Archeologové z univerzity v Tel Avivu a Národního muzea v Kodani analyzovali 450 keramických nádob vyrobených v Tel Hamě, městě na okraji království Ebla, jednoho z nejvýznamnějších syrských království ve starší době bronzové, tedy z doby před přibližně 4500 lety. Zjistili, že dvě třetiny keramických nádob vyrobily děti ve věku od sedmi do osmi let.
Badání vedl Akiva Sanders z univerzity v Tel Avivu: „Výzkum nám umožnil nahlédnout do života dětí, které žily v oblasti království Ebla, jednoho z nejstarších na světě. Zjistili jsme, že na svém vrcholu, zhruba před 4400 až čtyřmi tisíci lety, se města spojená s tímto královstvím začala spoléhat na dětskou práci při průmyslové výrobě keramiky,“ říká vědec.
„Děti pracovaly v dílnách od věku asi sedmi let a byly speciálně vyškoleny, aby vytvářely co nejjednotnější poháry, které se v království používaly v každodenním životě i na hostinách,“ přiblížil Sanders.
Neznámý život dětí
Jak je známo, otisky prstů se v průběhu života nemění. Z tohoto důvodu lze velikost dlaně přibližně odvodit měřením hustoty okrajů otisku prstu – a podle velikosti dlaně lze zase odhadnout věk a pohlaví konkrétního člověka.
Keramika z Tel Hamá na jižní hranici království Ebla byla vykopána ve třicátých letech minulého století a od té doby je uložena v Národním muzeu v Dánsku. Z analýzy otisků prstů na artefaktech vyplývá, že většinu z nich – konkrétně dvě třetiny – vyrobily děti. Zbytek byl dílem starších mužů, odhalil výzkum.
„Na počátku starší doby bronzové vznikla v Levantě a Mezopotámii některá z prvních městských království na světě,“ připomněl Sanders. „Otisky prstů na keramice jsme chtěli využít k pochopení toho, jak procesy jako urbanizace a centralizace vládních funkcí ovlivnily demografii keramického průmyslu. Ve městě Hamá, starověkém centru výroby keramiky, zpočátku vidíme hrnčíře ve věku kolem 12 až 13 let, polovina je mladší 18 let a chlapci a dívky jsou zastoupeni ve stejném poměru,“ vysvětlil šéf badatelského týmu.
Král potřebuje hostiny
Pak se ale něco stalo. Výše popsaná statistika se totiž změnila se vznikem království Ebla, kdy hrnčíři začali vyrábět více pohárů na hostiny. A protože se pořádalo stále více hostin s alkoholem, nádoby se často rozbíjely, takže jich bylo třeba vyrábět stále více.
„Nejenže se království začalo stále více spoléhat na dětskou práci, ale ony byly vyškoleny, aby se jejich výtvory co nejvíce podobaly šálkům. To je jev, který můžeme pozorovat i v průmyslové revoluci v Evropě a Americe – je velmi snadné děti ovládat a učit je specifickým pohybům, aby se vytvořila standardizace v řemeslné výrobě,“ doplňuje Sanders.
V životě malých hrnčířů byl ale i jeden světlejší bod. „Tyto děti se navzájem učily vytvářet miniaturní figurky a nádobky, aniž by se na tom podíleli dospělí,“ dodává Sanders s tím, že tyto výrobky pak samy používaly. „Zdá se, že v těchto figurkách děti vyjadřovaly svou kreativitu a představivost,“ uzavřel vědec.
