Badatelé chtějí nové norimberské procesy, tentokrát pro komunisty. Národní legislativy na ně nestačí, argumentují

Ani třicet let po pádu komunismu nebyli potrestání všichni, kteří jsou zodpovědní za tehdejší bezpráví. I proto pokračují snahy o odsouzení komunistických zločinů, které na podzim vyústily ve stíhání Miloše Jakeše, Lubomíra Štrougala a Vratislava Vajnara. Historici ale varují, že mnohdy chybí potřebná legislativa. Mezinárodní skupina odborníků tak navrhuje pro dostatečné vyšetření a potrestání zahájení „norimberských procesů“, které by posuzovaly komunistické zločiny v době takzvané studené války.

Miloš Jakeš při projevu na Červeném Hrádku
Zdroj: ČT24

„Všichni víme, jak se mezinárodní společenství vypořádalo s pachateli národního socialismu. Po konci 2. světové války byly uspořádány norimberské procesy s válečnými zločinci v Evropě. Pravda o zločinech byla zdokumentována a vyřčena, spravedlnost byla alespoň částečně vykonána, hlavní pachatelé byli odsouzeni a mezinárodní společenství, do té doby rozervané válkou, mohlo úspěšně nastoupit cestu usmíření,“ konstatuje bývalá ředitelka Platformy evropské paměti a svědomí Neela Winkelmannová.

„V ostrém kontrastu k tomu nedošlo za třicet let od pádu komunismu ve střední a východní Evropě k žádnému srovnatelnému procesu hledání pravdy, spravedlnosti a usmíření,“ hájí Winkelmannová potřebu ustavení nového tribunálu.

Chybějící „tečka“ za časy komunistického bezpráví je také důvodem, proč se jednotlivci i instituce z celého světa rozhodli podpořit iniciativu za vznik „norimberských procesů“ pro komunisty.

Za apelem stojí vysokoškolský profesor Renato Cristin z univerzity v italském Terstu, který myšlenku poprvé přednesl v italském senátu v listopadu 2019. Iniciativa navazuje na snahu ruského politického aktivisty a disidenta Vladimira Bukovského, který zemřel loni v říjnu a který důsledné vyšetření komunistických křivd rovněž požadoval. 

Snahu podpořili i Češi

K aktuálnímu veřejnému podnětu se připojili historici, disidenti, novináři i umělci z celého světa. Více než tisícovka signatářů je jednak z bývalých komunistických zemí jako Estonsko, Polsko, Rumunsko, Bělorusko nebo Rusko, ale například i z Velké Británie, Spojených států nebo Španělska a Francie.

Svůj podpis připojil například bývalý premiér Litvy Andrius Kubilius, bývalý premiér Estonska Mart Laar nebo předseda Nadace Borise Němcova Vladimir Vladimirovič Kara-Murza. Přidali se i zástupci z Česka.

„I když jsem velmi skeptický v tom, že je vzhledem k velkému časovému odstupu možné dosáhnout odsouzení ještě žijících pachatelů zločinů, které se v bývalém východním bloku odehrávaly, považuji za důležité se o to pokusit na základě mezitím otevřených archivů,“ vysvětluje jeden ze signatářů historik Petr Blažek z Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR).

Společný tribunál… kvůli SSSR 

Zájem odsoudit zločiny minulého režimu hromadně a společně souvisí i s tím, že komunistické vlády v jednotlivých státech nepůsobily samostatně a izolovaně. Sovětský svaz měl v jednotlivých státech své poradce, kteří dohlíželi na dodržování správné politické linie. A jak nedávno upozornil nový projekt Platformy evropské paměti a svědomí, bezpečnostní složky jednotlivých států také spolupracovaly na vytváření sovětských dezinformací. Společný tribunál by také mohl na zločiny uplatňovat aspekty mezinárodního práva.

„V České republice vedla práce Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu Policie České republiky od roku 1995 k odsouzením asi ve čtyřiceti případech. Mezinárodní právo však nebylo nikdy uplatněno a v současnosti trestní řízení proti bývalým představitelům KSČ za zabíjení na hranicích není klasifikováno dle mezinárodního práva jako zločin proti lidskosti, ale jako obvinění ze zneužití pravomoci veřejného činitele,“ vysvětluje výkonný ředitel Platformy evropské paměti a svědomí Peter Rendek.

Upozorňuje tak na současné stíhání bývalých komunistických funkcionářů Miloše Jakeše, Lubomíra Štrougala a Vratislava Vajnara, které Platforma pomáhala připravit.

Odsouzení členové StB

Od roku 1989 se podařilo odsoudit například vyšetřovatele StB Ladislava Máchu, který při výslechu týral faráře Josefa Toufara. Po roce byl propuštěn na svobodu. A kromě stíhání tří bývalých funkcionářů soud nyní řeší také kauzu bývalých příslušníků StB Milana Kopince a Vladimíra Novotného, kteří měli v rámci akce Asanace donutit šikanou disidenty k vystěhování do zahraničí. 

Souzení zločinů minulého režimu probíhá zatím ve všech státech pouze na národní úrovni, a to s různými úspěchy. „Vyrovnávání se s komunistickou minulostí jde pomalu a je velice závislé na politické vůli a ochotě s tím něco dělat. Právní nástroje existují, některé postkomunistické země mají i instituce, které zločiny vyšetřují. Důležitou část hraje příprava kvalitních podkladů a expertních stanovisek, aby soudy následně nesmetly případy se stolu. I vývoj a transformace postkomunistické justice probíhaly, respektive v některých zemích ještě probíhají, jinak,“ vysvětluje Rendek.

Ofenziva v Rumunsku

„Pozitivní vývoj zaznamenáváme v Maďarsku a Rumunsku, kde začali stíhat pachatele za mezinárodní zločiny komunismu na národní úrovni. V roce 2014 odsoudilo Maďarsko – zatím nepravomocně – Bélu Biszku, ministra vnitra z roku 1956, k trestu odnětí svobody za válečné zločiny. Byl usvědčen ze zabíjení civilistů během povstání roku 1956,“ potvrzuje výkonný ředitel Platformy.

V Rumunsku se před soud dostali také tehdejší ředitelé věznic, a to za zločiny proti lidskosti. „V roce 2015 byl odsouzen 89letý bývalý velitel komunistické věznice Alexandru Visinescu. Soud mu přiřkl přímou odpovědnost za úmrtí 12 lidí. Obdobně byl v roce 2017 odsouzen na 20 let za zločiny proti lidskosti další komunistický velitel Ion Ficior,“ dodává Renek.

Upozorňuje i na to, že rumunský institut předložil státnímu zastupitelství případ 340 úmrtí dětí ve státní klinice pro sirotky s neurologickým onemocněním v letech 1980–1989 v rumunském Siretě. „V současnosti je trestně stíhán i rumunský exprezident, bývalý vysoký komunistický funkcionář Ion Iliescu,“ sděluje. „Prokurátoři jeho a další dva z jeho bývalých vrstevníků viní za to, že jsou odpovědní za ,přispívání k instituci generalizované psychózy‘ během revoluce v roce 1989 a za smrt 862 lidí.“

Úspěchy Polska

Podle historiků je nejúspěšnější v postihování komunistických křivd zřejmě Polsko. „Patří mezi země, kde byl proces vyrovnání se s komunistickou minulostí v justiční rovině nejvíce úspěšný, byť i tam byl potrestán jen zlomek pachatelů těchto zločinů. Přispěl k tomu výrazně právě Ústav národní paměti, mezi jehož pravomoci patří i vyšetřování komunistických zločinů. Vzhledem k odlišné minulosti šetří tyto zločiny páchané na polském území již od roku 1939,“ popisuje Blažek.

K potrestání viníků je nutné mít i oběti. Informace o nich se ale předchozí režim snažil tajit, a proto badatelé pracují také na objasnění jejich osudu. Právě případy usmrcených na hranicích Československa, ze kterých jsou obvinění bývalí českoslovenští funkcionáři, se snaží zdokumentovat historici ÚSTR v aplikaci Usmrcení na československé hranici