České zemědělství a lesnictví má zatím nevyužitý potenciál snížit množství emisí, které Česko vyprodukuje, nejméně o deset procent, možná ale až 15 procent. V současné době je nyní čistým producentem emisí, tedy oxidu uhličitého, oxidu dusného a dalších skleníkových plynů. A po rozsáhlém kácení kvůli kůrovcové kalamitě je jejich producentem i lesnictví.
Vědci pod vedením Ústavu výzkumu globální změny AV ČR - CzechGlobe teď proto zahájili práci na projektu s názvem AdAgriF, který to má změnit, řekl na tiskové konferenci vedoucí projektu bioklimatolog Miroslav Trnka. Nové přístupy a vázání uhlíku v půdě mohou pomoct zmírnit klimatickou změnu.
Vědci uvedli, že klíčové je, aby se dařilo uhlík do zemědělské půdy vázat dlouhodobě, což se při současných postupech nedaří. Nepřispívá k tomu ani poměrně intenzivní snaha zemědělců vracet do půdy organickou hmotu tradičními postupy. Současná úroveň vědomostí a zkušeností však není dostatečná na to, aby bylo možné navrhovat nové technologické postupy a strategie, takže první část výzkumu se zaměří na to, jak vlastně funguje princip dlouhodobého ukládání uhlíku v půdě. „Potřebujeme pochopit mechanismy, které nám ušetří práci a čas s opakováním experimentů,“ uvedl enviromentání mikrobiolog Petr Baldrián z AV ČR.
Jak se ukládá uhlík v půdě
Základním prvkem pro vázání uhlíku jsou kořeny rostlin a takzvané kořenové exudáty; to jsou komunikační kanály mezi kořeny a okolím. A nesmírně důležitou úlohu hrají i houby a mikroorganismy. „Potřebujeme pochopit úlohu kořenového exudátu,“ řekl Karel Klem, který se zabývá ekologickou fyziologií rostlin. Zmínil, že někteří farmáři už dnes začínají využívat předběžné výsledky. První výsledky z projektu by měly být vidět za tři až čtyři roky.
Stejně tak může z atmosféry odebírat uhlík a skleníkové plyny lesnictví. „V lesích máme obrovské pole působnosti, jak zmírnit změnu klimatu a v lesnictví ani není třeba vymýšlet nic moc nového. Jen je potřeba hospodařit výběrně, a ne holosečně, kdy zanikne kořenový systém,“ zmínil ředitel CzechGlobe Michal Marek moment, kdy se z lesa uvolní značné množství oxidu uhličitého. A trvá několik let, než nový uměle vysazený les dokáže znovu uhlík ukládat. „Nicméně o lesní půdě toho ještě hodně nevíme a spoustu věcí je potřeba prověřit,“ dodal Marek.
Kudy a jak tečou skleníkové plyny
V dalších fázích projektu je potřeba pochopit reálné toky skleníkových plynů a jejich časoprostorovou dynamiku. V některých případech jich totiž může při zemědělských činnostech unikat více, jindy méně, záleží na typu počasí. A plánováním zemědělských prací lze jejich dynamiku ovlivnit, předpokládají vědci. Poslední součástí projektu je navrhnout takové postupy, které budou pro společnost akceptovatelné a budou udržitelné a nezhorší kvalitu života. Mělo by tomu být naopak.
„Socioekonomická část projektu je nedílnou součástí,“ dodal Marek. Zdůraznil, že výsledky mohou být dobře využitelné jen tehdy, když jim společnost porozumí a bude ochotna je přijmout. Jde sice o základní výzkum, ale CzechGlobe je dlouhodobě propojený s koncovými uživateli výzkumů ústavu. Například zemědělci již léta participují na projektu Intersucho.
