Havel byl idylický, Klaus konfliktní a Zeman ještě konfliktnější. Sociolog médií hodnotí vztah prezidentů s novináři

„Situace se už nezhoršuje, protože je otázka, jestli může být horší,“ až k tomuto stavu věcí podle sociologa Jaromíra Volka dospěla komunikace Pražského hradu skrz česká média. Co ale na Miloši Zemanovi oceňuje, je jeho mediální obratnost. Ze tří polistopadových politiků umí přes novináře oslovit nejvíc lidí, i ty, kteří s ním nesouhlasí. Proto bude chtít podle Volka hlava státu v pravidelných rozhovorech pokračovat. Tématu se věnoval nedělní Newsroom ČT24.

Sociolog médií Jaromír Volek
Zdroj: Newsroom ČT24

K čemu hlava státu média potřebuje?
Je to klíčový nástroj, zvlášť pro prezidenta, který je vlastně sám. Má sice nějaký aparát, ale nemá žádnou politickou stranu. Prezident, který je přímo volený, se bez médií neobejde, to je prostě elementární podmínka jeho komunikace. Takovou zkušenost máme už minimálně od dvacátých, třicátých let, pionýr využívání médií byl Franklin Delano Roosevelt, americký prezident, který pravděpodobně jako první z významných prezidentů použil rozhlas. Říkalo se tomu The Fireside Chats (Rozhovory od krbu).

Byla kolem toho veliká polemika, veliká kritika, protože tehdy v etapě silného mediálního vnímání byl tento pořad brán jako manipulativní. Mimochodem, tenhle rozhlasový pořad dodnes ve Spojených státech v různých modifikacích přežívá.

Tudíž média jsou standardní nástroj, který u nás užívali fakticky všichni polistopadoví prezidenti. Ti předlistopadoví ne, to byla úplně jiná etapa. Jinými slovy, pro prezidenta, zvlášť přímo voleného, je nezbytností komunikovat intenzivně a nejlépe v pravidelných formátech s médii v širokém spektru, to znamená od tištěných po elektronická.

Jaká je tedy polistopadová tradice v Česku? Můžete porovnat, jak jednotliví prezidenti s médii komunikovali?
Do jisté míry by se vlastně na interakci tří polistopadových prezidentů dala ilustrovat odlišnost jejich politické praxe a politického stylu. Václav Havel měl samozřejmě pozici zpočátku nejsnazší, byl vnímán nekriticky, média ho milovala a on měl k médiím velmi vřelý vztah.

Znalci Originálního videojournalu vědí, že Václav Havel neměl problémy s videozáznamy, dokonce i sám vyzýval lidi jemu nejbližší, aby zaznamenávali maximum toho, co politická praxe přinesla. Otevřelo to tu politiku, bylo to transparentní. Tudíž Václav Havel byl zpočátku téměř idylický, na západní poměry trošku netypicky.

Bohužel vstup bulváru a zvlášť pak nechutné zobrazování jeho nemoci vztah Václava Havla a Pražského hradu s médii zkomplikoval. Takže etapa se postupně „normalizovala“ a nedá se říci, že by Václav Havel končil svou dráhu v nějakém objetí s médii. Byl tam velmi polarizovaný vztah, ale měl svá média a měl své novináře, protože s nimi dávno předtím spolupracoval.

Jak se tato praxe změnila s Václavem Klausem a teď s Milošem Zemanem?
V případě Václava Klause byl ten vztah konfliktní, řekl bych, už v době jeho premiérské funkce. Komplikoval se, byl stále složitější a vyvrcholil jeho amnestií. V té chvíli už bylo těžké najít na české scéně médium, které by mu nějakým způsobem nahrávalo. Řekl bych, že z těch tří prezidentů Václav Klaus reprezentuje postupně se prohlubující rozštěp či konflikt mezi médii a prezidentem.

No a stávající prezident v konfliktu mezi mainstreamovými médii a prezidentským úřadem pokračuje s intenzitou, která ale prohlubuje to, co už bylo nastoupeno v době jeho premiérské pozice. Konflikt Miloše Zemana s českými novináři je dvacetiletý nebo téměř třicetiletý. Situace se už nezhoršuje, protože je otázka, jestli může být horší. Ale z pohledu obratnosti nebo využívání komunikačních kanálů je Miloš Zeman variabilnější, víc využívá různé mediatypy.

Je to pravděpodobně dáno i tím, že je přímo voleným prezidentem, že adresu přímo na voliče potřebuje. Vedle nejznámějšího komunikačního kanálu, kterým byla TV Barrandov, poskytuje rozhovory Blesku, vedle toho vystupuje na Frekvenci 1 a ostatně komunikoval nějaký čas i skrz Český rozhlas. Řekl bych, že to spektrum, variabilita oslovení je u něj nejširší.

Zmiňoval jste, že důležitá je pro prezidenta pravidelnost. Myslíte si, že se i nadále bude Miloš Zeman snažit o pravidelné výstupy v médiích?
Já bych řekl, že pravidelnost má zajištěnou určitě v Blesku. Teď se samozřejmě spekuluje. Jestli jsem to dobře pochopil, tak teď akceptoval nabídku Českého rozhlasu. Nevím, do jaké míry je ten projekt už dohodnutý. Pravidelnost má velkou výhodu, protože může navazovat. Může odkazovat, pracovat s motivy, může dokonce předjímat, jinými slovy může takzvaně vypouštět balonky, kterými si testuje, jak bude reagovat politická scéna.

Upřímně řečeno, diskuse s Jaromírem Soukupem nebyla bůhvíjak sledovaná, ale byla velmi sledovaná opinion makery, novináři, politiky a u nich byla efektivita vysoká. Miloš Zeman vlastně tímto způsobem komunikoval s částí politického spektra a komunikoval s částí mediální obce, která jaksi není prozemanovsky naladěná, ale nemohla si takříkajíc dovolit vynechat. Toto je podstatné, proto je ta periodicita důležitá.