O neandertálcích se stále ještě uvažuje jako o poměrně primitivních předchůdcích člověka, kteří se proslavili především svým kanibalismem a celkově drsnou kulturou. Nové objevy ale ukazují, že šlo zřejmě o mnohem „civilizovanější“ a lidštější tvory, než jsme si mysleli.
Skupina amerických antropologů studovala ostatky neandertálce, jemuž se říká Shanidar 1. Jde o muže, který žil přibližně před 50 tisíci lety, jeho tělo bylo nalezené v jeskyni Shandikar v irácké části Kurdistánu.
Analýza těla ukázala, že muž byl hluchý, měl celou řadu vážných tělesných zranění a chyběla mu část ruky. Přesto se v tomto stavu dokázal dožít více než 40 let, což je věk, který by mohlo závidět i mnoho středověkých lidí. Podle antropologů by neměl mít v tomto stavu šanci přežít, aniž by mu ostatní intenzivně nepomáhali.
„Více než ztráta předloktí, poškozený ret a mnoho dalších zranění mu v životě vadila jeho hluchota, která z něj činila snadnou kořist řady pleistocenních predátorů. Aby přežil, musel se spoléhat na ostatní příslušníky svého kmene,“ uvedl Erik Trinkaus, spoluautor práce.
Drsný život neandertálce
Neandertálec musel mít víc než náročný život – už v mladém věku musel dostat velice silný úder do hlavy. Jeho důsledkem bylo, že se mu v ušních kanálcích vytvořily kostní výrůstky, jež musely mít dramatické důsledky na sluch. Ve starším věku byl zřejmě zcela bez sluchu.
Také zranění ruky, které ho připravilo o celé předloktí, podle nové analýzy zřejmě vzniklo delší dobu před jeho smrtí. Kombinace těchto poškození musela být ve sběratelsko-lovecké společnosti, v níž neandertálci žili, takřka neslučitelná s dalším životem. Aby se dožil tak vysokého věku, jako se dožil, muselo se mu dostávat obrovské pomoci od ostatních.
„Poškození muže ze Shanidaru 1, zejména jeho ztráta sluchu, podporuje představu o humánnosti těchto pravěkých lidí,“ myslí si Trinkaus. „Přítomnost sociální podpory mezi neandertálci by neměla být překvapivou.“
Kdo byli neandertálci
Moderní Evropané mají jedno až čtyři procenta své dědičné výbavy od neandertálců. Moderní člověk, který do Eurasie přišel z Afriky, se před zhruba 47 tisíci až 65 tisíci lety opakovaně „spouštěl“ se svými archaickými předchůdci, z čehož vzešlo potomstvo s částečně společnou genetickou výbavou.
Několik let již také víme, že toto genetické obohacování bylo obousměrné. Nejenže neandertálci zanechali své geny v moderním člověku (Homo sapiens), ale naopak v sobě nosili DNA dnešních lidí.
Neandertálci jsou dnes považováni za nejlépe prozkoumané pralidi. Raný příbuzný druhu Homo sapiens vděčí za své jméno místu nálezu jeho kostí, lokalitě Neandertal nedaleko německého Düsseldorfu.
Dobré i zlé máme od neandertálců
Neandertálci přitom v naší genetické výbavě nezanechali jen pozitivní geny. Podle jedné jiné studie, o níž informoval časopis Science, neandertálské geny zvyšují riziko závislosti na nikotinu a náchylnost k depresím.
Na druhou stranu geny neandertálců podle dřívější studie lipského institutu zveřejněné v časopise American Journal of Human Genetics posílily imunitní systém moderního člověka. Američtí vědci zjistili, že geny neandertálců předchůdcům moderního člověka pravděpodobně pomohly přizpůsobit se chladnějšímu podnebí mimo Afriku.
Dědičná výbava neandertálců se u dnešních Evropanů a východních Asiatů vyskytuje zvláště na místech odpovědných za regulaci růstu a tvorby vlasů a pokožky.
