Praha - Psal se rok 1975 a studená válka mezi Spojenými státy a někdejším Sovětským svazem byla v plném proudu. Washington a Moskva své mnohaleté rivalství přenášely i do vesmíru. Souboj o vesmírnou nadvládu se podařilo změnit ve spolupráci, když byl 15. července 1975 zahájen sovětsko-americký kosmický experiment Sojuz-Apollo. Projekt byl úspěšně dokončen, na další vesmírné spojení si však svět musel počkat dlouhých 20 let.
Projekt Sojuz-Apollo – spolupráce místo souboje v dobývání vesmíru
„Spojili jsme se,“ slyšely miliony televizních diváků, když člen posádky Apolla Thomas Stafford ohlásil 52 hodin po startu bezpečné spojení modulů Apolla a Sojuzu. Vlastní spojovací manévr, který proběhl zhruba 1 100 kilometrů od břehů Portugalska, trval tři minuty a 18 sekund. O tři hodiny později otevřel dveře Sojuzu Alexej Leonov a mezinárodní schůzka na orbitální dráze mohla začít.
Na posádky obou lodí čekala ve vesmíru řada obtížných experimentů. S prvním úkolem si muselo poradit Apollo, které se po krátkodobém odpoutání od Sojuzu pokusilo zastínit sluneční disk a vytvořit tak pro „fotografy“ ze Sojuzu umělé zatmění Slunce. Astronauti také pomocí technicky náročného pokusu zjišťovali koncentraci atomového kyslíku a dusíku v kosmickém prostoru. Během společného letu zbyl čas i na výměnu vlaječek, podepisování pamětních dokumentů či rozhovor s Bílým domem.
Oříškem bylo spojení
Zdánlivě rychlé a snadné spojení obou lodí však před startem zaměstnalo řadu odborníků. Spojovací uzly modulů totiž nebyly vzájemně slučitelné, rozdílné složení měla i atmosféra uvnitř kabin. Apollo s sebou proto do vesmíru neslo jakýsi adaptér či spojovací průchod o délce 3,15 metru a průměru 1,4 metru, pomocí něhož se posádky mohly přemisťovat z jedné atmosféry do druhé. Projekt byl plný technických výzev. „Rusové počítají v klasických měrných jednotkách, kdežto Američané počítají v palcích, coulech, librách… To znamená, že ruskou matičku na americký šroubek nenasadíte,“ upozornil odborník na kosmonautiku Tomáš Přibyl.
Rozhovor s Tomášem Přibylem (zdroj: ČT24)
„Byl to lakmusový papírek spolupráce. Dokážeme-li spolupracovat ve vesmíru, tak to třeba jednou dokážeme i na Zemi.“
Prvního sovětsko-amerického kosmického projektu se účastnilo pět astronautů, dva Rusové a tři Američani. Posádku Sojuzu tvořil kromě Leonova také Valerij Kubasov, který již měl stejně jako Leonov zkušenost s vesmírnými lety. Apollo vyneslo na oběžnou dráhu zkušeného astronauta Thomase Stafforda a dva „vesmírné nováčky“ Vance Branda a Donalda Slaytona. Všichni včetně záložních posádek a navigátorů se museli před startem naučit jazyk druhé země.
Vše začalo v roce 1972
Projekt Sojuz-Apollo odstartovala „kosmická“ smlouva, kterou v květnu 1972 v Moskvě podepsali americký prezident Richard Nixon a předseda Rady ministrů SSSR Alexej Kosygin. Do té doby používaly Washington i Moskva své vesmírné kroky jak bitevní pole, které odráželo jejich vzájemnou rivalitu. Nová smlouva tak slibovala průlom v mezinárodní spolupráci při výzkumu a dobývání vesmíru, kterou projekt Sojuz-Apollo zahájil.
Přestože se hned po společném letu Sojuz-Apollo mluvilo o dalších podobných akcích, znovu se ruská a americká kosmická loď spojily až v roce 1995. Tehdy šlo o spojení raketoplánu Atlantis s ruskou orbitální stanicí Mir. Dnes spolu Rusko a USA spolupracují na pilotovaných letech i na stavbě kosmických družic a sond. A někdy v budoucnu prý možná uskuteční i společnou cestu na Mars.