Medvědi, netopýři, ale i ježci a spousta dalších druhů zvířat se naučila překonávat zimu spánkem. Místo aby pátrala v nehostinných podmínkách po zdrojích potravy, zpomalí svůj metabolismus a uloží se do zimního spánku. Nový výzkum naznačuje, že to stejné mohli dělat i prapředkové lidí.
Pravěcí lidé se možná ukládali k zimnímu spánku jako medvědi, naznačuje výzkum ze Španělska
Důkazy z kostí nalezených na jednom z nejvýznamnějších fosilních nalezišť světa naznačují, že předchůdci hominidů se před stovkami tisíc let vypořádali s extrémním chladem tím, že měsíce zimy zkrátka prospali.
Antropologové tvrdí, že našli u zkamenělých kostí raných lidí podobné známky poškození, jaké jsou ty, které se vyskytují v kostech dnešních zvířat, která hibernují.
Jak na to přišli?
Vědci vycházejí z analýzy vykopávek v severním Španělsku, na slavném nalezišti, jímž je jeskyně Sima de los Huesos. Antropologové ji zkoumají už přes třicet let. V jeskyni se totiž nachází šachta, v níž jsou kosterní pozůstatky několika desítek lidí – jeskyně je zřejmě pravěkým masovým hrobem.
Tyto pozůstatky pocházejí z doby před více než 400 tisíci lety a patřily zřejmě raným neandertálcům nebo jiným jim blízkým hominidům. Vědci zde už našli tisíce zubů a kostí, všechny tam byly zřejmě umístěny záměrně. Už dlouho je Sima de los Huesos považována za jedno z klíčových míst pro pochopení příběhu člověka v Evropě, nejnovější objevy ale přinášejí nejedno překvapení.
Podle Juana-Luise Arsuagy, vedoucího paleontologů, kteří tuto fázi výzkumu vedli, vykazují fosilie velmi výrazné sezonní výkyvy. Ty podle něj naznačují, že vždy na několik měsíců se růst kostí v podstatě zastavil – a to velmi dobře odpovídá tomu, jak se chovají kosti jiných savců při zimním spánku.
Vědec pro deník The Guardian uvedl, že tito předchůdci lidí přecházeli do metabolických změn, které jim pomáhaly přežít dostatečně dlouhou dobu v chladných podmínkách s omezenými zásobami potravy a dostatečnými zásobami tělesného tuku. „Hibernovali a my to poznáme podle narušení vývoje jejich kostí,“ řekl.
Tato představa je sice značně bizarní, ve skutečnosti ale zimní spánek představuje řešení pro celou řadu savců – a někteří jsou dokonce značně blízcí lidem, například komby a lemuři. „To nám naznačuje, že genetický základ by mohl být zachován u mnoha druhů savců – včetně lidí,“ uvádějí vědci.
Pozoruhodné je, že ve stejné jeskyni byly nalezeny i pozůstatky medvědů – tedy zvířat, která se také prokazatelně k zimnímu spánku ukládala.
Proč nepřespíme zimu?
Moderní člověk takovou schopnost postrádá; nevyužívají ji ani národy, které žijí v prostředí extrémních zim, jako jsou například Sámové nebo Inuité. I na to se vědci zaměřili; chtěli zjistit, zda toto chování „specialistů na zimu“ nenarušuje jejich teorii.
Autoři španělského výzkumu tvrdí, že severské národy mají k dispozici zdroje, jaké neandertálci neměli. Jde zejména o mořské ryby a sobí tuk – ty jim umožňují získat tolik potravy a energie, že zimní spánek není zapotřebí. Naopak Pyrenejský poloostrov před půl milionem let nic takového neměl, byl poměrně neúrodný a zejména zdroje tučných potravin zde nebyly prakticky vůbec.
Někteří vědci už ale přišli i se silnými protiargumenty – podle nich tento mechanismus neměl pro pravěké lidi smysl. Nejvíce energeticky náročným orgánem lidského těla je totiž mozek – ten by musel i při zimním spánku pracovat, takže by neandertálci hibernací neušetřili dostatečné množství energie. S podobným problémem se velmi zajímavě museli vypořádat při zimním spánku například i rejskové.
Autoři výzkumu v něm chtějí pokračovat, rádi by nyní hledali stopy po možné hibernaci u lidí, neandetálců, starších hominidů i současných primátů.