Společnost Airbus v severoněmeckých Brémách připravuje servisní moduly pro kosmickou loď Orion, se kterou se lidstvo má vrátit na Měsíc. Na projektu zde jako inženýrka pracuje i Britka Sian Cleaverová, která řekla, že si tak plní svůj životní sen, a to osobně být u pilotovaných vesmírných letů.
Cleaverová je v projektu Evropského servisního modulu (ESM), který lodi Orion poskytuje pohon, elektrickou energii a zásoby, průmyslovou manažerkou. Co přesně taková funkce obnáší, vysvětlila se smíchem.
„Abych byla upřímná, někdy je rozumět funkcím složité i pro nás v Airbusu,“ řekla. „Průmyslový manažer dělá spoustu věcí. V tomto projektu je moje role spolupráce s průmyslovým zázemím, zajišťování vybavení a dodávek, které přicházejí od subdodavatelů. Mou hlavní odpovědností je to, že dodávky přijdou včas. A pokud jsou u dodavatelů problémy, tak společně pracujeme na řešení,“ popsala.
Koordinace zásobování je podle Cleaverové někdy náročná, neboť komponenty přicházejí z různých částí Evropy a také Spojených států. Servisní modul, jehož montáž v Brémách trvá šestnáct měsíců, se skládá z více než dvaceti tisíc částí. „Často žonglujeme s řadou věcí naráz, ale když dodávky přijdou včas, tak je to zadostiučinění,“ poznamenala.
Celý svůj podíl na projektu ESM považuje za práci snů, vrcholem pak pro ni je předání hotového díla. „Když jsme doručili ESM-1 a ESM-2 do Spojených států, tak to pro mě byl vrchol. Všechny předchozí náročné věci, nekonečné porady, to vše zmizí. A když pak sledujete start rakety s lodí a servisním modulem, je to něco úžasného,“ řekla.
Sen o létání
Do Brém se Cleaverová přistěhovala z Británie, protože toužila podílet se na pilotovaných letech. „Spojené království není tak aktivní v pilotovaných letech, zajímá se o jiné aspekty vesmírných projektů, jako jsou třeba robotika nebo pozorování Země,“ řekla.
Když od Airbusu dostala nabídku pracovat na ESM, vůbec neváhala. „Kvůli pilotovaným letům bych šla do jakékoli země. Pilotované lety jsou moje vášeň, takže pro mě bylo snadné se přestěhovat do Německa. Ve škole jsem navíc měla němčinu, Německo proto pro mě bylo docela známé prostředí,“ přiblížila.
Pracovním jazykem v Airbusu je angličtina, pracovníci ale běžně mluví i svými rodnými jazyky, což je další věc, kterou má Cleaverová na své práci ráda. „Neustále tady slyším angličtinu, němčinu, španělštinu, italštinu. Miluji to. Pro mě jako pro Britku je to úžasné, takže si to tady užívám,“ řekla.
Široká mezinárodní spolupráce rovněž znamená, že pracovníci se setkávají i s jinými typy měrných soustav. V Británii, ač přijala metrický systém, jsou stále zakořeněny imperiální jednotky, Spojené státy zase používají svou měrnou soustavu. Ani to ale podle Cleaverové problém není.
„V Airbusu platí metrický systém. Pokud ale půjdeme o úroveň výše, kdy ESM v USA integrujeme s lodí Orion, tak je potřeba znát definice měrných soustav. Osobně jsem to nikdy nebrala jako problém, ale někdy si sama pro sebe v hlavě převádím metrický a imperiální systém,“ řekla.
Nechceme na Měsíc jen na pár dní
To, že její práce se bude týkat vesmíru, věděla Cleaverová odmalička. „Už když mi byly čtyři roky, tak jsem se rozhodla, že budu astronautkou. Jako malá jsem se ve škole zajímala o matematické a další exaktní vědní obory a věnovala jsem se astronomii. Na univerzitě jsem pak dělala fyziku a astrofyziku. Vždy mě poháněla touha poznat více o vesmíru. A nyní si říkám, co může být lepšího než tohle, co dělám. Vždyť posíláme lidi na Měsíc,“ řekla.
Jako mladá zvažovala, že by kvůli vesmírnému programu odešla do Spojených států, nyní je ale ráda, že takové příležitosti nabízí i Evropa. „Cítím jako velikou výsadu, že my Evropané jsme součástí takovýchto projektů,“ řekla.
Zatímco v 60. a 70. letech byl lunární program Apollo s přistáním prvních lidí na Měsíci americkým projektem, na současném lunárním programu Artemis spolupracuje s americkým Národním úřadem pro letectví a vesmír (NASA) také Evropská kosmická agentura (ESA). A ESA se díky servisním modulům stala klíčovým partnerem NASA. Od programu Apollo se liší také cíle mise.
„Pro mě je Artemis odlišná. Neletíme na Měsíc na pár dní, tentokrát se vracíme s myšlenkou na udržitelnost. Nechceme tam strávit jen pár dní. Připravujeme si infrastrukturu a až ji budeme mít, tak můžeme přemýšlet o využívání lunárních zdrojů pro kosmický výzkum a i pro nás na Zemi,“ řekla Cleaverová. „Tentokrát bude mise dalekosáhlá. Prvně jsem dokázali, že na Měsíc letět umíme. Došlo tehdy i na nějakou vědu na Měsíci. Nyní to ale děláme správnou cestou a lépe s vyšší přidanou hodnotou,“ věří. Návrat na Měsíc vnímá i jako další stupeň k letu na Mars.
Uklidit smetí
Vedle pilotovaných letů je pro Cleaverovou zajímavým tématem také vesmírné smetí, kdy části raket, satelitů a dalších pozůstatků lidských kosmických projektů komplikují situaci a bezpečnost na oběžné dráze kolem Země. „Musíme lépe přemýšlet o tom, co se stane se zařízeními, až doslouží. Airbus má řadu projektů k fyzickému odstraňování vesmírného odpadu. Úklid na oběžné dráze je tak možný,“ řekla.
S tématem odpadu ve vesmíru se obrací i na děti, pro které napsala příběh Jenny the Junkineer, což lze volně přeložit jako Bordelženýrka Jenny. Ta spolu s přáteli na oběžné dráze postaví tu největší, nejzářivější a nejbáječnější vesmírnou stanici, a to jen s pomocí kosmického odpadu. V psaní příběhů chce Cleaverová pokračovat, považuje to za uvolnění od náročné práce a především za způsob, jak motivovat nové generace vesmírných inženýrů. „Vesmír je pro děti magnetem,“ dodala.
