propadlo Občanské hnutí, v jehož řadách figurovali protagonisté dřívějších schůzek, například Petr Pithart, Pavel Rychetský a Jiří Dienstbier. Vladimír Mečiar se do čela slovenské politiky vrátil poté, co byl v dubnu 1991 pro neshody v tehdy vládním hnutí Veřejnost proti násilí (VPN) odvolán z premiérské funkce.
Havlovo symbolické odstoupení
Odstředivé povolební tendence ještě umocnila volba prezidenta, při níž slovenští poslanci 3. července zablokovali potvrzení Václava Havla ve funkci, což bylo v České republice vnímáno značně negativně. Slovenská národní rada navíc 17. července přijala Deklaraci o svrchovanosti Slovenské republiky a ve stejný den Havel oznámil svou abdikaci.
Havlovo odstoupení mělo spíše jen symbolický význam. Přestože se jednalo o prezidenta republiky, neměl Havel v té době prakticky žádný vliv na rozhovory o dalším osudu společného státu.
Harmonogram zániku federace, který ODS a HZDS připravily ve vile Tugendhat, se přes drobné komplikace podařilo prosadit i v parlamentu. Úderem půlnoci 31. prosince přestalo Československo po 74 letech existovat.
- 5. a 6. června 1992 – Volby na české straně vyhrála koalice ODS a KDS, na slovenské straně Mečiarovo HZDS, které prosazovalo samostatnost.
- 17. července 1992 – Slovenská národní rada přijala deklaraci, kterou dala najevo zájem o osamostatnění Slovenska.
- 20. července 1992 – Václav Havel odstoupil z funkce prezidenta ČSFR.
- 26. srpna 1992 – Václav Klaus a Vladimír Mečiar podepsali ve vile Tugendhat dohodu o rozdělení federace.
- 25. listopadu 1992 – Federální shromáždění přijalo ústavní zákon o zániku ČSFR k 31. prosinci 1992.
- 31. prosince 1992 – O půlnoci zanikla Česká a Slovenská Federativní Republika a vznikly dva nové samostatné státy Česká republika a Slovenská republika.
