Čínský premiér Li Čchiang tento týden oznámil začátek stavby největší vodní elektrárny na světě. Obří vodní dílo vyroste na východním okraji tibetské náhorní plošiny a podle odhadů vyjde na 170 miliard dolarů (3,6 bilionu korun), uvedla agentura Reuters s odvoláním na státní tiskovou agenturu Nová Čína. Má vyrábět třikrát víc elektřiny než známá nádrž Tři soutěsky.
„Je to energetický projekt, který přesahuje vše, co bylo zatím vybudováno,“ komentuje plánovanou přehradu Eva Bílková z katedry hydrotechniky Fakulty stavební ČVUT. Projekt je podle úřadů součástí snahy Číny rozšířit využívání obnovitelných zdrojů energie a snížit tak emise oxidu uhličitého, který je hlavním příčinou současné klimatické změny. Rozsáhlé vodní dílo přehradí řeku Jarlung Cangpo na jejím dolním toku, což může mít dopad na miliony lidí žijících níže po proudu v Indii a Bangladéši.
Předseda čínské vlády stavbu označil za „projekt století“ a uvedl, že je „třeba klást zvláštní důraz na ochranu životního prostředí, aby se předešlo ekologickým škodám“. Ty byly spojené se stavbou obřích přehrad v minulosti, týkalo se to například známé nádrže Tři soutěsky.
Úřady zatím neuvedly, kolik lidí v Tibetu bude muset kvůli nádrži opustit své domovy, ani jaký dopad bude mít stavba na místní ekosystém, který patří k nejbohatším a nejrozmanitějším v celém Tibetu. Podle čínských představitelů vodní dílo nebude mít zásadní dopad na životní prostředí ani na zásobování vodou v oblastech níže po proudu. Indie a Bangladéš už nicméně v této věci vyjádřily znepokojení.
Podle Bílkové vycházejí tyto obavy sousedních států zejména z toho, jak málo informací o tak rozsáhlém díle Peking zatím zveřejnil. Vědkyně uvedla, že země si velmi dobře hlídá veškeré technické znalosti a nerada se o ně dělí.
„Stavba přehrady v tomto místě je kromě hydroenergetického využití také politickým krokem,“ domnívá se Bílková. „Protože každá regulace vody té řeky může sloužit v případě konfliktu jako zbraň.“ Podle vědkyně to není výjimečný krok, například při posledním konfliktu mezi Indií a Pákistánem Indie vypověděla svému protivníkovi smlouvu o poskytování vody. „Tím na Pákistán významně tlačila. Čína by mohla s touto nádrží dělat totéž. Zatím ale nevíme, kolik vody přehrada zadrží, takže není jasné, jak silná tato hrozba bude,“ doplňuje Bílková.
Neziskové organizace, včetně Mezinárodní kampaně za Tibet (ICT), uvádějí, že přehrada nenávratně poškodí tibetskou náhorní plošinu a miliony lidí žijících níže po proudu se mohou potýkat s vážnými dopady na své živobytí.
Odhaduje se, že vodní elektrárna v tomto díle vyprodukuje až 300 miliard kilowatthodin elektřiny ročně, čímž by měla přispět k pokrytí energetických potřeb nejen Tibetu, ale i dalších částí Číny. Pro srovnání: česká Jaderná elektrárna Temelín ročně vyprodukuje asi 16 miliard kilowatthodin elektřiny ročně.
Klimatické cíle Číny
Podle Nové Číny, která o projektu poprvé informovala v prosinci, bude stavba hrát klíčovou roli při dosažení čínských cílů v oblasti uhlíkové neutrality, podpoří související průmyslová odvětví a vytvoří pracovní místa v Tibetu.
Čína je sice největším světovým zdrojem emisí skleníkového plynu oxidu uhličitého, ale snaží se svou ekonomiku dekarbonizovat pomocí investic do obnovitelných zdrojů a stavbou méně znečišťujících uhelných elektráren. Tamní emise skleníkových plynů se obecně za poslední dekádu výrazně zvýšily – asi o pětinu. Řada analytiků ale posledních několik let odhadovala, že se emise v zemi blíží k vrcholu a měly by začít klesat, zejména vzhledem k tomu, jak moc se mění struktura tamní energetiky s přechodem na obnovitelné a bezemisní zdroje. A přesně to se nyní už rok opravdu děje.
Podle zprávy think tanku Carbon Brief se v prvním čtvrtletí roku 2025 emise v Číně meziročně snížily o 1,6 procenta. Jde ale o dlouhodobější trend, protože za posledních dvanáct měsíců zaznamenala země pokles o jedno procento.
Řeka a její přehrada
Řeka Jarlung Cangpo protéká Tibetem ze západu na východ a v jednom úseku dramaticky klesá o dva tisíce metrů na pouhých padesáti kilometrech, což představuje obrovský potenciál pro výrobu vodní energie. Čína již v minulých letech uvedla do provozu několik přehrad na horním toku řeky. „To je z pohledy hydroenergetiky výborné místo, není divu, že se ho Peking rozhodl využít,“ dodává Bílková.
Podle expertky bude přehrada jiného typu, než jsou Tři soutěsky. Samotná hráz jen zadrží vodu v oblouku řeky. K vyrábění elektřiny se pak budou využívat tunely, jimiž voda bude protékat. „Stavba přesto bude výzvou logisticky, protože leží v odlehlé oblasti. Současně se jedná také o seismicky náročnou oblast, zakončuje vědkyně.
Po opuštění Tibetu pokračuje řeka Jarlung Cangpo pod názvem Brahmaputra, která protéká indickými státy Arunáčalpradéš a Ásám a do moře ústí v Bangladéši.
