„Odvážně se vydat tam, kam se dosud žádný archeolog nevydal.“ Tak zní motto projektu, jehož autoři se rozhodli pomocí archeologických metod prozkoumat Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS).
Archeologové poprvé prozkoumali Mezinárodní vesmírnou stanici
Když se řekne archeologie, asi jen málokdo si představí vesmír – konkrétně Mezinárodní vesmírnou stanici. A přesto právě tam, 400 kilometrů nad povrchem Země, teď první archeologický průzkum proběhl.
Projekt „Čtverec“ neboli SQuARE (Sampling Quadrangle Assemblages Research Experiment) zkoumá šest čtvercových míst na stanici; teď vědci popsali výsledky výzkumů prvních dvou z nich – místa původně navrženého pro vědecké účely a další části stanice u toalety. Proč se ale o ně zajímají právě archeologové?
Lokalita zkoumaného místa na ISS
Cílem unikátního výzkumu totiž je popsat rozdíly mezi tím, pro co byly dané lokality na ISS navržené a zkonstruované, a tím, jak se v současnosti doopravdy využívají. A také tím, jak se využití měnilo v průběhu existence stanice. Pokud by se to podařilo popsat, mělo by to význam nejen pro samotné poznání historie zatím nejúspěšnější vesmírné stanice lidstva, ale i praktické dopady. Vedení ISS se totiž snaží stanici využívat stále účinněji. Ale ještě větší dopady to může mít pro budoucí kosmické stanice, jako má být například Gateway (Brána) u Měsíce, kde bude cílem dokonalé využití doslova každého centimetru čtverečního.
Suché zipy místo vědeckého výzkumu
Badatelé zjistili – a na stránkách odborného časopisu PLOS ONE popsali –, že reálné využití zmíněných míst neodpovídá tomu, jak byla původně zamýšlena. Samotný výzkum trval šedesát dní a proběhl už předloni, výsledky ale vyšly až nyní.
Zatímco prvotním účelem metr krát metr velkého prostoru číslo jedna byl vědecký výzkum, reálně v době průzkumu sloužil astronautům a kosmonautům na palubě stanice spíše jako skladiště. Konkrétně tam posádka odkládala obrovské množství suchých zipů. Ty se na ISS využívají prakticky neustále, a to k udržení nejrůznějších předmětů na místě, aby se v mikrogravitaci jen tak nevznášely. Také druhé místo nesloužilo svému původnímu poslání, lokalita u toalety totiž namísto údržby slouží jako odkladiště toaletních potřeb a jednoho téměř nevyužívaného počítače.
Autoři práce zdůrazňují, že pro svůj originální výzkum mohli využít i jiné metody, jako jsou například rozhovory s posádkou. Místo toho vsadili na archeologii, tedy stopování původu nalezených artefaktů. Ta totiž umožňuje rozpoznat a popsat dlouhodobější vzorce chování, které respondenti nejsou schopni nebo dokonce ochotni vyjádřit, vysvětlují vědci.
Techniky, které nasadili, by chtěli využívat i v budoucnu. Historie kosmických letů je už totiž tak dlouhá, že pamětníci prvních výprav již vymírají a současně přibývá míst a předmětů, jež jsou důležité a jen špatně popsané. Současně by se tyto postupy daly použít i pro výzkum míst v jiných odlehlých, extrémních nebo nebezpečných prostředích.
V tomto případě byla použitou technikou klasická archeologická sondáž. Vědci v ní vytipují nějaké místo a detailně ho analyzují, získají tak vhled i do kontextu celého prostoru. V případě ISS samozřejmě nemohli na místě kopat, ale navíc se na místo ani nemohli osobně podívat. Proto poprosili astronauty, aby vybraná místa den co den po dva měsíce fotili – archeologové pak jen analyzovali snímky a předměty zachycené na nich.
