Přírodní požáry v arktickém regionu vychrlily v červnu do ovzduší padesát megatun oxidu uhličitého. Například Švédsko takové množství vyprodukuje za rok. Plameny na obrovských rozlohách jsou na severní polokouli obvyklé, letos se ale vymykají intenzitou, uvedla Světová meteorologická organizace.
Srovnání v množství emisí nabízí i Česká republika, kde za rok 2017 oxid uhličitý překročil hranici sta megatun. Letošní arktické požáry zejména na Aljašce a Sibiři zvládly poloviční množství za pouhý jeden měsíc.
Mluvčí Světové meteorologické organizace (WMO) Clare Nullisová označuje situaci za bezprecedentní. „Červnové množství uvolněného skleníkového plynu je větší, než arktické ohně vypustily v tomto měsíci v letech 2010 až 2018 dohromady,“ upozornila Nullisová.
Ačkoliv ohnivý živel je v severních šířkách od května do října běžný, letos zuří i mimo obvyklé oblasti a výjimečná je rovněž jeho intenzita. Například plameny v kanadské Albertě obsáhly rozlohu o velikosti Lucemburska.
Aljašku už letos postihly více než čtyři stovky přírodních požárů a nové se objevují každý den. Aljaška má přitom za sebou druhý nejteplejší červen v zaznamenané historii a 4. července tu bylo naměřeno až 32 stupňů Celsia. Sibiř zaznamenala téměř o deset stupňů vyšší teploty, než je dlouhodobý průměr.
Kromě emisí skleníkových plynů přispívá živel ke globálnímu oteplování tím, že špiní bílý sníh černými sazemi a ten pak absorbuje větší množství slunečního záření. Tím se zvyšuje i riziko tání trvale zmrzlé půdy, z níž se v důsledku uvolňuje metan, další ze škodlivých plynů.
Život v zasažených oblastech neusnadňuje ani nebezpečný kouř. Například obyvatelé aljašského města Fairbanks se tento měsíc potýkali s jedním z nejvíce znečištěných ovzduší na světě a nemohli vycházet ven, uvedla agentura Reuters.
