Plodnost čínských žen klesá ještě rychleji, než se očekávalo. Nové údaje ukazují, že tato asijská velmoc se v dalších letech bude nutně potýkat s velkým poklesem populace – pokud se něco dramaticky nezmění.
V Číně se rodí rekordně málo dětí. Ke konci století může mít země polovinu obyvatel, co Indie
Podle úterního vydání deníku National Business Daily klesla takzvaná úhrnná plodnost v Číně v roce 2022 na rekordně nízkou hodnotu 1,09. To znamená, že na jednu ženu tam připadá jen 1,09 potomka. Pro srovnání, v České republice se porodnost v posledních letech pohybuje kolem 1,71 dítěte na ženu.
Tento údaj podle agentury Reuters znepokojuje čínské úřady, které se snaží zvýšit stále klesající počet nově narozených dětí v zemi. Pro prosté zachování populace je přitom zapotřebí, aby se jedné ženě narodily alespoň dvě děti.
- Úhrnná plodnost představuje počet dětí, které by se živě narodily každé ženě během celého jejího reprodukčního věku (15–49 let), pokud by se během tohoto období neměnily míry plodnosti žen podle věku a zůstaly na úrovni roku, za který je úhrnná plodnost vypočítána.
Státem podporovaný deník uvedl, že podle údaje čínského Centra pro výzkum populace a rozvoje má Čína mezi zeměmi s více než 100 miliony obyvateli vůbec nejnižší úroveň porodnosti. Již nyní patří čínská porodnost k nejnižším na světě – společně s Jižní Koreou, Tchaj-wanem, Hongkongem a Singapurem.
Co to znamená pro postavení asijské supervelmoci
Peking je podle Reuters znepokojen prvním poklesem počtu obyvatel v Číně za posledních šest desetiletí a také rychlým stárnutím populace, a proto zkouší rychle zavádět řadu opatření ke zvýšení porodnosti, včetně finančních pobídek pro rodiny s více potomky a zlepšení péče o děti ve školkách a jeslích.
Prezident Si Ťin-pching v květnu předsedal schůzce, která se měla tímto tématem zabývat. Čína uvedla, že se zaměří na vzdělávání, vědu a technologie, aby zlepšila kvalitu populace, a bude usilovat o udržení „mírné úrovně porodnosti“, aby tak podpořila hospodářský růst v budoucnosti.
Mnoho žen nechce mít děti vůbec – hlavní příčinou jsou vysoké náklady na péči o děti a také nutnost přerušit kariéru. V celé zemi je navíc stále rozšířena genderová diskriminace a tradiční stereotypy péče žen o děti. Úřady v posledních měsících sice častěji informují o sdílení povinností při výchově dětí, ale otcovská dovolená je ve většině provincií stále omezená.
Hongkongská asociace pro plánování rodiny v úterý v samostatné zprávě uvedla, že počet bezdětných žen v této zvláštní čínské správní oblasti se před pěti lety více než zdvojnásobil a loni dosáhl 43,2 procenta. Podle jejího průzkumu se také snížil podíl párů s jedním nebo dvěma dětmi, zatímco průměrný počet dětí na jednu ženu klesl z 1,3 v roce 2017 na rekordně nízkých 0,9 v loňském roce.
Křehká rovnováha
Podle profesora Michaela E. O'Hanlona z Brookingsova institutu, který se specializuje na vztahy mezi Čínou a Indií, bude v dalších letech zajímavý právě rostoucí rozdíl mezi vývojem v těchto dvou zemích.
Podle něj se dá očekávat, že počet obyvatel Číny se bude snižovat i v dalších letech – ženy se totiž v této zemi rozhodovaly pro bezdětnost výrazně častěji, než se čekalo. I kdyby změna v jejich chování nastala prakticky okamžitě, další desítky let se nic nezmění. „Tyto trendy budou pokračovat i ve společnosti, která se stává bohatší a dražší a která má také postupně se zlepšující síť sociálního zabezpečení a důchodový systém. Podle současných prognóz totiž počet obyvatel Číny do roku 2080 pravděpodobně klesne pod jednu miliardu a do roku 2100 pod 800 milionů. Tato konkrétní čísla se jistě změní, klesající tvar křivky téměř jistě ne,“ uvádí politický demograf.
Naproti tomu populace Indie bude ještě nějakou dobu rychle růst. „Podle odhadů se počet jejích obyvatel do roku 2060 přiblíží 1,7 miliardy – teprve ke konci století začne klesat a až na začátku toho dvaadvacátého klesne na přibližně 1,5 miliardy,“ vysvětluje vědec. V druhé polovině tohoto století tedy bude mít Indie téměř dvakrát tolik obyvatel, než bude mít Čína.
Příčiny problému
Komunistický vůdce Mao Ce-tung založil Čínskou lidovou republiku v roce 1949 a následně v zemi zahájil radikální politické a ekonomické reformy, které vedly k největšímu hladomoru v dějinách, při němž zahynuly desítky milionů lidí. Jedním z Maových cílů bylo posílit zemi díky populačnímu růstu, tudíž Čína podporovala porodnost a zakládání rodin s více dětmi. V období Maovy vlády (v letech 1949 až 1976) se počet obyvatel v zemi zvýšil z 540 milionů na 940 milionů a průměrná čínská rodina měla čtyři děti.
Čínská vláda pod vedením Maova nástupce, pragmatika Teng Siao-pchinga, iniciovala rozsáhlý program reforem, který znamenal zlepšení životní úrovně obyvatelstva a otevření Číny zahraničnímu obchodu, technice i investicím. Země rovněž v roce 1979 zavedla pod heslem jedna rodina – jedno dítě přísnou populační politiku, která omezila počet nově narozených dětí v městských rodinách na jedno a ve vesnických na dvě. Toto opatření bylo nástrojem, jak zpomalit demografický růst brzdící hospodářský vzestup. Porušení pravidel bylo trestáno pokutami, propouštěním z práce a někdy i nucenými potraty. Tato politika zabránila podle odhadů vlády narození více než 400 milionů dětí. Růst populace v zemi se začal od roku 1987 snižovat.
Složení čínské populace rovněž po staletí ovlivňuje tradiční upřednostňování mužského potomka. Před nástupem komunistického režimu bylo zcela obvyklé, zvláště ve venkovských oblastech, zabíjení novorozených děvčat. Vládní nařízení o stejných právech žen a mužů z roku 1949 následně značně redukovalo počet děvčátek zabitých po porodu. Zavedení politiky jednoho dítěte však znamenalo návrat řady tradičních čínských rodin k drastickým opatřením, které by pomohly zajistit, že jejich jediné narozené dítě bude syn. První ultrazvukové přístroje na vyšetření těhotných žen se objevily v Číně koncem 70. let a od té doby se miliony žen rozhodly pro potrat ve chvíli, kdy zjistily, že čekají holčičku.
V letech 1981 až 2013 řídila politiku jednoho dítěte centrální komise pro rodinné plánování. Poté byla komise zrušena a čínskou populační politiku dostalo na starost ministerstvo zdravotnictví.
Opatření byla průběžně zmírňována, takže si postupně směli dvě děti pořídit kromě obyvatel venkova také zástupci etnických menšin a od listopadu 2013 i páry, kde alespoň jeden rodič byl jedináček. V roce 2015 Peking rozhodl, že umožní všem párům mít dvě děti. Jedním z důvodů bylo zastavit rychlé stárnutí populace v Číně, protože v zemi v té době žilo zhruba 15 procent obyvatelstva starších 60 let. O dva roky později to bylo 18 procent obyvatel a podle prognóz budou do roku 2030 lidé nad 60 let představovat čtvrtinu čínské populace. Čínská komunistická strana chce rovněž postupně zvyšovat věk odchodu do důchodu. Čínští muži odcházejí do důchodu v 60 letech a ženy o pět let dříve, což se nezměnilo více než 40 let.
Pokusy o změnu moc nefungují
Zrušení politiky jednoho dítěte mělo v zemi jen krátkodobý dopad. Zatímco v roce 2016 byl zaznamenán nárůst porodnosti téměř osm procent oproti roku předchozímu, v následujících letech počty porodů v Číně začaly opět klesat. Podle kritiků změna striktní rodinné politiky přišla příliš pozdě.
Čína v létě 2021 změnila zákon o populaci a plánování rodin a umožnila mít čínským párům tři děti. Trend klesající porodnosti se však nezastavil, v roce 2021 se v zemi narodilo zhruba 10,6 milionu dětí, což je o 12 procent méně než v roce 2020. Porodnost v Číně v roce 2021 byla zhruba 1,15 dítěte na ženu. Mnoho párů od početí dítěte odrazují zejména vysoké životní náklady, stísněné bydlení a pracovní diskriminace vůči matkám.
Z výsledků sčítání lidu, které čínský statistický úřad provedl před třemi lety, vyplývá, že čínská populace rostla v letech 2010 až 2020 nejpomaleji od zavedení politiky jednoho dítěte v roce 1979. Populace v pevninské Číně vzrostla za tuto dekádu o 5,38 procenta na 1,41 miliardy a tento růst tak těsně zaostal za vládním cílem z roku 2016, podle nějž mělo být v Číně do roku 2020 na 1,42 miliardy obyvatel.