Věda zatím nedokázala zjistit, jaké změny stály za vývojovým skokem, který vedl k evoluci z lidoopů v člověka. Na konci září přišla skupina psychologů s hypotézou, že v tom mohly mít doposud podceňovanou roli psychotropní látky.
Nová hypotéza zvažuje, jestli evoluci člověka nepomáhaly přírodní drogy
Jak a kdy vzniklo vědomí? Proč začal člověk mluvit a kdy si uvědomil sám sebe? Všechny tyto otázky jsou klíčové, ale odpovědi na ně věda zatím nezná. A všechny souvisí s tím, kdy a jak se z pravěkých hominidů stali lidé.
Odpovědi se snaží nacházet teorie a hypotézy z různých oborů. Jednou z těch exotičtějších, a tedy spíše odmítaných možností je „hypotéza sjeté opice“, která předpokládá, že tím impulzem, který nastartoval změny v mozku hominidů nebyl tlak evoluce, ale konzumace halucinogenních látek, nejspíše drog.
Jde o značně spekulativní hypotézu, která nemá oporu ve fyzických důkazech, ale nový článek v seriózním vědeckém časopise Frontiers in Psychology s ní přesto pracuje a do značné míry se ji pokouší obhájit a inovovat.
Zvýšit serotonin
Autoři předpokládají, že evoluce hominidů, tedy předchůdců člověka, probíhala ve stále se měnícím prostředí – někdy byly tyto změny dokonce značně rychlé. O tom existuje spousta paleontologických a klimatických důkazů, které ukazují, že právě v době, kdy člověk vznikal, docházelo v jeho africké pravlasti k dynamických klimatickým proměnám.
Aby se dokázali přizpůsobit, potřebovali hominidé vyšší inteligenci, schopnost komunikace a spolupráce – a to znamená funkční sociální schopnosti. Podle autorů jsou tyto vlastnosti vysoce závislé na serotoninu, neurotransmiteru vytvářeném z aminokyseliny tryptofanu. Problém je v tom, že lidí nejsou schopní tryptofan produkovat – autoři nenašli jiné vysvětlení než to, že hominidé si zvýšili množství serotoninu konzumací halucinogenních hub.
Na podporu tohoto tvrzení poukazují na nedávné studie, které naznačily potenciál psychedelik k léčbě duševních poruch, jako je deprese, právě především aktivací serotoninových receptorů a zvýšením nervové plasticity. Tvrdí, že v pravěku konzumace těchto látek mohla umožnit vznik nových způsobů poznávání a zároveň usnadnit růst mozku tvorů, kteří se posléze vyvinuli v lidi.
Autoři dále vysvětlují, že požití psychedelických rostlin mohlo u dávných hominidů podpořit sociální vazby, vyvolat euforii a smích a zároveň posílit schopnost vyprávění příběhů a provozování hudby. To podle nich pomáhalo vytvářet určité prosociální tendence, které podporovaly skupinovou soudržnost a napomáhaly přežití.
Houby v jídelníčku
I když to všechno může znít věrohodně, faktem zůstává, že neexistují žádné pádné důkazy, které by dokazovaly, že hominidé konzumovali látky měnící mysl. Navzdory tomu však autoři trvají na tom, že „naši hominidní předkové se v průběhu své evoluční historie nevyhnutelně setkávali s psychedelickými houbami a pravděpodobně je požívali“.
Poukazují také na archeologické důkazy, které naznačují, že pravěcí lidé jedli houby, a tvrdí, že různé druhy hub se v jídelníčku prvních lidí vyskytovaly ve velké míře.
Autoři jsou si dobře vědomí toho, že jejich hypotézu nelze snadno prokázat a najít pro ni důkazy bude nesmírně složité – a možná dokonce zcela nemožné. Chápou ji především jako možnost podívat se na nejranější dějiny našeho druhu z úhlu, který byl doposud spíše opomíjený.
