Více než šest desítek expertů a vědců prohlásilo, že projekty planetárního rozsahu, které mají ochladit zemský povrch a zmírnit dopad globálního oteplování, jsou potenciálně nebezpečné, a vlády by je proto měly zakázat a do budoucna takový výzkum blokovat.
Vědci varují před klimatickým inženýrstvím. Zatemnit Slunce je podle nich příliš velké riziko
Globální oteplování planety způsobené lidmi vyvolává u klimatologů takové obavy z dopadů na ekosystémy, že uvažují i nad dramatickými metodami, jak by se dalo zastavit, anebo alespoň zpomalit. Jedním z těchto zvažovaných scénářů je takzvaná modifikace slunečního záření pomocí vstřikování částic síry do středních vrstev atmosféry. Experti se ale nyní shodli, že i kdyby tato technologie odvrátila kritickou část slunečních paprsků, jak bylo zamýšleno, důsledky by mohly převážit nad jakýmkoli přínosem. Výsledky jednání shrnuli v otevřeném dopise.
„Použití solárního geoinženýrství nelze globálně spravedlivě a efektivně regulovat,“ varují vědci v dopise, který vyšel v odborném časopise WIREs Climate Change. „Vyzýváme proto vlády, OSN a další aktéry k okamžité politické akci, která by zabránila využívání solárního geoinženýrství jako možnosti klimatické politiky.“
Co je v sázce
V současné době je planeta asi o 1,1 stupně Celsia teplejší než v polovině devatenáctého století, tedy v době před průmyslovou revolucí, kdy se začala masivně spalovat fosilní paliva. Podle zpráv meteorologů a klimatologů už tato změna zvýšila intenzitu, četnost i trvání smrtících vln veder, zvýšila rozsah sucha a zřejmě také násobí sílu i frekvenci silných bouří.
Státy světa se zavázaly omezit nárůst teploty zemského povrchu na 1,5 stupně nad úroveň z poloviny devatenáctého století, ale vědci podporovaní OSN uvedli, že tato hranice bude překročena možná už během deseti let, do konce století by pak globální teploty mohly vzrůst podle některých scénářů až o tři stupně Celsia.
Tento pravděpodobný neúspěch ve snižování emisí skleníkových plynů, které jsou hlavní příčinou globálního oteplování, vedl některé politiky k tomu, že začali prosazovat solární geoinženýrství, které bylo ještě nedávno považováno spíše za science fiction než za vědu, aby tím získali čas na trvalejší řešení.
- Carbon dioxide removal (CDR): Odsávání oxidu uhličitého z atmosféry a jeho následné ukládání do podzemních prostor nebo přeměnu na stavební materiály.
- Stratospheric aerosol injection (SAI): Právě tento typ vědci v této studii zkoumají. Do vyšších vrstev atmosféry by se pomocí raket nebo dělostřelectva vystřelovaly kontejnery s aerosoly různých chemikálií, nejvíc se zvažuje kyselina sírová, sulfan nebo oxid siřičitý. Kilogram těchto látek by mohl vyvážit až několik stovek tisíc kilogramů oxidu uhličitého.
- Marine cloud brightening (MCB): Tento plán počítá s „oséváním“ oblačnosti látkami (například solí), které by změnily mraky, aby více odrážely sluneční světlo zpět do vesmíru.
- Cirrus cloud thinning (CCT): Mračna typu cirrus zachycují značné množství tepla ze zemského povrchu a pak ho vrací zpět k povrchu. Kdyby se je podařilo „naředit“, pak se bude moci teplo vrátit zpět do kosmu a nezůstane na Zemi.
Zatímco mnoho konceptů, jako je odsávání oxidu uhličitého ze vzduchu, pracuje spíše s vírou než fakty, model odstínění slunečních paprsků je teoreticky už dobře známý. Spočívá ve vhánění velkého množství odrazivých částic do horních vrstev atmosféry – ty by jako maličká zrcadla odvracely sluneční parsky nesoucí teplo zpět do vesmíru a Země by tak dostávala méně energie.
Ve výsledku by to mohlo planetu ochladit dostatečně, aby to kompenzovalo oteplování způsobené skleníkovým efektem. Podobně vlastně přirozeně fungují silné vulkanické erupce, například částice ze sopky Pinatubo na Filipínách v roce 1991 snížily průměrnou teplotu zemského povrchu na více než rok.
Cesta do pekel
Podle autorů otevřeného dopisu je to ale vyhánění čerta ďáblem. Představili rovnou několik dobrých důvodů, proč po tomto řešení nesahat.
Takové umělé snížení síly Slunce by totiž nebylo rovnoměrné a některé oblasti na Zemi by nutně postihlo negativně. Například by pravděpodobně narušilo monzunové deště v jižní Asii a západní Africe a mohlo by to tamní obyvatele připravit o úrodu, na níž závisí výživa stovek milionů lidí. „Injektáž stratosférických sulfátů by oslabila africké a asijské letní monzuny a způsobila vysychání v Amazonii,“ uvedl také Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) ve svém nejnovějším vědeckém hodnocení situce.
Naopak jiným oblastem by takové klimatické inženýrství zřejmě významně prospělo – podle modelů by to například snížilo hrozby sucha v jihoafrickém regionu.
Existuje ale také několik hrozeb, které nejsou úplně pochopené – přesto před nimi princip předběžné opatrnosti varuje. Kdyby například z nějakého důvodu byl tento projekt rychle ukončen, došlo by zřejmě ke skokovému nárůstu teplot, který by způsobil dramatické změny počasí po celé planetě.
Navíc by sebesilnější zastínění nemohlo změnit další významný problém spojený s rostoucí koncentrací oxidu uhličitého, což je okyselování oceánů. Otevřený dopis varuje, že vzbuzování nadějí na rychlé řešení problému klimatu „může odradit vlády, podniky a společnosti od toho, aby udělaly maximum pro co nejrychlejší dosažení dekarbonizace nebo uhlíkové neutrality“.
Autoři dopisu varují před tím, že pro podobný experiment by se přitom v současných podmínkách mohl klidně pokusit i jakýkoliv jeden stát, nebo dokonce bohatý podnikatel dispnující raketovou technikou. Proto vyzývají k uzavření „mezinárodní dohody o nepoužívání“, která by blokovala financování, nekvalitní a nebezpečné experimenty a odmítala udělování patentových práv na takové technologie.