Desítky lidí si připomněly osud Ležáků. Poprvé od konce války bez účasti veřejnosti
Vysílačku Libuše se podařilo radiotelegrafistovi Jiřímu Potůčkovi zprovoznit v lednu 1942 v žulovém lomu Hluboká na Chrudimsku, v těsném sousedství kamenické osady Ležáky. Pomáhali mu jednak pracovníci lomu, ale i vrchní strážmistr četnické stanice ve Vrbatově Kostelci Karel Kněz s podřízenými. Potůčka kryli i poté, co se nastěhoval do prvního patra ležáckého mlýnu.
Po úspěšném atentátu na Heydricha se ale v protektorátu rozpoutal hon na účastníky odboje. Nacistům pátrání ulehčil parašutista Karel Čurda, který své spolupracovníky udal. „Jedině díky němu se podařilo stovky civilistů odhalit a přivést před popravčí kůly,“ uvedl historik Akademie věd Vojtěch Kyncl. Po jeho udání zatkli nacisté ještě před vyhlazením Ležáků mlynáře Švandu, který parašutistu Potůčka ukrýval, i pracovníky lomu. Vrchní strážmistr Kněz se zastřelil sám, rovněž jiní spolupracovníci parašutistů spáchali sebevraždu.
Pietní akt k 78. výročí vyhlazení osady Ležáky
Ležáky obklíčily stovky nacistů
Ráno 24. června 1942 vyjela od pardubické služebny gestapa ozbrojená kolona aut. Asi pět set příslušníků SS spolu s protektorátními četníky osadu o devíti domech neprodyšně uzavřeli. Obyvatele soustředili okolo cesty probíhající osadou, děti nechali přivézt ze škol z okolních vesnic. Před pátou hodinou odpoledne nacisté 47 mužů, žen, dětí a starců odvezli na pardubický Zámeček, služebnu gestapa.
Ještě ten večer jich 34 popravili. Dalších sedm spolu s více než čtyřiceti spolupracovníky zastřelili 25. června a 2. července. Ze třinácti děti zemřelo jedenáct v plynovém voze v polském Chelmnu, sestru Jarmilu a Marii Šťulíkovy uznali nacisté za vhodné k poněmčení a předali je pod cizími jmény do německých rodin.
„Byli tady lidé, kteří pomáhali našim parašutistům z Velké Británie, nesmířili se s německou okupací. Zásluhy těchto lidí, kteří tady v Ležákách položili své životy, si musíme připomínat,“ řekl ředitel Památníku Lidice Eduard Stehlík.
Parašutistu Potůčka zastřelil český četník
Běsnění nacistů v Ležácích radiotelegrafista Potůček, který obsluhoval vysílačku Libuši, unikl. Svou poslední zprávu odeslal 25. června, o týden později byl nedaleko Pardubic zastřelen českým četníkem. Na podezřelého jej upozornil udavač, který se dožadoval Potůčkova vypátrání. „Četníkům nezbývalo nic jiného, než se tou cestou vydat. V zádech měli právě tohoto člověka, který si chtěl ještě osobně zkontrolovat, jestli jednají, nebo nejednají,“ popsal Kyncl.
Následně pak došlo k tragickému střetu četníka, který ozbrojeného parašutistu zastřelil. „Interpretuji to tak, že v tom nelze spatřit zlý úmysl. Četník si to po válce velmi intenzivně vyčítal, nebyl odsouzen mimořádným lidovým soudem, ale až tím v roce 1948. Komunisté se chtěli zbavit československých četníků, kteří jim v ozbrojeném sboru už překáželi,“ uvedl Kyncl. Z Potůčkovy kapsy také strážník vyjmul zápisník se seznamem adres spolupracovníků. Věděl totiž, že by jej při vyšetřování získalo gestapo, které by tak zatklo další desítky lidí.
Parašutisté potvrdili plány nacistů na vraždění plynem
Díky síti spolupracovníků dokázali parašutisté na Pardubicku dobře informovat západní spojence o válečné výrobě. Zjistili ale také, že nacisté chystají hromadné vraždění lidí plynem. „Je to jedna z prvních informací, které o tom máme, což dává tento odboj o patro výš. Je to opravdu výjimečné,“ řekl Kyncl. Den po tragédii, 25. června, se tak přes The Daily Telegraph a polskou exilovou vládu na Západ dostala informace o zřízení prvního vyhlazovacího tábora, kde nacisté hromadně vraždí Židy.
Šlo o tábor Chelmno v Polsku. Plynové vozy, ve kterých tam zahynuly i ležácké děti, měly být původně vyráběny nedaleko vypálené kamenické osady, ve Vysokém Mýtě. Nakonec se ale Němci rozhodli v typicky české oblasti s českými pracovníky nevyrábět. „Nemohli by udržet utajení. Silver A měl informátory i ve Vysokém Mýtě, takže by se velmi rychle a snadno dozvěděli, pokud by nacisté něco podobného chystali. Dvojí hrou, kterou Silver A působil, se podařilo alespoň do jisté míry odvrátit zákeřnou formu toho, co nacisté chystali, aby české prostředí zapletli do válečných zločinů,“ uvedl historik.
Tragický osud osady na Chrudimsku zůstal po druhé světové válce upozaděn osudu vypálených Lidic. Z koncentračních táborů se do nich vrátilo 143 žen. Postaveny pro ně byly nové domy a Lidice se tak staly symbolem znovuobnovení republiky a vyrovnání se s minulostí. Vypálení Ležáků ale přežily jen sestry Šťulíkovy. Nebylo, pro koho osadu obnovovat.