Americká lékařka popsala doposud neznámé riziko cest do vesmíru. Představuje ji možnost vzniku krevní sraženiny ve vnitřní hrdelní žíle, která se objevila u jednoho z astronautů, jenž pobýval na Mezinárodní vesmírné stanici. NASA musela problém na oběžné dráze okamžitě a improvizovaně řešit.
Profesorka Serena Auñón-Chancellorová popsala na začátku ledna tuto situaci v odborném časopise New England Journal of Medicine. „Tyto výsledky ukazují, že lidské tělo nám pořád nabízí v kosmu řadu překvapení,“ uvedla vědkyně, která pracuje i pro NASA a je přední světovou expertkou na vesmírnou medicínu.
V této studii bylo zapojeno celkem jedenáct astronautů. Jejím cílem bylo zjistit více o lidském oběhovém systému a jeho fungování ve stavu beztíže nebo v mikrogravitaci – zejména kvůli možným hrozbám, jimž mohou astronauti v kosmu čelit.
Auñón-Chancellorová a její tým měřili pomocí ultrazvuku parametry vnitřní hrdelní žíly, která sbírá krev z mozku a je během dlouhodobého pobytu ve vesmíru vystavená mnoha změnám tlaku i tekutin.
Měření u jednoho z astronautů, který byl v té době na vesmírné stanici asi dva měsíce, ale odhalila v této žíle velkou krevní sraženinu. Podle odhadů mohla znamenat pro astronauta ohrožení – proto si sám s radami dvou specialistů provedl detailnější ultrazvukové vyšetření. To podezření potvrdilo.
Improvizované řešení problému ve vesmíru
Protože se NASA s tímto problémem v kosmu doposud nesetkala, svolala zasedání expertů z různých oborů. Dospěli k názoru, že je potřeba okamžitého řešení. Na palubě ISS bylo 20 dávek enoxaparinu, což je druh heparinu, tedy přípravku, který brání srážení krve. Problém byl, že naopak chyběla zcela látka, která by dokázala tento proces v případě problému zvrátit. Samotné podávání injekcí je přitom v mikrogravitaci náročné kvůli povrchovému napětí.
Lékaři rozplánovali léčbu tak, aby byla co nejúčinnější – a přitom vystačila na tak dlouhou dobu, než na stanici dorazí společně se zásobami další várka antikoagulantů, tentokrát již takových, které se dají podávat ústně. Přestože se sraženina zmenšovala, tok krve byl narušený i devadesátý den po zjištění diagnózy. Astronaut bral lék apixaban až do doby čtyř dnů před návratem na Zemi.
Po přistání na Zemi ukázala detailní ultrazvuková vyšetření, že zbytek krevní sraženiny se přichytil ke stěně cévy a další ředění krve už není potřeba. Deset dní po přistání na Zemi zmizela sraženina zcela a šest měsíců poté již astronaut neměl žádné symptomy spojené s touto poruchou.
Astronaut ani nikdo v jeho rodině neměli sklony ke vzniku krevních sraženin, ani žádné příznaky, které jsou s tímto fenoménem spojené. Změny, které v jeho krevním řečišti a oběhu na oběžné dráze nastaly, je podle studie potřeba dále a hlouběji prozkoumat, vědci si stále nejsou přesně jistí příčinou jejich vzniku. Jeho jméno NASA neuvedla.
Profesorka Auñón-Chancellorová dodává: „Největší otázkou je, jak bychom se s takovou krizí vypořádali na výzkumné misi na Mars? Jak bychom se na takový scénář měli připravit? Musíme ještě více prozkoumat, jak se takové sraženiny formují a jak tomu předcházet.“
