První zprávy o atomové bombě z Hirošimy a Nagasaki se před osmdesáti lety do médií dostaly skoro hned, Dlouho se ale soustředily hlavně na ničivou sílu nového typu zbraně. Novináři, kteří chtěli poukázat na radiační efekty, naráželi na zeď mlčení, popírání a dokonce i cenzury.
„Americká vláda se nasazením bomb snažila ukázat hlavně jejich sílu, protože opravdu hodně chtěla co nejdřív ukončit druhou světovou válku. Také si chtěla zachovat morální převahu,“ uvedl expert na vědeckou žurnalistiku Vincent Kiernan z Americké katolické univerzity. Podle něj nechtěla být tím, kdo použije nějakou špinavou nebo nebezpečnou zbraň.
„Chtěli zbraň, která ukončí válku, o níž se předpokládalo, že bude válkou, která ukončí všechny války. A tak chtěli vyvolat dojem, že je to zbraň obrovsky silná a že Japonsko by se mělo okamžitě vzdát právě z důvodu této obrovsky silné bomby,“ pokračuje expert. Američané podle něj nechtěli upozorňovat na problém s radiací, protože ten stavěl Spojené státy do morálně dvojznačné pozice. „Jinými slovy použili zbraň, která měla dlouhodobé účinky na civilní obyvatelstvo, a proto to nechtěli zdůrazňovat, případně vůbec zmiňovat.“
Radiační efekty zmínil mezi prvními například článek z 23. srpna 1945 v New York Times. Jeho autor v něm napsal: „I ti, kdo utrpěli malé spáleniny a zpočátku vypadali celkem zdravě, po několika dnech z nějakých neznámých důvodů zeslábli.“ Ale to bylo všechno. Jedna jediná věta a pak mlčení.
„Pravda začala vycházet najevo“
„Pro všechny, kdo Hirošimu nebo Nagasaki navštívili, aby viděli následky bomby, byly radiační efekty samozřejmě patrné, ale řada novinářů nebo lidí, kteří o tom psali, v Hirošimě nebo Nagasaki nebyli,“ vysvětluje toto ohromující ticho Kiernan. „Vláda Spojených států se snažila všechny informace přicházející z Hirošimy a Nagasaki detailně kontrolovat a na nějaký čas se jí to dařilo. Ale v průběhu času začala pravda vycházet najevo, a to díky řadě novinářů a dalších lidí, jako byli humanitární pracovníci a podobně. Takže pravda o radiačních efektech nakonec najevo vyšla. Ale ne proto, že by si to přála vláda Spojených států,“ doplňuje odborník.
První zahraniční novináři se do Hirošimy a Nagasaki dostali až v září 1945 a jejich zprávy čas od času pronikly cenzurou. Jedním z takových případů byl australský novinář Wilfred Burchett.
Co přesně zjistil a jak dostal pravdu o Hirošimě do světa, si můžete poslechnout v novém dílu podcastu Úsvit atomového věku:
