Mezinárodní vědecký tým našel na ostrově Kréta ve Středozemním moři stopy primáta, který chodil po dvou zadních končetinách. Jsou staré nejméně šest milionů let, tvrdí výzkumníci, jejichž práce vyšla v odborném časopise Scientific Reports.
Otisky nohou tehdy neznámých humanoidních bytostí se našly už roku 2017. Nalezeny byly poblíž vesnice Trachilos v západní části Kréty. Teď je vědci dokázali analyzovat a datovat. Sice stále nevědí, jakému druhu hominida patřily, ale ukázalo se, že jsou staré asi 6,05 milionu let – a to z nich činí nejstarší přímý důkaz lidské nohy používané k chůzi.
„Tyto stopy jsou téměř o 2,5 milionu let starší než stopy připisované druhu Australopithecus afarensis z Laetoli v Tanzanii,“ uvedl jeden z autorů studie Uwe Kirscher.
To znamená, že původce otisků musel žít mnohem dříve než slavná Lucy, a řadí to stopy z Trachilosu přibližně do stejné doby jako fosilie vzpřímeně chodícího druhu Orrorin tugenensis z Keni. Africké nálezy spojené s tímto humanoidem sice zahrnují stehenní kosti, ale jejich součástí nebyly žádné kosti nohou ani otisky chodidel – dá se tedy jen odhadovat, že chodil po dvou zadních končetinách.
Stopy z Kréty jsou naopak přímým důkazem, že tvor, který je po sobě zanechal, opravdu po dvou chodil. Aktuálně popsané datování krétských otisků nohou vrhá nové světlo na raný vývoj lidské schopnosti chodit před více než šesti miliony lety. „Tato noha měla kratší chodidlo než u australopitéka. Ani klenba ještě nebyla výrazná a pata byla užší,“ říká spoluautor studie profesor Per Ahlberg.
Jak se pračlověk dostal na Krétu
Před šesti miliony let byla Kréta ještě spojena s řeckou pevninou přes Peloponés. Podle profesorky Madelaine Böhmeové „se nedá vyloučit souvislost mezi původcem stop a hominidem Graecopithecus freybergi“.
Před několika lety identifikoval právě tým profesorky Böhmeové tento dosud neznámý druh primáta na území dnešní Evropy na základě fosilií z nalezišť starých 7,2 milionu let v Aténách, vzdálených pouhých 250 kilometrů.
Objev vzbudil značnou kontroverzi, protože značně mění pohled na nejstarší dějiny lidského druhu. Nová studie dále potvrzuje nedávné výzkumy a teze týmu profesorky Böhmeové, podle nichž se asi před šesti miliony lety oddělila evropská a blízkovýchodní pevnina od vlhké východní Afriky rozšířením Sahary. Dalším dokladem je i analýza písku z Kréty.
Pouště zřejmě pomohly šíření člověka
Nedávný výzkum paleoantropologů popsal, že Orrorin tugenensis, který pochází z Keni a žil před 6,1 až 5,8 milionu let, je nejstarším „předčlověkem“ v Africe.
Podle Böhmeové by šíření raných předchůdců lidí mohlo souviset se zvětšováním Sahary a dalších pouští v té době – a to mnohem více, než to zatím vědci předpokládali.
Když se šířily pouště před asi 6,25 milionu let v oblasti Mezopotámie, mohlo to přimět řadu tamních druhů k útěku do Afriky, a to včetně některých druhů primátů. Pozdější šíření Sahary zase mohlo tyto prapředky člověka možná přimět k migraci na sever. Je tedy možné, že se lidé z primátů vyvíjeli současně v Evropě a Africe, odděleni od sebe stále větší nehostinnou pouští.
