Němečtí ekologové dokázali oživit pravěký organismus, který se před sedmi tisíci lety uložil do stavu, ve kterém přečkal věky. Po probuzení dokázala řasa fungovat jako normální zdravý jedinec.
Ekologie vzkříšení. Vědci po 7000 letech probudili pravěkou rozsivku
Sedm tisíc let ležely řasy na dně Baltského moře ve stavu podobném spánku. Odpočívaly tam v usazeninách, bez kyslíku, bez světla, aniž by cokoliv narušilo jejich samotu. Když je vědci odebrali ze sedimentů, podařilo se jim je bez problémů probudit: mikroskopickým organismům se plně vrátila životaschopnost.
Za objevem stojí němečtí vědci, které zajímaly extrémní schopnosti řas známých jako rozsivky přežívat ve stavu takzvané dormance. Ten by se dal zjednodušeně popsat jako „spánkový režim“, do kterého se uloží mobilní telefon nebo notebook, když se jim vybije baterie. Droboučké jednobuněčné rozsivky jsou v tom ale mnohem schopnější než sebesofistikovanější lidmi vyrobený přístroj.
Vědci zkoumali rozsivku Skeletonema marinoi, která nemá české jméno. Když nemají vhodné podmínky k životu, přecházejí do stavu, kdy si sníží metabolickou aktivitu a vytvoří si robustní ochranné struktury. V tomto stavu klesají na dno vodních ploch. Po nějaké době je tam zasypou usazeniny a řasy mizí ze světa. Jak ale ukázala německá studie – ne navždy.
Jako časová schránka
„Takové usazeniny jsou jako časová schránka, která obsahuje důležité informace o ekosystémech v minulosti a o biologických společenstvech, o vývoji jejich populací a genetických změnách,“ vysvětluje Sarah Boliusová, která výzkum vedla. Tyto „trezory“ je ale možné otevřít – tomuto přístupu se podle ní říká „ekologie vzkříšení“.
Pravěké organismy jako rozsivky obsahují spoustu informací o dávno zaniklém světě. „Kombinací všech těchto informací chceme lépe pochopit, jak a proč se fytoplankton Baltského moře geneticky a funkčně přizpůsobil změnám prostředí,“ vysvětluje vědkyně. Mohlo by to podle ní pomoci tomu, aby toto moře lépe přežilo změny v současnosti i budoucnosti.
Čtvrt kilometru pod hladinou
Vzorky, na které Boliusová zaměřila svou pozornost, se našly před čtyřmi lety v jádrech sedimentů z hloubky přes 250 metrů. Když vědci nastavili podmínky na „ideální“, podařilo se jim oživit devět vzorků z různých vrstev usaznin: pokryli tam dobu téměř sedmi tisíc let.
Výše zmíněná Skeletonema marinoi se našla ve všech vrstvách – a ze všech se podařilo tento super-odolný organismus oživit. „Je pozoruhodné nejen to, že tyto oživené řasy nejenže přežily, ale dokonce zřejmě neztratily nic ze své ‚fitness‘, tedy schopnosti biologické výkonnosti. Rostou, dělí se a fotosyntetizují stejně jako jejich moderní potomci,“ zdůrazňuje Boliusová.
Podobný mechanismus používá celá řada organismů, ale jen málokterý to dokáže tak dobře jako rozsivka. Úspěšné vzkříšení po tak dlouhé době jako v případě Skeletonemy marinoi je výjimečné; patří podle autorů studie mezi nejstarší organismy, které se podařilo úspěšně oživit z neporušeného spícího stadia. U vodních organismů uložených v usazeninách je to vůbec nejstarší známý příklad.
V Baltu je Skeletonema marinoi velmi běžná dodnes, typicky se vyskytuje během jarního květu. Nejstarší vzorek s životaschopnými buňkami tohoto druhu pocházel z doby před 6871 lety.
