V pátek 29. května to bylo 103 let, co se narodil americký prezident John Fitzgerald Kennedy. Po svém zvolení v roce 1961 vzbudil velké naděje po celém světě. V srpnu 1939 ještě jako student Harvardu navštívil Prahu okupovanou nacisty. Z jeho pobytu se zachovalo jen velmi málo svědectví, přesto ale sehrál důležitou roli v utváření Kennedyho politického názoru. O pobytu JFK v Praze natáčel pro pořad Reportéři ČT David Vondráček.
Reportéři ČT: Jak „Berlíňan“ John Fitzgerald Kennedy navštívil Prahu
Reportéři ČT: Kennedy v Praze (zdroj: ČT24)
O pobytu Kennedyho v Praze nevyšla žádná vědecká studie nebo odborný článek. Nevědí o něm ani současní pracovníci amerického velvyslanectví v Praze. „Velvyslanectví USA bohužel nemá žádné oficiální záznamy o amerických hostech v Praze v roce 1939. Nemůžeme tedy o této věci poskytnout žádné podrobnosti,“ uvedl mluvčí amerického velvyslanectví v Praze Ed Findlay.
To, že Kennedy v Praze opravdu nějakou dobu pobýval, však potvrzují historici. „Víme to z jeho korespondence, která byla zpracována v řadě biografií. Možná nejzajímavější zprávy o Kennedyho přítomnosti v Praze máme z memoárů George Kennana, což byl velmi významný americký diplomat,“ uvedl historik z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR Vít Smetana.
V roce 1939 byl George Kennan konzulem Spojených států v protektorátu a o mladého Kennedyho se v Praze staral.
Díky svému otci dostal povolení od nacistů
Student Kennedy navštívil na konci 30. let řadu zemí – Indii, Sovětský svaz, ve střední Evropě pak Berlín a Vídeň, kde na vlastní oči viděl příjezd nacistů a také antisemitské vášně. Byl všude, kde se něco dělo.
V srpnu 1939 dostal od nacistů povolení pro cestu do okupované Prahy. Historici se domnívají, že se mu dveře u nacistů otevřely díky pozici otce, Josepha Kennedyho staršího, který byl na konci třicátých let velvyslancem v Londýně a příznivcem appeasementu, tedy víry v mírové dohody s Němci.
Kennedy chtěl navštívit Prahu, aby se dozvěděl něco zajímavého, co by mohl využít v rámci své diplomové práce. Ta se věnovala právě britské politice v době appeasementu. Kennan musel zajistit Kennedyho hladký přechod přes hranice protektorátu. „Kennedy strávil v Praze pouhých několik dnů. Byl člověkem v té době mladým, který vyhledával dobrodružství, zábavu a zajímavé zážitky,“ doplnil Smetana.
Svědek prvních protižidovských akcí v protektorátu
Dvaadvacetiletého Kennedyho však nezajímala jenom zábava. Od Kennana už věděl, že němečtí okupanti zatýkali české vlastence, a nemohl si nepovšimnout stále se rozšiřující diskriminace Židů, která začala už za druhé republiky.
„Návštěva Johna Fitzgeralda Kennedyho v Praze určitě měla velký význam v tom, že viděl Prahu už okupovanou, Prahu pod nadvládou Němců,“ říká politolog z Katedry severoamerických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Jiří Pondělíček. Kennedy podle něj mohl vidět už první akce proti Židům v protektorátu.
Proč Anglie spala
Budoucí americký prezident své zkušenosti z Prahy, Vídně i Berlína zužitkoval ve své diplomové práci Why England Slept (Proč Anglie spala), která vyšla i knižně. „Byla pro mnohé intelektuálně nepříjemná, protože považuje jaksi za nevyhnutelný konflikt mezi demokraciemi a diktátorskými režimy,“ doplnil Pondělíček.
obrázek
Prezidentem USA se Kennedy stal v roce 1961. Podle Pondělíčka byla velká část jeho popularity v tom, že byl mladý. „Už jenom vizuálně to působilo jako rozchod s těmi starými pořádky,“ říká. Vyznamenal se například při řešení karibské krize, kdy byl svět na pokraji jaderné války. V jeho politickém stylu vidí životopisci filozofii jeho dobrodince z Prahy George Kennana.
„Ich bin ein Berliner“
Do moderních světových dějin se zapsal Kennedyho projev z června 1963 v Západním Berlíně, kdy řekl: „As a free man, I take pride in the words: Ich bin ein Berliner!“ (Jako svobodný člověk s hrdostí říkám: Jsem Berlíňan!).
Když byl John Fitzgerald Kennedy 22. listopadu 1963 v Dallasu zavražděn, americké noviny psaly o tom, že končí věk nevinnosti a že se neví, co přijde. „Amerika v šedesátých letech byla zemí, kde politické násilí nebylo vůbec výjimečné, a to je právě asi ten konec nevinnosti, na který tehdy média odkazovala,“ upřesnil Pondělíček.