Jižní Korea zažívá mimořádnou demografickou krizi. Lidé tam čím dál méně vstupují do manželství, a především se v zemi rodí stále méně dětí. Počet novorozenců se za posledních pětadvacet let snížil o dvě třetiny. Na jednu korejskou ženu podle statistik připadá 0,8 nově narozeného dítěte. To je vůbec nejnižší hodnota na celém světě.
Zatímco ještě v polovině devadesátých let se v zemi narodilo přes 690 tisíc dětí, loni to byla už jen zhruba 260 tisíc novorozenců. O více než polovinu se také snížil počet uzavřených manželských svazků. Důvody mají Korejci různé.
„Říkala jsem si, že musím být nejprve finančně zajištěná, a pak jsem si řekla, že to může trvat třicet až čtyřicet let, než toho budu schopna dosáhnout,“ uvedla majitelka baru Cha Chunji.
Jiná jihokorejská žena Kim Ču-won zase trvdí, že manželský život je pro ženy omezující. „Jak v rodině, tak na pracovišti. Dítě může způsobit narušení kariéry, takže by bylo přítěží,“ dodala.
Ju a Čou tvoří běžný korejský manželský pár. Stejně jako řada dalších čelili životnímu rozhodnutí, zda spolu mít děti. Rozhodli se, že ne. Nechtějí se kvůli nim obětovat, raději se tak soustředí na sebe.
„Mám rád děti, ale mít vlastní nikdy nebylo mojí prioritou. Manželství není jen o dětech,“ myslí si Čou. Ju zase říká, že by bylo kvůli dětem složité soustředit se na kariéru. „Nikdy jsem si nevšimla, že by to byli muži, kdo odchází kvůli nemocným dětem domů dříve z práce,“ uvedla.
Matka Ju pocházela ze šesti dětí, ona sama má ještě jednoho sourozence. Podobných bezdětných rodin ale v zemi přibývá. Podle statistik se korejským ženám rodí v průměru méně než jedno dítě.
Propad hrozí i dalším vyspělým ekonomikám
Podobný propad hrozí i dalším vyspělým ekonomikám v regionu jako jsou Hongkong, Singapur nebo Tchaj-wan. Jihokorejská vláda za posledních šestnáct let na zvrácení krize vynaložila přes dvě stě miliard dolarů. Třeba na to, aby zlepšila podmínky pro ženy na mateřské.
Klesající počet obyvatel s sebou přináší nedostatek pracovní síly a vyšší sociální výdaje státu, což může pro ekonomiku země znamenat silnou zátěž. Zabránit tomu mohou páry jako Su spolu se svým mužem Kimem, kteří mají čtyři děti. Tolik potomků bylo zvykem mít v zemi naposledy v sedmdesátých letech.
„Každý říká, že jsme patrioti. Děti ale máme, protože jsme chtěli, ne kvůli naší zemi. Jsou pokračováním světa,“ uvedla Su Či-song.
Jižní Korea nezastavila včas antinatalitní politiku, říká demografka
„Korea je velmi zajímavý demografický případ. Pokles plodnosti na 0,8 dítěte v průměru na jednu ženu je vlastně bezprecedentní. Je to v podstatě za hranou toho, co jsme si jako demografové mohli představit, že je limitní,“ uvedla demografka z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy Jiřina Kocourková.
Podle ní bude docházet k poklesu počtu žen v reprodukčním věku. „I kdyby náhodou došlo k nárůstu plodnosti, populační pokles bude nevyhnutelný. (…) Pokud se něco nezmění, do konce století počet obyvatel klesne na polovinu,“ podotkla Kocourková.
K ekonomickému úspěchu Jižní Korey dle Kocourkové z třiceti procent přispěla takzvaná antinatalitní politika. „Tu tehdy na počátku šedesátých let Jižní Korea zavedla. To znamenalo omezování plodnosti,“ upřesnila demografka s tím, že tato politika byla velmi úspěšná. Pro zpomalení baby boomu jihokorejská vláda například rozdávala antikoncepce, muži se zase výměnou za vasektomii mohli zbavit vojenské služby.
„Problémem je, že Jižní Korea v antinatalitní politice pokračovala až do poloviny devadesátých let – přesto, že porodnost byla již nízká,“ uvedla. Jižní Korea tak podle Kocourkové zavedla pronatalitní politiku s velkým zpožděním, v roce 2005. „Dvacet let poté, co se dostala pod úroveň prosté reprodukce“.
