Poprvé za téměř tři století se mění čelo pomyslného žebříčku nejlidnatějších zemí planety. Podle analytiků z Organizace spojených národů (OSN) má Indie v těchto dnech dosáhnout počtu 1,42 miliardy obyvatel, a předstihnout tak Čínu. Ekonomové rovněž předpovídají, že tato země, kde je polovina obyvatel mladších třiceti let, bude v příštích letech nejrychleji rostoucí velkou ekonomikou světa.
Čína po třech stoletích přišla o své prvenství. Nejlidnatější zemí světa je nyní Indie
Nutno podotknout, že jde zatím pouze o odhady, jelikož přesná data o populaci Indie zatím nejsou známa. Země totiž v roce 2021 odložila sčítání lidu kvůli pandemii covidu.
Demografové se však dlouho shodovali v tom, že pořadí na čele žebříčku se změní, ale nebylo jasné kdy. Vzhledem k tomu, že čínská populace začala v posledních letech růst mnohem pomaleji a v roce 2022 se poprvé po desetiletích dokonce zmenšila – ubylo asi 850 tisíc lidí – změna přichází rychleji, než mnozí očekávali. Ještě v roce 2019 se předpovídalo, že to přijde až v roce 2027.
Čínský úbytek obyvatelstva zapříčinila historicky nízká porodnost a nejvyšší úmrtnost od roku 1974. Experti Organizace spojených národů předvídají, že populace Číny se do roku 2050 zmenší o až 109 milionů lidí. Naopak populace Indie stále roste, ačkoliv ne tak rychle jako dříve.
Porodnost v Indii totiž významně klesá – pohybuje se v rozmezí 2,05 až 2,02 dítěte. Ještě v polovině století činil průměr šest dětí na jednu ženu.
Čína i Indie se také po celá desetiletí vědomě snažily zpomalit růst své populace. V případě Číny šlo především o politiku jednoho dítěte, uplatňovanou od konce 70. let s cílem zastavit tehdejší populační explozi. Kvůli dlouhodobě klesající porodnosti pak v roce 2016 povolila dvě děti na jeden pár. V roce 2021 Čína oznámila, že umožní rodinám mít až tři děti.
Reformy ale navzdory krátkodobému nárůstu porodnosti klesající trend nezvrátily. Politika jednoho dítěte byla uplatňována po více než tři desetiletí – podle některých demografů dost dlouho na to, aby vážně zasáhla do demografie země.
Mnozí však hovoří i o tom, že šlo o důsledek hospodářského růstu a počet porodů by klesal stejně. „Je to hlavně důsledek poklesu ochoty lidí mít děti, odkladů manželství a těhotenství, stejně jako poklesu počtu žen v reprodukčním věku,“ uvedl pro Bloomberg předseda čínského statistického úřadu Kchang I. S tím souvisí i nepříznivý poměr pohlaví s menším počtem žen než mužů, což je důsledek silné preference synů v Číně.
Blahobyt a nižší porodnost
„Několik desetiletí politiky jednoho dítěte změnilo psychické nastavení Číňanů. Mladé rodiny mají pocit, že víc než jedno dítě nezvládnou finančně ani časově,“ komentovala už v lednu čísla reportérka ČT v Asii Barbora Šámalová.
Země tak jde ve stopách ostatních ve východní Asii, jako je Japonsko nebo Jižní Korea, kde jejich porodnost prudce klesla a populace stárne a snižuje se v důsledku toho, že se postupem let staly zeměmi rozvinutými a bohatšími. Je to podle analytiků daň za blahobyt, která patří k vyspělým zemím.
K poklesu totiž došlo i tam, kde nikdy politika jednoho dítěte nařízena nebyla. Výchova dítěte je totiž často spojena s velmi vysokými náklady.
I Indie se kdysi pokoušela regulovat porodnost. Byla první zemí, která v 50. letech zavedla plánování rodičovství v celostátním měřítku. Tím byly masové sterilizační kampaně, podporované západními dárci. Nejvíce pak byly prováděny v letech 1975–1977 během vlády tehdejší premiérky Indiry Gándhíové.
Vláda nutila muže do vasektomických táborů pod hrozbou snížení jejich platů nebo ztráty zaměstnání. Ty však skončily poté, co Gándhíová prohrála volby. Ačkoli byla kampaň podle mnohých brutální, nebyla dostatečně 'důkladná,' aby způsobila dramatický pokles porodnosti. Ta sice klesá, ale mnohem méně a pomaleji.
Příčiny poklesu porodnosti jsou nejdůkladněji prozkoumané na Západě. „V načasování a průběhu poklesu porodnosti v západních zemích, které se liší geografickou polohou, náboženskou skladbou, politickým systémem a ekonomickou strukturou, existuje pozoruhodná podobnost. Klesající křivku porodnosti zaznamenaly ve 20. století všechny země v západní a severní Evropě, Kanadě, USA i východní Evropě. Dokonce i fluktuace v míře porodnosti po druhé světové válce jsou podobné u řady evropských zemí,“ píše v knize Populační ekonomie a její důsledky pro účinnost pronatalitních politik ekonom Marek Loužek.
Osvětové kampaně v Indii
Řada indických států jako Kérala, Tamilnádu a Andhrapradéš jsou průkopníky v dosahování nízké úrovně plodnosti. Tamní vláda totiž mimo jiné investovala do vzdělání dívek a sociálního a ekonomického posílení žen.
Zdravotní pracovníci se rovněž snaží o osvětovou kampaň. Od posledního průzkumu v roce 2015 stouplo podle agentury Reuters v Indii používání kondomů o 3,9 procenta. Stále častěji zde ženy užívají hormonální antikoncepci a další antikoncepční prostředky.
K poklesu celkového přírůstku populace však dojde pozvolna, protože země prochází „populační dynamikou.“ Je totiž oproti Číně velmi mladá. V současné době je čtyřicet procent obyvatel mladších 25 let, tedy je více mladých žen v produktivním věku. Klesající porodnost tak nějakou dobu bude kompenzovat nárůst počtu starších obyvatel.
Mediánový věk činí v Indii 28 let – pro srovnání – mediánový věk Číny je 39, v USA 38 a v Česku 42,7. Přičemž ona „demografická výhoda“ může trvat ještě dlouhou dobu. „Podíl Indů, kterým je 65 a více, zůstane pravděpodobně do roku 2063 pod dvaceti procenty, zároveň se nepřiblíží třiceti procentům dříve než v roce 2100 podle středních variant projekcí OSN,“ uvádí zpráva Pew Research Center.
Z populační výhody se může stát nevýhoda
Podle analytiků se však z výhody může snadno stát i nevýhoda. „Dlouho víme, že národy jižní Asie nebudou schopny plně využít této demografické příležitosti, protože na tento úkol nepřipravily své obyvatelstvo. Ukazatele pro zdraví a vzdělání pracovní síly jsou příliš nízké,“ napsal letos v lednu pro Bloomberg ekonom Mihir Sharma.
Také odborníci už dříve varovali, že zmenšování čínské populace – zejména stále menší podíl mladých lidí – ovlivní schopnost Číny v produktivitě a bude to mít vliv i na globální ekonomiku.
Indická ekonomika sice nedávno vytlačila Británii z pozice páté největší na světě a do roku 2029 bude třetí, předpovídá State Bank of India, prosperita však závisí na produktivitě jejích mladých lidí, která není tak vysoká jako v Číně. „Méně než polovina dospělých Indů je zaměstnána ve srovnání se dvěma třetinami v Číně. Číňané ve věku 25 let a starší mají v průměru o 1,5 roku více školní docházky než Indové stejného věku,“ píše server The Economist.
Indie tak bude muset vynaložit značné investice, aby zajistila, že její mladí lidé budou zdraví, vzdělaní a schopní. „Případné opoždění by znamenalo, že miliony mladých lidí přijdou o příležitosti těžit z hospodářské expanze země,“ podotýká pro server The Wire šéfka neziskové organizace Population Foundation of India Poonam Muttrejová. Dodává, že je potřeba rovněž vytvořit slušná pracovní místa.
„Pokud jsou mladí lidé nekvalifikovaní a nezaměstnatelní, přijdou o příležitosti, jak maximálně využít svůj potenciál. To prohloubí chudobu, frustraci a zranitelnost,“ dodává s tím, že místo čerpání výhod z demografické dividendy by se situace mohla stát katastrofou a potenciálně vést k vyšší kriminalitě a dalším formám sociálních nepokojů.
Celkový počet lidí na planetě roste
Zatímco počet obyvatel Číny klesá, celkový počet lidí na planetě činí od konce roku 2022 osm miliard. OSN odhaduje, že více než polovina předpokládaného nárůstu celosvětové populace mezi lety 2022 a 2050 se má soustředit pouze do osmi zemí: Egypta, Etiopie, Filipín, Indie, Konga, Nigérie, Pákistánu a Tanzanie.
Růst světové populace se bude nicméně zpomalovat. Ze sedmi na osm miliard se lidstvo dostalo za zhruba jedenáct let. Z osmi na devět miliard to bude podle současných projekcí trvat patnáct let, a této hranice tedy populace dosáhne v roce 2037. OSN předpokládá, že vrcholu – 10,4 miliardy lidí – dosáhne světová populace do roku 2086.
Podle odborníků není důvod k panice. „Varující zprávy o populačním růstu mají dlouhou a pestrou historii. Na jedné straně jsou obavy, že je lidí zkrátka příliš mnoho a že naši současnou ekologickou krizi způsobuje pouhý počet lidí. Na druhé straně jsou argumenty, že lidí je málo,“ píší ve svém komentáři pro Channel News Asia demografky Melanie Channonová a Jasmine Fledderjohannová.
Zmínily, že namísto přemýšlení, zda máme příliš mnoho, nebo příliš málo lidí, bychom se měli ptát, jak můžeme udržitelně uspokojovat potřeby lidí, které máme. „Celosvětově je nyní průměrný počet porodů na jednu ženu 2,3, o něco více než 2,1, což je číslo, které je nutné k tomu, aby se populace 'nahradila.' Rozhodně nečelíme 'prázdné planetě', nebo 'populačnímu kolapsu'. Hádat se o tom, zda máme podlidněnost, nebo přelidnění, je neužitečné a rušivé, když ve skutečnosti můžeme pro ovlivnění populačního růstu udělat jen velmi málo,“ napsaly.
Podotkly, že tyto argumenty mají někdy rasistický, eugenický podtext. „Argumenty o přelidnění často pocházejí z globálního severu a mají za cíl snížit plodnost na globálním jihu (rozvojové země v Africe, Asii a Latinské Americe).“
Populační opatření – například zdanění bezdětných a podpora lidí ke zvýšení plodnosti míří podle nich zejména na země globálního severu, kde žije většina bělochů. „Všeobecně se předpokládá, že neplodnost postihuje především bílé ženy ze střední třídy na severu, ale ve skutečnosti je nejvyšší míra neplodnosti na světě na globálním jihu. Toto mylné vnímání často udržují právě zdravotní opatření a populační politika.“