Portugalský archeolog tvrdí, že rozluštil záhadu, kterou vědci řeší už desítky let. Mnoho zubů na lidských kostrách z doby ledové má na sobě neobvyklé oděrky. Podle nové studie by za ně mohly být zodpovědné estetické úpravy podobné piercingu.
Věstoničtí lovci mamutů si mohli zdobit tváře pravěkým piercingem
Knihu Lovci mamutů zná asi každý Čech. Zkuste si představit, že by hlavní hrdina Kopčem měl ve tváři piercing, a jeho otec, v románu Eduarda Štorcha tvůrce Věstonické venuše, rovnou dva, v každé tváři jeden. Tuto myšlenku přináší nová studie, která vyšla na konci ledna 2025.
Její autor, výzkumník John C. Willman, pracuje v Laboratoři prehistorie na univerzitě v portugalské Coimbře. Zkoumal kulturu, která v době ledové žila na Moravě a která se označuje podle místa nejslavnějších nálezů pavlovien. V Česku se jí častěji říká „lovci mamutů“ a je spojená právě se slavnou soškou Věstonické venuše.
Willmana však nezaujal tento artefakt, ale zuby. Zuby staré 25 až 29 tisíc let, které se našly na místech, jež jsou s moravskými lovci mamutů spojené. Podle něj se na nich často objevovalo poškození, jež se až donedávna nepodařilo vysvětlit – ale on věří, že logické vysvětlení našel. Měly by jím podle něj být labrety, druh piercingu, který se probodává do tváře.
Protože bývají labrety probodnuté skrze celou tvář, mohly by na její vnitřní straně způsobit přesně taková neobvyklá poškození zubů, jaká vědec zkoumal. „Při práci na svém doktorátu jsem si všiml opotřebení zubů lidí z míst spojených s pavlovienem. Kromě toho běžného na žvýkací ploše zubů mají ploché roviny opotřebení i na jejich lícních plochách,“ popisuje archeolog na svém blogu, kde vysvětluje celou genezi svého objevu.
„Opotřebení skloviny na lícních plochách mi připadalo velmi podobné opotřebení způsobenému labretami a jinými piercingy v obličeji, které se vyskytují v některých bioarcheologických, etnografických a klinických případech,“ dodal.
Možností je mnoho
Willmanovo vysvětlení není jediné možné, což vědec ochotně připouští. Jednou z alternativ je možnost, že lidé tehdy cucali drobné kamínky. Něco podobného dělají i současné tradiční kultury, které tento trik využívají k zahánění žízně tím, že spouštějí slinění.
Archeolog tomu ale nevěří, labrety jsou podle něj lepším vysvětlením. Má ještě jeden argument: tato poškození se objevují prakticky u všech dospělých, ale také u většiny dospívajících; podle portugalského archeologa se tedy mohlo jednat o nějaký rituál spojený s iniciací mezi dospělé. Ty bývají u mnoha kultur napříč světem spojené s ritualizovanou bolestí a viditelným oddělením dospělých od dětí. „Děti/dospívající pravděpodobně dostaly na počátku života labretu na jedné straně obličeje a dospělí zase mají známky labret na obou stranách obličeje,“ vysvětluje.
Důkazy chybí
Archeologie je podobná kriminalistice – bez důkazů nebere hypotézy vážně. A stejně tak je tomu i v tomto případě. Chybí totiž důkazy o samotných artefaktech, jež by měly jako labrety sloužit. Je možné, že se mohly rozpadnout, nebo se vůbec s mrtvými nepohřbívaly.
Podle archeologa Martina Nováka z Archeologického ústavu Akademie věd v Brně se ale dalo jako labrety, jimiž se tvář probodla, použít mnoho nástrojů, jež se dochovaly. „Probodnout se dá vlastně cokoliv čímkoliv,“ usmívá se vědec. „Myslím, že by se daly využít například šídla, kostěné jehlice, ale i kůstky, například ty metakarpální,“ uvedl pro Českou televizi. Jako metakarpální kosti se označují ty, které jsou na lidských prstech.
„Víme dobře, že se lidé už v pravěku zdobili, v tom se od nás zase tolik nelišili,“ dodává Novák s tím, že důkazy o něčem takovém se ale nacházejí jen velmi obtížně. Ať už jde o tetování nebo různé formy piercingů, hmatatelné důkazy se nedochovávají. „Nejstarším kvalitně doloženým důkazem o tetování je až ledový muž Ötzi, který ale žil až v době před asi 5500 lety,“ doplňuje archeolog.
