Jedna z pěti stíhaček JAS-39 Gripen české armády vracejících se ve čtvrtek z pobaltské mise na estonské základně Ämari má závadu. Přišlo se na ni při plánovaném doplnění paliva na letišti Šiauliai v Litvě. O jakou poruchu jde a kdy se stíhačká vrátí, se nyní podle velitele čáslavské základny Petra Tománka zjišťuje.
Dobří gripeni se vracejí. Jeden zůstal kvůli závadě v Litvě
„Odstartoval z Ämari, přistál v Šiauliai, kde bylo plánováno doplnění paliva. Bohužel je tam technická závada. Teď řešíme, jak vážná ta závada je,“ popsal Tománek. Na letišti v Čáslavi ve čtvrtek odpoledne přistály tři stíhačky, čtvrtá se zdržela, protože se účastnila slavnostního ceremoniálu po ukončení mise v Ämari a v podvečer kvůli nepříznivému počasí přistála v Pardubicích. Na domovskou základnu doletí, jakmile to bude možné.
Jak dlouho se pátý stroj v Litvě zdrží, není jasné, určitou dobu potrvá stažení a analýza dat. „My jsme na tohle zvyklí, máme své procedury a máme i domluvenou možnost, že by ten letoun zůstal na letišti Šiauliai a připravila by se technická pomoc,“ dodal velitel.
Stíhačka podle něj nepřistávala nouzově, šlo o standardní přelet na letiště a závada se objevila při doplnění paliva.
Třináct ostrých vzletů a stovky hodin ve vzduchu
Čeští piloti s gripeny působili na estonské základně od začátku září. Nebe nad Litvou, Lotyšskem a Estonskem střežili v rámci aliančního systému protivzdušné a protiraketové obrany. „Měli jsme tam pět letounů JAS-39 Gripen a kolem osmi, deseti pilotů. Byl tam i zabezpečující personál, technici a štáb,“ uvedl Tománek.
Pobaltská mise podle něj byla úspěšná. Čeští stíhači absolvovali 13 ostrých vzletů, což je podle velitele standardní číslo. „Nebylo to rozložené rovnoměrně. Měli jsme období, kdy vzletů bylo víc, a naopak jsme měli období, kdy byla situace klidnější a mohli jsme se věnovat vlastnímu výcviku,“ řekl novinářům jeden z pilotů.
3 minuty
Události: Návrat gripenů z Pobaltí
Čeští stíhači startovali například k letadlům, která nesplňovala podmínky pro let nad mezinárodními vodami či nepoužívala identifikační kódy. Piloti gripenů je museli identifikovat. „Nemusí mít vždycky zapnutý odpovídač nebo nemají podaný letový plán, případně třeba nenaladí správnou frekvenci nebo se nespojí se správným řídicím stanovištěm,“ přiblížil pilot.
Častým důvodem pohotovosti byly ruské vojenské stroje, v blízkosti pobaltských zemí totiž vedou hlavní letecké zásobovací trasy do Kaliningradu. Ruští piloti často nekomunikovali s letovým provozem jednotlivých zemí. „My jsme komunikaci s nimi nenavazovali, naším úkolem bylo zjistit, co je to za letoun, jak se chová nebo čím je vybaven a zdokumentovat to,“ doplnil pilot.
Každý takový úkol podle jeho slov stíhači úspěšně zvládli, při kontaktu s jinými letouny se neobjevil žádný problém. „Věděli jsme o sobě, kolikrát byly vidět i fotoaparáty z okének,“ doplnil. Podle Tománka je účelem podobných zásahů bezpečnost civilního prostoru. Ve vzduchu čeští piloti strávili také stovky hodin při cvičných letech.
Do Česka se vrací gripeny a první část personálu. Druhá polovina jednotky přiletí v druhém lednovém týdnu. České vojáky vystřídají na estonské základně příslušníci polských vzdušných sil s letouny F-16. Pro české letectvo byla estonská mise šestým střežením spojeneckého vzdušného prostoru. Kromě Pobaltí třikrát čeští stíhači působili na Islandu.
