Psí výkaly a moč se ukládají v evropské přírodě v takovém množství, že tak zřejmě poškozují volně žijící zvířata, tvrdí nová studie. Do půdy se totiž dostává tolik fosforu a dusíku, že dosahuje extrémních koncentrací – například v zemědělské půdě by to porušilo zákony.
Psi mají nečekaně velký dopad na přírodu. Lidé je sice krmí doma, ale pak se tyto živiny dostávají do přírody během venčení. Belgičtí vědci spočítali, že na jeden hektar půdy připadá průměrně jedenáct kilogramů dusíku a pět kilogramů fosforu pocházejících ze psích exkrementů.
To je podobné množství těchto látek, které se do půdy dostává ze zemědělství a průmyslu – tam se odhady pohybují mezi pěti až pětadvaceti kilogramy dusíku, s fosforem je to složitější. Podle autorů výzkumu to znamená, že dopad psích výkalů a moči na přírodu je nečekaně významný.
Vědci v tomto výzkumu studovali psy, kteří žijí ve čtyřech přírodních rezervacích na předměstí belgického Gentu, ale soudí, že velmi podobná bude situace i ve zbytku Evropy – už jen proto, že v ní žije nejméně 87 milionů psů.
Badatelé sledovali asi 1600 psů během pěti set procházek v přírodě, a to ve všech denních dobách a ve všech dnech v týdnu. Tyto údaje pak zkombinovali se známým množstvím dusíku a fosforu, které psi vylučují, a odhadli tak celkové množství usazených živin. Výsledky popsali v odborném časopisu Ecological Solutions and Evidence.
Sebrat výkal, chránit přírodu
V současné době jsou hlavním argumentem pro sbírání psích exkrementů čisté chodníky. Nová studie ale ukazuje, že tato činnost by mohla mít ještě mnohem důležitější efekt – ochranu přírody.
Řada majitelů psů totiž věří, že pokud nechá svého mazlíčka, aby se vyvenčil v přírodě, nemá to na ni žádný dopad. Problém je, že si to myslí miliony pejskařů, kteří navíc často venčí ve stejných místech. Proč je to problém?
Většina ekosystémů na Zemi je přirozeně prostředím s nízkým obsahem živin – na nadměrné hnojení proto neumí příliš reagovat. Existují totiž organismy, které dokáží z vysokého množství živin, jako jsou fosfor nebo dusík, profitovat mnohem víc než ostatní druhy.
V moři jsou to řasy, které se mnohdy přemnoží právě v místech, kde do vody stékají hnojiva ze zemědělství, na souši jsou to zase rostliny jako bolševník nebo kopřivy. Ty se pak přemnoží, vytlačí ostatní druhy rostlin a tím pádem i živočišné druhy, které jsou na nich závislé. V důsledku klesá biologická rozmanitost a tím i stabilita celých ekosystémů.
„Překvapilo nás, jak vysoký může být přísun živin od psů,“ komentoval výsledky studie její hlavní autor Pieter De Frenne z univerzity v Gentu. „Zatímco atmosférickým zdrojům dusíku ze zemědělství, průmyslu a dopravy se oprávněně věnuje velká pozornost, psy v tom zatím ignorujeme.“
Největší koncentrace těchto látek našli vědci v místech, kde majitelé musí držet psy na vodítku a zvířata se tak mohou vyprazdňovat jen na úzkém pruhu kolem těchto cest. „Tam jsou ty koncentrace ohromné,“ tvrdí DeFrenne. A protože většina evropských zemí je na tom s množstvím psů podobně jako Belgie, nevidí vědec důvod, proč by se v nich situace měla nějak zásadně lišit od jeho vlasti.
Ve výzkumu chce DeFrennův tým pokračovat detailní analýzou různých míst v přírodě, kde plánuje podrobně rozebírat dopady na chemické složení půdy. V další fázi by vědci rádi popsali biologické složení ekosystémů, které psi nejvíc ovlivňují.
