Hostem pořadu Hyde Park Civilizace byl český vědec Jiří Hulcr, který je expertem na kůrovce. Působí v laboratoři na University of Florida, ale spolupracuje stále i s českou Akademií věd. Podle něj nejsou ovšem problémem lesů pouze kůrovci.
Podle Hulcra žijeme v antropocénu, v době, kdy člověk ovlivňuje přirozené procesy chodu planety do té míry, že jim dominuje. „Lesy jsou husté, atmosféra je horká, stromy jsou pod stresem. Ti kůrovci, to je vlastně jenom něco jako vyrážka,“ uvedl vědec.
Lidem podle Hulcra uniká většina perspektivy, soustředí se jen na malou výseč problému. Proto přeceňují jen to, co bezprostředně vidí – v případě problémů lesů je to kůrovec. „My se na ně tak soustředíme, že nám uniká 350 stupňů toho celého, té celé perspektivy,“ míní odborník na hmyz.
Kácet, nebo nekácet
Zúžením pohledu se také podle něj vysvětluje, proč se složitá diskuse o kůrovci mnohdy zužuje na pouhé: kácet, nebo nekácet? „To je otázka dřevařská, když už máme plantáž nasázenou nějakým způsobem. Ale vraťme se zpátky do padesát let. Jak to vůbec vzniklo?“ vybízí badatel k zamyšlení. Když si na otázku společnost odpoví, tak předejde tomu, aby se stejná situace neopakovala třeba za dalších padesát let, věří vědec.
„Pokud se budeme pořád snažit sázet smrkové monokultury, tak nám to prostě nepůjde. Ale to už dneska všichni vědí. Před dvaceti lety to tak ale nebylo,“ podotýká Hulcr. Zapomíná se podle něj přitom, jak klíčová je komunikace vědců směrem k veřejnosti. Že je něco obecně známé ve vědecké komunitě, ještě vůbec nemusí znamenat, že se to dostane mezi lidi. Sami badatelé přitom na tomto poli nemusejí být úplně dobří – proto by měla společnost více investovat do lidí, kteří to zvládnou.
Za císaře pána
Uplynulých dvacet let podle Huclra u nás v otázkách kůrovce vypadalo jako souboj mezi vědci a lesníky. Druzí jmenovaní se podle něj přitom řídili poznatky, které považovali za relevantní a pravdivé, jenže jejich poznání bylo prý zastaralé.
Většina tradičních českých lesnických postupů se totiž podle experta zrodila uprostřed 19. století. „Za císaře pána ale panovala výjimečná zima a vlhko. To už se nebude opakovat. Nebude,“ vysvětluje Hulcr. Stačí se podle něj podívat na teploměr, aby bylo vidět, jak moc se svět proměnil, a jak nefunkční jsou tedy zásady, jimiž se lesníci snaží řídit. „Já pořád říkám, že jsou teploměry na různých institucích, které nekecají. To se prostě nedá okecat,“ zdůrazňuje.
Řešení problému s kůrovcem
Řešení kůrovcové kalamity podle Hulcra při širším pohledu existují. „Tak zaprvé přestat se soustředit na kůrovce, přestat s ním bojovat, tam není ten problém. Soustředit se na to, kde problém je. Stromy trpí, rozřeďme je. Probírka. Nesázíme správné stromy na správné místo,“ nechal se slyšet přední odborník na kůrovce.
I to jsou ale jen částečná řešení. „A upřímně řečeno – s čím je opravdu potřeba něco dělat, je globální oteplování. Je to náš obrovský problém. Je potřeba vyndat hlavu z písku a něco s tím dělat,“ vyzývá Hulcr.
Kůrovec je v tomto ohledu jen příznakem. Jako příklad uvádí Vysočinu, která patří v současné době k nejvíce postiženým místům v republice. „Kůrovec to nezlikvidoval, to je přirozená obměna systému na takový, který mnohem lépe odpovídá současným podmínkám. Prostě je horko a sucho. Smrk už tam nežije, ale podívejte na tu zemi: teď je pokrytá jeřabinami a borovicemi, a především břízami,“ popisuje.
Do budoucnosti vidíme
Věda umí předpovědět, jak budou vypadat z hlediska klimatu budoucí podmínky pro stromy. „Teď je potřeba přestat žít jako za císaře pána a mít trošku odhodlání se podívat do budoucnosti,“ říká Hulcr. „Povídání o tom, že vlastně nikdo neví, jak budoucnost bude vypadat, že modely jsou nejisté, to prostě není pravda. Co je nejisté, je politická situace a to, jestli budeme jako lidstvo ochotni a schopni nějakým způsobem limitovat naše výplody,“ doplňuje vědec s tím, že modely jsou neuvěřitelně přesné.
„V modelech problém není, je zase v nás. V tom, že nejsme schopní předpovědět, jak se bude chovat lidstvo. Proto já nevím, jak bude vypadat Vysočina. Nevím. Nechme Vysočinu, ať nám to ukáže,“ dodává entomolog.
Pohled za humna
Podle Hulra je problém globální. Největší kůrovcová kalamita všech dob se totiž teď neodehrává u nás, jak by to mohlo někdy podle zpravodajství vypadat. „Právě teď se děje téměř bez dokumentace na Sibiři, kde populace konkrétního lýkohuba likviduje jedlové porosty v tajze, která se ještě dávno zdála nekonečná,“ upozornil expert.
Důsledky jsou podle Hulcra nehezké. „Tam se neděje jen to, že umírá spousta jedlí. Jde o kombinaci toho, co jsem říkal, těch dvou největších problémů v antropocénu. Jednak je horko a ty jedle jsou stresované. Čím víc na sever, tím je ten rozdíl v teplotách mnohem větší. A další problém jsou invazní druhy – tento kůrovec na jedlích není ze Sibiře. Ten je z Dálného východu, z Japonska a z východní Číny,“ popisuje vědec.
Zavlekli ho tam ale lidé transsibiřskou magistrálou. „Čili teď se to tam takhle srazilo: stresované jedle, invazní kůrovec, vedro. A jedlové porosty se rozpadají,“ zdůrazňuje biolog. A to má další důsledky.
„Místo toho, aby jedle ochlazovaly tajgu, tak teď jsou tam místo toho břízy a louky, které neochlazují tak rychle. Místo aby lesy regulovaly naši teplotu, tak se naopak ta místa ohřívají ještě rychleji. Plus tak navíc vznikají lokality, které už více oxidu uhličitého vyprodukují, než by dokázaly pohltit,“ konstatuje Hulcr.
