Vědci identifikovali více než sto milionů hektarů půdy, na kterých by se daly obnovit tropické pralesy. Obnovení vegetace na vykácených plochách by mohlo pomoct snížit hrozby globální změny klimatu. Vytipovaná území se nachází na americkém, africkém i asijském kontinentu.
Vědci dali světu návod, jak obnovit jedenáct procent zničených pralesů
Největší rozlohu těchto míst mají v Brazílii, Indonésii a Madagaskaru. Nejsnadněji by se pralesy vracely do šesti afrických zemí – do Rwandy, Ugandy, Burundi, Toga, Jižního Súdánu a na Madagaskar.
„Obnovit tropické pralesy je zásadní pro zdraví naší planety, nyní i pro budoucí generace,“ komentoval výsledky výzkumu jeho autor Pedro Brancalion. „Poprvé je tu studie, která může pomoci vládám, investorům a dalším zkusit obnovit globálně deštné pralesy. A to pomocí toho, že určuje přesně místa, kde je obnova lesa nejreálnější, nejsnadnější a nejvýhodnější. Obnova pralesů je nutná – a realizovatelná,“ ujišťuje Brancalion.
Studie nazvaná „Global restoration opportunities in tropical rainforest landscapes“ vyšla v odborném časopise Science Advances. Dvanáctka vědců při práci vycházela ze satelitních snímků pralesů a dat o vlastnostech daných míst – od biodiverzity přes vývoj klimatických změn až po dostatek vody. Pracovali s přesností na jeden kilometr čtvereční, což je extrémně detailní.
Ze všech oblastí vybrali ty, které měly součet všech měřených hodnot v nejlepších deseti procentech. Právě na nich by se mělo s obnovou pralesů začít.
Vědce překvapilo, že všech šest států s nejsnadněji navrátitelnými pralesy se nachází v Africe. „Nečekali jsme, že najdeme takovou koncentraci vysoce hodnocených zemí na jediném světadílu,“ uvedli autoři studie. Podle nich by tedy mělo začít obnovování lesů právě zde.
Asi 87 procent nejlépe hodnocených míst je v rezervacích. Jde o lokality, které jsou sice extrémně bohaté na různorodý život, ale současně jsou vysoce ohrožené další deforestací. A zhruba 73 procent nejlépe hodnocených míst se nachází v zemích, jež se připojily k takzvané Bonnské úmluvě. Její signatáři se zavázali do roku 2020 obnovit 150 milionů hektarů lesů a do roku 2030 dokonce 350 milionů hektarů.
Jedině ve spolupráci s místními komunitami
Autoři také zjistili, že ve většině případů se místa, kde by se lesy mohly obnovit, překrývají se zemědělsky využívanou půdou. Nejsnadnější tedy bude začínat v místech, kde je nejméně hodnotná půda.
Další cestou může být méně intenzivní podoba obnovy, kdy by se například pastviny postupně doplňovaly několika jednotlivými stromy, které by fungovaly jako stín pro dobytek. Anebo by se ve stínu stromů mohly pěstovat různé plodiny, pro něž je to výhodné, například káva a kakao.
Vědci také doporučují, aby se vždy jednalo ve spolupráci s místními komunitami, nikdy proti jejich vůli. Takové projekty by totiž neměly šanci na dlouhodobější fungování.