Původně pouštní lvi z extrémně nehostinné oblasti Afriky se dokázali přizpůsobit pytlákům, změnám klimatu i nedostatku potravy – přešli na mořskou stravu, která se skládá z plameňáků i tuleňů.
Portugalští námořníci tomuto místu říkali Brány pekla, místní Sanové ho nazývají „Země, kterou Bůh stvořil v hněvu“. Ale ani moderní pojmenování „Pobřeží koster“ není úplně lákavé. Tento region si ho ale zaslouží: jedná se o severní část namibijského pobřeží dlouhou asi 500 kilometrů. Jde o jednu z nejméně pohostinných oblastí na planetě, především kvůli nedostatku vlhkosti. Dnes je její část národním parkem – především proto, že jedinečné podmínky tu umožňují existenci výjimečných ekosystémů.
Největšími predátory, kteří tu žijí, jsou lvi. Jejich smečky ale mají nedostatek potravy. Nový výzkum zveřejněný v odborném časopise The Namibian Journal of Environment však ukázal, že lvi se dokázali na tyto podmínky adaptovat. Přizpůsobili se blízkosti oceánu a nyní právě na jeho pobřeží získávají většinu potravy.
Biologové po dva roky studovali dvě velké smečky a sledovali prakticky každý krok lvů. Ukázalo se, že „plody moře“ tvoří 86 procent jejich potravy. Nejčastěji lvi loví ptáky, především kormorány a plameňáky, ale ve sledované době se jim podařilo chytit také 18 tuleňů.
Příroda se (někdy) přizpůsobí
Vědci dokonce pozorovali, jak se lvi vydávají do takzvaného pobřežního pásma – což je zóna na okraji oceánu, která je střídavě suchá a střídavě zaplavovaná. Odborníci předpokládají, že lvi tam pátrají po další potravě, kterou mohou tvořit například krabi, mořské želvy a jiná zvířata. Biologové to ale nebyli schopni jednoznačně potvrdit, museli by se totiž ke lvům mnohem více přiblížit, což je nebezepečné.
Až doposud se o takovém chování lvů nevědělo; podle výzkumu je k tomu vedou nejen dlouhodobé extrémní klimatické podmínky na Pobřeží koster, ale vliv má zřejmě i člověk. Právě zde totiž od šedesátých let minulého století probíhaly prudké boje namibijské války za nezávislost, od osmdesátých let se zase rozhořela nevyhlášená válka mezi lvy a místními zemědělci. Ta vedla k téměř úplnému vyhynutí těchto majestátních šelem, které nyní navíc ohrožují pytláci i klimatické změny.
Přesto se ale na začátku jednadvacátého stoleté začala populace lvů zázračně zvyšovat – přírodovědci si to ale nedokázali vysvětlit. Roku 2006 se jim poprvé dostal do rukou důkaz o tom, že lev tu sežral tuleně. Biologové to pokládali za náhodu, předtím se totiž lvi živili zebrami, pakoni a další „normální“ kořistí. Zjevně se ale mořská potrava lvům osvědčila a během pouhého desetiletí na ni téměř úplně přešli.
Zatím jediným známým suchozemským predátorem, který si troufl na tuleně, byli lední medvědi. Není to ale poprvé, co suchozemští predátoři dokázali přejít na mořskou stravu – například kojoti v Kalifornii se naučili žrát želvy i mořské ptáky.
