Tento týden, v úterý 20. a středu 21. října ráno, dosahuje maxima své každoroční aktivity jeden ze známých podzimních meteorických rojů Orionidy. Rychlé meteory vylétají zdánlivě ze souhvězdí Orionu, které je dobře pozorovatelné už po půlnoci. Letos při pozorování neruší Měsíc, za hodinu proto může zazářit přes 20 meteorů. Roj Orionid je jakýmsi pozdravem od slavné Halleyovy komety, protože ho v naší atmosféře způsobují zanikající částečky kdysi uvolněné z této slavné vlasatice.
Na noční obloze tento týden zazáří prach z Halleyovy komety
Každoroční meteorický roj Orionid je podzimní větví proudu částic, do kterého Země vstupuje i v květnu – a to během maxima roje Eta-Aquaridy. Oba roje spojuje nejen stejná rychlost meteorů okolo 66 km/s, ale také původní mateřské těleso. A tím je Halleyova kometa, oficiálně označovaná jako 1P/Halley.
- „Světelný úkaz se jmenuje meteor, způsobuje ho meteoroid, který vlétá do atmosféry. Pokud by něco dopadlo na Zemi, říkáme tomu meteorit,“ vysvětluje pojmy Pavel Suchan z Astronomického ústavu AV ČR.
Vlasatice, která se naposledy u Slunce ocitla v únoru roku 1986, sice není tou největší kometou, jakou známe, ale první matematicky předpovězenou v historii lidstva.
Roku 1705 si matematik a královský astronom Edmund Halley spočítal, že různá pozorování komet jsou ve skutečnosti jedním tělesem, a také předpověděl i její další návrat v roce 1758. Sám se ho sice nedožil, protože zemřel o 16 let dříve, ale těleso navždy nese jeho jméno.
Halleyova kometa v noci 8./9. dubna 1986
Halleyova kometa se ke Slunci vrací každých přibližně 76 let. Poslední návrat nebyl nikterak příznivý – kometa byla poměrně slabá a geometricky nevýhodně položená vůči Zemi.
Dalšího návratu se však dožijí současné mladší generace. Kometa znovu přiletí ke Slunci 28. července 2061 a na severní obloze bude pozorovatelná krátce, ale velmi výrazně už v červnu toho roku.
Malá historie „Ohňostroje z Orionu“
„První zmínky o roji pocházejí z roku 1839, kdy americký astronom Edward C. Herrick vysledoval jistou vyšší meteorickou aktivitu v první polovině října. Následující rok svá pozorování poopravil s tím, že maximum aktivity nastává mezi 8. a 25. říjnem. V roce 1864 na jeho pozorování poněkud precizněji navázal Alexander S. Herschel, který určil polohu radiantu – místa, odkud meteory na obloze vylétají – i přibližnou frekvenci roje (20 meteorů v hodině),“ uvádí astronom Petr Horálek.
Od té doby se o roj začala zajímat početná skupina astronomů, až se z Orionid stal jeden z hlavní desítky nejsledovanějších rojů v roce.
K vidění budou meteory i jasné planety
Letošní maximum Orionid připadá na úterý 20. října a středu 21. října. Protože není maximum nijak ostré (trvá několik hodin), není třeba se kvůli němu nějak výrazně časově omezovat.
„Obecně nejlepší je vyhlížet meteory v době, kdy je radiant roje nejvýše nad obzorem. Tedy v úterý i ve středu, vždy mezi 3. a 6. hodinou ranní. Meteory zdánlivě vylétají z radiantu ležícího v horní části souhvězdí – vlevo nahoře od jasné naoranžovělé hvězdy Betelgeuze v rameni Orionu,“ doporučuje Horálek. Protože Měsíc je v období maxima úkazu ve fázi před první čtvrtí, zapadá už večer a svým svitem při pozorování vůbec neruší.
Podmínky jsou tedy velmi příznivé. Navíc nebi budou „vévodit“ jasné planety: zvečera Jupiter se Saturnem, celou noc pak planeta Mars, která je letos nejblíže k Zemi do roku 2035, časně ráno pak jasná jitřenka Venuše.
Očekávaná frekvence bude dosahovat asi 20 meteorů za hodinu, nelze ale vyloučit, že bude o něco vyšší. Mezi lety 2006 až 2009 dosáhla až 70 meteorů za hodinu kvůli průchodu Země hustší částí proudu ledoprachových částic z komety.
Maximum Orionid v roce 2017 nad Mongolskem. Orion je sedm jasných hvězd připomínajících motýla ve směru nad autem
Je ovšem nutné pozorovat daleko od měst, kde neruší světelné znečištění – ideálně v horách. Odměnou pak budou i další krásné objekty hvězdného nebe. V první polovině noci je ještě stále viditelná výrazná část Mléčné dráhy. Později se spolu s Orionem a jeho hvězdami Betelgeuze a Rigel rovněž nad východní obzor vyhoupne Sirius, nejjasnější hvězda noční oblohy, která leží o něco níže na východ v souhvězdí Velkého psa.
Vysoko nad obzorem bude v druhé polovině nocí zářit dvojice otevřených hvězdokup v souhvězdí Býka – Hyády a Plejády. Kromě Orionid může rovněž zazářit jasný meteor z jiného roje – severních či jižních Taurid. „Rozhodně se tedy vyplatí nebe sledovat a pokud možno si oblohu i vyfotit,“ radí Horálek.
Jak vyfotit meteor?
„Na zachycení stopy meteoru je zapotřebí mít po ruce foťák s možností dlouhé expozice, stativ a případně kabelovou spoušť. Ideální je mít po ruce širokoúhlý světelný objektiv. Foťák namíříte do libovolného směru na obloze, nastavíte maximální expoziční čas (nebo B a budete držet spoušť ručně) a u pokročilejších foťáků rovněž nastavíte vhodné ISO (okolo 1600, u plnoformátových modelů i o dost více),“ doporučuje astronom.
„Objektivu nechte zcela otevřenou clonu. Pak už jen zmáčknete spoušť a budete trpělivě čekat. Expozic budete opakovat tolik, dokud se vám nepoštěstí a přes vaše zorné pole skutečně neprosviští vysněný meteor,“ dodává.