Vlny veder mohou mít dramatický dopad na kolonie tučňáků, kteří nejsou na tak vysoké teploty zvyklí. Podle nové studie nejhůř postihují dospělá zvířata. Pro životaschopnost kolonií tak dlouhověkých tvorů to znamená velké probémy.
Vlny veder ničí kolonie tučňáků. Zabíjí mláďata i dospělé
Klimatické modely předpovídají nárůst počtu vln extrémních veder po celém světě, což bude mít dalekosáhlé důsledky nejen pro lidi, ale i pro volně žijící zvířata a ekosystémy.
Vědci teď detailně popsali, jaký byl dopad vlny horka v lednu 2019 na argentinské tučňáky. Leden je vrcholem léta na jižní polokouli, ale roku 2019 padly všechny rekordy, když teploty vyšplhaly v polovině měsíce na 44 stupňů Celsia.
Podle studie, která vyšla 4. ledna v časopise Ornithological Applications, vedro zabilo prokazatelně 354 těchto ptáků, ale obětí bylo zřejmě mnohem více.
„Tato extrémní událost připadla na konec hnízdního období tučňáků magellanských, takže zabila velké množství dospělých jedinců, ale i mláďat,“ uvedla hlavní autorka Katie Holtová. „Je to poprvé, co jsme v Punta Tombo zaznamenali hromadný úhyn spojený s extrémními teplotami.“
Uhynulí tučňáci
Na Punta Tombo probíhá už od osmdesátých let rozsáhlý výzkum tučňáků. Teploty na této lokalitě během hnízdní sezony obvykle stoupají k hodnotám mezi 30 a 40 stupni Celsia a tučňáci je zvládají bez problémů. V roce 2018 dosáhla rtuť teploměru dokonce na 43 stupňů, i to ještě tučňáci vydrželi. Podle vědců se ale zdá, že právě hranice 44 stupňů Celsia, naměřená 19. ledna 2019, je už pro tyto ptáky smrtící.
Jak zabíjí vedro
Extrémní horko z 19. ledna 2019 podle studie ovlivnilo dospělé jedince a mláďata odlišně. Téměř tři čtvrtiny uhynulých tučňáků byli dospělci – většina z nich pravděpodobně zemřela na dehydrataci. Čtvrtinu mrtvol dospělých tučňáků vědci našli na cestách směřujících z kolonie do oceánu, kde se mohli napít – tučňáci totiž mají žlázy, které umí filtrovat sůl z vody.
Cesta z kolonie do oceánu může dospělému tučňákovi magellanskému trvat asi čtyřicet minut; mrtvoly byly nalezené v pozici na břiše s nataženýma nohama a ploutvemi a do široka otevřeným zobákem. To je pro tučňáky magellanské běžné při dýchání a ochlazování.
Ukázalo se také, že některé části ostrova Punta Tombo, kde se každoročně na jaře a v létě shromažďují tisíce tučňáků magellanských k rozmnožování, dopadly hůře než jiné. V centrální části kolonie zahynulo kolem pěti procent dospělých jedinců. V jiných částech ale bylo zaznamenáno jen málo úhynů nebo žádný, což naznačuje, že zásadní roli mohly hrát mikroklima a také přístup k oceánu.
Změny klimatu jsou pro tučňáky hrozbou
Tito ptáci jsou na Punta Tombo ohroženi více problémy, dosud to byly především prudké deště, které připravují o život zejména mláďata, někdy až polovinu všech, která se během roku vylíhla.
Na umírání mláďat je tedy tento druh docela dobře adaptovaný a umí se s ním vypořádat – horší je ale pro něj, když umře hodně dospělých.
„Každý takový hromadný úhyn je znepokojivý,“ řekla Holtová. „Životaschopnost populací dlouhověkých mořských ptáků, jako jsou tučňáci magellanští, závisí na jejich dlouhém životě. Dospělí tučňáci magellanští se mohou dožít více než třiceti let, takže mají obvykle mnoho příležitostí k úspěšnému odchovu mláďat. Pokud v důsledku jedné takové události přijdeme o velké množství dospělých jedinců, je to vážný problém,“ dodala.
Smrt mláďat
Zbývajících devadesát úmrtí v důsledku vlny veder z ledna 2019 byla mláďata. Na základě posmrtných analýz byla dobře živená a neměla žádné známky dehydratace – podle Holtové mohla uhynout, protože nebyla schopná regulovat svou tělesnou teplotu v extrémním horku.
„Tučňáci by mohli mít schopnosti, které jim umožní se s klimatickou změnou vyrovnat, například tím, že změní místo, kde se rozmnožují,“ uzavírá Holtová. „Ale bude trvat nějaký čas, než zjistíme, jestli jsou tyto adaptace účinné.“