Sluneční cyklus číslo 25 začal. Během úterního setkání s novináři to oznámili vědci z NASA a Národního úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA). Popsali také předpovědi týkající se nového slunečního cyklu – a toho, jak nadcházející vzestup vesmírného počasí ovlivní lidské životy a technologie na Zemi i astronauty ve vesmíru.
Panel pro předpovídání slunečního cyklu je mezinárodní skupina odborníků spolufinancovaná NASA a NOAA. Oznámil, že k solárnímu minimu došlo v prosinci 2019, což znamená začátek nového solárního cyklu. Vzhledem k tomu, jak je naše Slunce proměnlivé, může vědcům trvat celé měsíce, než tuto událost vyhlásí – proto došlo k prohlášení až nyní.
Vědci využívají ke sledování průběhu slunečního cyklu takzvané sluneční skvrny. Tmavé skvrny na Slunci jsou spojovány se silnější sluneční aktivitou. Pocházejí z obřích explozí, jako jsou sluneční erupce nebo výrony koronální hmoty, které mohou chrlit světlo, energii a sluneční materiál do vesmíru.
„Jak se vynořujeme ze slunečního minima a blížíme se k maximu 25. cyklu, je důležité mít na paměti, že se sluneční aktivita nikdy nezastaví, jen se mění,“ řekla Lika Guhathakurtová, expertka na Slunce z NASA.
NASA a NOAA spolu s Federální agenturou pro řízení mimořádných událostí a dalšími federálními agenturami a útvary spolupracují na Národní strategii a akčním plánu pro kosmické počasí.
Jejich cílem je zvýšit připravenost na kosmické počasí a chránit Zemi před možným nebezpečím. NOAA poskytuje předpověď počasí ve vesmíru a satelity pro sledování situace ve vesmíru v reálném čase, NASA je zase složkou, která pomáhá zlepšit chápání vesmíru v blízkosti Země a v konečném důsledku přípravu i předpovědních modelů.
Čím hrozí silnější Slunce
Předpovědi počasí ve vesmíru jsou také klíčové pro podporu kosmických lodí a astronautů programu Artemis, který má vrátit Američany na Měsíc. Průzkum slunečního cyklu je prvním krokem k pochopení, a tedy i zmírnění toho, jakému množství kosmického záření budou astronauti vystaveni.
První dva vědecké výzkumy, které budou provedeny ze stanice Gateway na oběžné dráze Měsíce, budou zkoumat právě vesmírné počasí a monitorovat radiační prostředí v okolí Měsíce. Vědci pracují na předpovědních modelech, aby mohli jednoho dne předpovídat počasí ve vesmíru, podobně jako meteorologové předpovídají počasí na Zemi.
„Není tam špatné počasí, jen jsme na něj špatně připraveni,“ uvedl Jake Bleacher z ústředí NASA. „Vesmírné počasí je takové, jaké je – naším úkolem je být na něj připravení,“ zdůraznil.
Porozumění cyklům Slunce je jednou částí této přípravy. Aby určili začátek nového cyklu, analyzovali vědci pravidelné měsíční údaje o slunečních skvrnách z World Data Center for the Sunspot Index and Long-term Solar Observations umístěného na Královské observatoři v Bruselu, která sleduje sluneční skvrny a určuje vrcholy a minima cyklu.
„Vedeme podrobný záznam několika drobných slunečních skvrn, které značí nástup a vzestup nového cyklu,“ vysvětlil Frédéric Clette, ředitel centra a jeden z autorů předpovědi. „Jsou totiž předzvěstí budoucích obřích slunečních ohňostrojů. Pouze sledováním všeobecného trendu v průběhu mnoha měsíců můžeme určit bod zlomu mezi dvěma cykly.“
Co nás čeká
Se slunečním minimem za zády vědci očekávají, že aktivita Slunce bude stoupat směrem k dalšímu předpokládanému maximu, které nastane v červenci roku 2025. Doug Biesecker z NASA uvedl, že právě začínající cyklus bude podle očekávání stejně silný jako ten poslední. A ten byl sice podprůměrný, ale nikoliv bez rizika. Silnější sluneční cyklus znamená silnější aktivitu naší hvězdy, můžeme tedy očekávat více jevů, které by mohly například ohrozit družice na oběžné dráze.
Na vrcholu cyklu, kdy bude aktivita Slunce nejsilnější, se dá také očekávat větší narušení geomagnetického pole Země, které se bude projevovat třeba silnějšími a lépe viditelnými polárními zářemi.
„To, že je to podprůměrný sluneční cyklus, ještě neznamená, že nehrozí extrémní vesmírné počasí,“ řekl Biesecker. „Vliv Slunce na náš každodenní život je reálný,“ doplnil.
Co je sluneční cyklus?
Jevu se říká Schwabeův sluneční cyklus, Schwabe-Wolfův cyklus nebo cyklus slunečních skvrn. Jde o opakování přibližně jedenáctileté aktivity Slunce objevené roku 1843 německým hvězdářem Heinrichem Schwabem.
Roku 1849 byl položen základ pozorování počtu slunečních skvrn na naší nejbližší hvězdě. Jako cyklus číslo 1 se ale označuje ten, který probíhal v letech 1755 až 1766, a proto se současné dění označuje jako 25. sluneční cyklus. Z archeologických poznatků se ukazuje, že cyklus byl přítomný i před přibližně 300 miliony let.
Není přitom přesně 11 let dlouhý, už se také vyskytl devítiletý či čtrnáctiletý cyklus. Na teploty na Zemi má svůj vliv, ale ne rozhodující. Podle současných výzkumů se může projevit na zemských teplotách asi o 0,1 stupně Celsia. Přestože uplynulých pět let aktivita Slunce klesala, patřilo toto období k těm nejteplejším rokům od začátku měření.
