Dokladů o povedených chirurgických zákrocích z doby středověku mnoho nemáme. Vědci teď jeden takový našli, nejsou ale zatím schopní jej vysvětlit.
Středověk se mnohdy považuje za dobu temna, kdy svět zapomněl na znalosti antiky a začínal ve vědě, poznáních i technologiích takřka od začátku. Řada objevů z poslední doby ale ukazuje, že minulost byla mnohem pestřejší.
Historici teď v žurnálu International Journal of Osteoarchaeology popsali lebku ženy ze střední Itálie, která přežila nejméně dva složité chirurgické zákroky v oblasti lebky. Jednalo se o trepanace, tedy operace, během nichž dochází k proražení lebky a vytvoření otvoru v ní.
Podle vědců se středověcí chirurgové pokoušeli tímto způsobem u ženy vyléčit „systémový patologický stav“, tedy jakési dlouhodobé duševní problémy. Nejsou ale schopní z dostupných údajů říct, jestli jí tyto operace dokázaly nějak pomoci.
Řada operací
Lebku našli archeologové v lombardské nekropoli Castel Trosino, která mezi šestým a osmým stoletím sloužila jako pohřebiště. Po pádu Římské říše se toto místo stalo důležitou byzantskou pevností a žily zde některé z nejbohatších lombardských rodin.
Při vykopávkách tu vědci našli odpovídajícím způsobem bohatou výbavu hrobů – odkryli v nich spousty zlata i filigránských šperků. A také překvapivý objev, který popsali jako „první důkaz úpravy kosti do tvaru kříže na živém objektu“.
Otvor v lebce ve tvaru kříže byl vytvořen zřejmě kovovým škrabacím nástrojem s ostrými hranami. Uprostřed něj je zaoblená plocha z dobře zahojené kosti. Podle lékařů trvá vyléčit takové zranění asi šest měsíců, což je velmi přesvědčivý důkaz, že operovaná žena zákrok přežila.
Jenže na lebce se našla i druhá sada zákroků, tentokrát ve tvaru písmene V. Jenže ta už zahojená nebyla. To znamená, že žena pravděpodobně zemřela velmi brzy po operaci. Není ale jasné, jestli zahynula přímo v důsledku zákroku.
„Zjistili jsme, že žena přežila několik operací, protože podstoupila dlouhodobou chirurgickou léčbu, která spočívala v sérii postupných vrtání,“ popisují autoři. A zdá se, že poslední operace proběhla krátce před její smrtí, dodávají.
Spekulace o trepanaci
Podobné zákroky věda z této doby a času příliš nezná. Proto historiky zajímalo, proč k trepanaci mohlo dojít a kde se vůbec vzal zkušený chirurg, který ji mohl provést. Autoři studie podotýkají, že rituální trepanaci praktikovali Avaři, kteří v této době žili v Karpatské kotlině. Proto zvažovali, jestli by nemohlo jít o import z této oblasti. To se ale nakonec nepotvrdilo, nenašly se totiž žádné důkazy, které by podobnou rituální trepanaci potvrzovaly.
Další možností bylo, že mohlo jít o důsledek oblíbeného středověkého trestu nazývaného decalvatio neboli úřední skalpování. Jenže tento trest se u žen neuplatňoval, využíval se zejména u dezertérů. A detailnější analýza nakonec ukázala, že stopy na lebce takovému zákroku neodpovídají.
Jediným vysvětlením, které vědcům zůstalo, je tedy lékařský zákrok, i když netuší, co měl řešit. Na lebce se totiž nenašly žádné deformace, které by dokazovaly, že žena trpěla například nějakou formou rakoviny nebo něčím podobným.
