Bez dvou talentovaných lidí z Československa by možná USA nezískaly atomovou zbraň včas. Žena z Ústí nad Labem a muž z Brna hráli v Los Alamos v programu Manhattan důležité role.
Plutoniová dáma a kluk ze Štatlu. Atomovou bombu vyvíjeli i dva Češi
Americký program vývoje prvních jaderných zbraní nebyl programem jen čistě americkým, ale také kanadským nebo britským. A do vývoje se v rámci projektu Manhattan zapojily i desítky emigrantů z Evropy. Z Německa, Rakouska, Maďarska i dalších zemí. Mezi nimi i dva s československými kořeny.
Lilli Hornigová pocházela z Ústí nad Labem, ale česky nejspíš vůbec neuměla. Kombinovala v sobě kořeny z Česka a Litvy, ale její rodina žila střídavě v Rakousku, Německu a v Čechách. Když se roku 1921 narodila, bylo Ústí tehdy čistě německé město, její znalost češtiny se tedy omezovala jen na několik slov.
Plutoniová dáma
Historik a senátor zvolený za SEN 21 Martin Krsek, který se příběhům české stopy ve vzniku jaderné zbraně dlouhodobě věnuje, označuje Hornigovou jako Plutoniovou dámu. Aby mohla tuto přezdívku získat, musela se ale nejprve dostat za oceán.
Její rodina se rozhodla pro emigraci kvůli přístupu českých orgánů, které preferovaly v chemickém průmyslu, v němž její rodiče pracovali, více Čechy. Sama Lilli Hornigová se podle Krska vždy považovala za Němku.
Za Atlantikem využila vzdělání, které v Československu získala, ale dokázala ho snadno zněkolikanásobit. Nejenže bez problémů vystudovala na Harvardu, ale ještě tam patřila k těm nejlepším v ročníku.
Její cesta pak logicky vedla do Los Alamos, kde se v té době shromažďovali ti nejlepší američtí vědci. S tajným cílem vyhrát Americe válku.
Mladá vědkyně, v té době už vdaná, se pak společně se svým mužem přímo podílela na vývoji atomové zbraně. On pracoval na jednotce odpalující pumu, ona zase navrhovala nálože, které obklopovaly radioaktivní jádro bomby. Původně se sice měla věnovat přímo jaderné explozi, ale teprve tehdy si její nadřízení uvědomili, že silná radiace by mohla ovlivnit její plodnost – proto byla přeřazená ke konvenčním výbušninám. Když zjistila, že zařízení, na němž pracuje, má být svržené na lidské bytosti, hluboce ji to zasáhlo – podle historika Krska proti tomu protestovala v petici adresované přímo prezidentu Harrymu S. Trumanovi.
V zářivé vědecké kariéře pokračovala i po válce, doba ale tehdy přála spíše mužům, takže viditelnějšího úspěchu dosáhl její manžel, který to dotáhl na vědeckého poradce rovnou dvou amerických prezidentů. Když roku 2017 ve věku 96 let zemřela, věnoval jí dlouhý článek i americký deník The New York Times. Její klíčová role ve vývoji jaderné zbraně není zapomenutá ani dnes – objevila se i v nedávném filmu Oppenheimer, kde ji hrála Olivia Thirlbyová.
Ze „Štatlu“ do Alamos
Ani druhý český spolutvůrce atomové zbraně vlastně nebyl Čech. Georg Placzek se narodil do židovské rodiny v Brně, a to přímo v srdci „štatlu“ – na náměstí Svobody. Talentovaný mladý muž zazářil jako hvězda: mezi válkami prošel rovnou několika evropskými univerzitami, nejvíc času ale strávil v Kodani v tamním Institutu Nielse Bohra.
Právě tam se podílel na zásadních výzkumech, které umožnily lidstvu pochopit, co se děje v nitru hmoty, a hlavně, jak toho využít. Právě to, co objevil Placzek ohledně uranu 235, se dodnes využívá v jaderných elektrárnách.
Ale k tomu chyběly ještě desítky let, začátek čtyřicátých let dvacátého století se nesl v úvahách o vojenském využití tohoto prvku.
Obavy z diktatur
Placzek na vlastní oči viděl, jak fungují dvě největší evropské diktatury té doby – Hitlerovo nacistické Německo a Stalinův komunistický Sovětský svaz. Právě obavy z vývoje na starém kontinentu ho vedly k tomu, že ho opustil a podobně jako řada dalších židovských vědců i on našel snadno práci.
V USA pokračoval ve svém výzkumu atomové energie. Pracoval nejprve na Cornellově univerzitě, ale později přímo na projektu Manhattan v Los Alamos.
Potkali se spolu v Los Alamos oba čeští vědci? V čem spočíval jejich podíl na výrobě atomové zbraně? A jací byli lidé? To si poslechněte v pátém dílu podcastu Úsvit atomového věku.