Rozsáhlé pohřebiště přibližně se stovkou hrobů zkoumají odborníci z Archeologického ústavu Akademie věd Brno nedaleko Pasohlávek na Brněnsku. Kromě tělesných ostatků lidí různého věku tam našli i kostry koní a psů. V některých hrobech byla i bohatá výbava naznačující, jak mocní lidé zde leží.
„První hroby v této lokalitě jsme našli v roce 2009. Díky nedestruktivní archeologické prospekci jsme o velkém množství hrobů věděli,“ uvedla vedoucí výzkumu Zuzana Loskotová. Odborníci lokalitu mapovali leteckými snímky i záběry z dronu. Polohu jednotlivých hrobů jim ale pomohly určit také rostliny – na místech, kde byli pohřbeni lidé, totiž rostou výše a jsou silnější než jinde, porost tedy na záběrech polohu hrobů dobře vykreslil. Ještě před samotnými vykopávkami se uskutečnil i geofyzikální průzkum.
„První rozsáhlý průzkum se uskutečnil loni, kdy jsme odkryli okolo stovky hrobů, a letos pokračujeme dalším velkým odkryvem. Jedná se o největší kostrové pohřebiště z doby stěhování národů v prostoru celého středního Podunají. Jde o příslušníky kmene označovaného Langobardi, který přes Moravu migroval a zůstal zde po několik generací,“ popsala Loskotová. Langobardi později doputovali do míst dnešní Lombardie, která dostala právě po nich své jméno.
Dlouhobradí dobyvatelé na cestě ke slávě
Tento kmen nezanechal na našem území příliš vlivu, ale jeho dopad na dějiny celého světadílu je zásadní. Langobardi pojmenovaní podle svých dlouhých vousů (protogermánské „langabardaz“ znamená „dlouhovousí“ nebo „dlouhobradí“) žili původně na území dnešního severozápadního Německa, kam jejich předkové pronikli ze Skandinávie.
Mezi prvním a pátým stoletím našeho letopočtu ale migrovali pomalu směrem k jihu, právě v pátém století už byli v Rakousku. Tím ale jejich cesta ke slávě teprve začala.
V polovině šestého století totiž dokázali využít toho, že se Itálie, perla Evropy, stala bezbrannou. Po dlouhé válce byla zdevastovaná a také značně vylidněná. Langobardi dokázali získat spojence mezi dalšími (nejen) germánskými kmeny a snadno pak severní část Apeninského poloostrova dobyli.
Vytvořili na něm své království, které vydrželo až do poloviny osmého století. Tehdy si po ovládnutí města Ravenna Langobardi troufli i na Řím, avšak narazili. Papež totiž požádal o pomoc Franky a ti pod vedením krále Pipina III. Krátkého dokázali útočníky zastavit. A Pipinův syn Karel, později přezdívaný Veliký, pak jejich říši porazil a začlenil do svého impéria.
Artefakty naznačují, jak důležití lidé zde leží
Ale zpět do Pasohlávek. Z výbavy jednotlivých hrobů jsou nejvzácnějšími předměty spony, které zdobily ženské šaty. Jsou vyrobené z vzácných kovů, například pozlaceného stříbra, a osázené polodrahokamy, takzvanými almandiny, které se v surovém stavu dovážely až z Indie. Musely být tedy tak vzácné a drahé, že si je mohla dovolit jen elita tehdejší společnosti.
Právě díky hrobové výbavě se podařilo pohřebiště rychle datovat – určité typy šperků a zbraní jsou pro 1. polovinu šestého století typické.
Na lidských ostatcích není podle antropoložky Evy Vaníčkové patrné, že by tito lidé trpěli vážnějšími zdravotními problémy. I to je další náznak, který pohřbená těla řadí mezi společensky vyšší vrstvu, jež netrpěla hladem ani nedostatkem. Výjimkou jsou některé ostatky dětí. „U nich se projevily některé výživové a stresové faktory viditelné zejména na zubech, které mohly být i příčinou úmrtí těchto dětí,“ konstatovala Vaníčková.
Koně i psi
Zajímavostí pohřebiště je to, že kromě lidí různého věku zde byli pohřbeni i koně a psi. „Dá se předpokládat, že byli pohřbeni se svými majiteli, kteří byli buďto bojovníci, nebo patřili k elitní vrstvě společnosti,“ dodala vedoucí výzkumu.
Současný výzkum zahájili archeologové v srpnu, výzkum se nejspíš protáhne až do začátku listopadu. Zbývá jim prozkoumat asi dvacítka hrobů.
