Mimořádné situace, jako jsou povodně, působí i na lidskou psychiku. Mnohdy je člověk sice přímo zvládne, ale problémy se mohou dostavit se zpožděním, varoval ve vysílání České televize psychoterapeut Tibor Brečka. Zvláštní pozornost si zaslouží děti a senioři, říká expert z fakulty Biomedicínského inženýrství ČVUT.
Stres přichází většinou až po krizi, vysvětluje psychoterapeut. Někdy i po měsících
Psychologická pomoc lidem zasaženým povodněmi (zdroj: ČT24)
„Současná krize je o poznání jiná než podobné krize v minulosti,“ zdůrazňuje Brečka. „Kdybychom porovnávali současné povodně s těmi z let 1997 nebo 2002, tak v současné době jsme díky vědcům měli možnost se na ně dostatečně připravit,“ vysvětluje.
Jednou z nejhorších věcí u živelních katastrof totiž obvykle bývá právě to, jak jsou nečekané, překvapivé a přicházejí „z čistého nebe“. Právě tento překvapující dopad psychiku ničí extrémně, proto, že nemá čas se na novou situaci adaptovat. Tentokrát ale zejména díky Českému hydrometeorologickému ústavu přicházely první informace už od úterý.
Linka Ministerstva vnitra ČR: 974 834 688
Linka bezpečí: 116 111
Linka první psychické pomoci: 116 123
Linka seniorů Elpida: 800 200 007
„Dovoluji si tedy tvrdit, že právě díky tomu bude letos i dopad na psychiku odlišný než v minulosti,“ predikuje Brečka. „Ve velké většině případů se podařilo na katastrofu psychicky i jinak připravit.“
Hledá se viník
Povodně se podle Brečky liší od dalších typů katastrof i tím, že v nich člověk jen těžko může hledat viníka. Psychologové rozlišují tři typy pohrom: způsobené lidmi úmyslně, způsobené lidmi z nedbalosti a pak ty přírodní.
„U těch přírodně způsobených je adaptace snazší, protože se jedná o jakýsi zásah shora. Zato třeba u teroristických útoků se lidé musejí vypořádávat navíc s motivací útočníka a podobně,“ vysvětluje. „Na druhou stranu je stále důležitější otázka, nakolik se člověk podílí i na těch přírodních katastrofách,“ doplňuje.
Odložená reakce na stres je přirozená
Lidé, kteří jsou akutně ohroženi povodněmi, většinou na psychické potíže „nemají čas“. Člověk je nastavený tak, aby v situacích, kdy mu jde o život, konal a zachraňoval si ho – všechno další se zkrátka odkládá. Ale někdy se takto odložený stres, strach a vyčerpání mohou nahromadit. A když přijde nějaký impuls, tak se tato hráz protrhne a dopady se mohou projevit později.
„U většiny případů se to projevuje jen zvýšenou únavou, kdy na člověka dolehne celá tíha té události, kterou úspěšně zvládl,“ říká psychoterapeut. Podle Brečky nejsou projevy většinou patologické, reakce na stres je normální, přiměřená.
Člověk se nicméně může dostat i do akutní reakce na stres, která není odložená – naopak odehraje se přímo při katastrofě. Je to velmi silná stresová reakce, která velmi rychle odeznívá, nejčastěji během několika hodin a také ani u ní není nutný nějaký psychoterapeutický zákrok.
Stresová porucha je problém
Jako větší problém označuje Brečka takzvanou posttraumatickou stresovou poruchu. „Je charakteristická tím, že se projevuje s velkým odstupem po samotné události. A když říkám s odstupem, myslím tím týdny, nebo dokonce i měsíce,“ popisuje.
Jde podle něj o poměrně závažný duševní problém, ale je to problém léčitelný. Ideální je, aby člověk, který jí trpí, co nejrychleji vyhledal adekvátní pomoc. Procento výskytu této poruchy po traumatických událostech je podle Brečky poměrně nízké: „Dá se říci, že velká většina obyvatel zvládá tyto události bez jakékoliv větší psychologické nebo psychiatrické intervence.“
Je důležité zdůraznit, že mnohdy si člověk tyto problémy není schopný sám uvědomit, anebo neumí svou slabost okolí sdělit. Je tedy vhodné, aby blízcí osob, které takovým stresem prošly, byli vůči nim vnímavější než obvykle. Netýká se to jen těch, kteří byli povodněmi postižení přímo, ale také těch, kdo pomáhali, tedy členů IZS. Ti sice mají většinou dostupnou profesionální pomoc v rámci svého zaměstnání, ale například u dobrovolných hasičů se tento problém může ukrýt a projevit později.
Když psychika brání záchraně života
Zvláštním typem situace je podle něj ta, kdy psychika lidem brání, aby si zachránili vlastní životy. Jedná se například o momenty, kdy člověk odmítá opustit svůj dům, přestože mu jde bezprostředně o život – a majetek svou přítomností stejně nemůže zachránit.
Záchranáři mají v takových situacích podle Brečky letos velmi přesná data, jimiž jsou schopní doložit smysl evakuaci – opět na rozdíl od velkých povodní v minulosti. Psychoterapeut předpokládá, že letos bude případů, kdy se něco takového stane, výrazně méně než dříve.
