Když roztaje masivní antarktický ledovec Thwaites, zvednou se hladiny oceánů průměrně o 65 centimetrů. To by stačilo k zaplavení níže položených měst a vysídlení milionů lidí. Proto mu Britská antarktická služba (BAS) přezdívá Ledovec posledního soudu a ze stejného důvodu ho detailně studuje. Její poslední pokus o zatím nejdetailnější průzkum ale skončil selháním.
Tým vědců z Britské antarktické služby a Korejského polárního výzkumného institutu (KOPRI) se několik měsíců pokoušel umístit sadu citlivých přístrojů pod ledovec. Chtěli tak zjistit, jestli a případně jak jeho led taje zespoda. Jenže přibližně v polovině experimentu ho museli ukončit – všechny přístroje se zasekly v ledu a nepodařilo se je už z něj dostat.
„Terénní práce v Antarktidě jsou vždycky spojené s rizikem,“ konstatoval v tiskové zprávě oceánograf Keith Makinson. „Máme velmi omezené časové okno, ve kterém se musí všechno podařit. I když je pro nás výsledek velkým zklamáním, data, která se nám podařilo získat, jsou vědecky cenná a pomohou nám s přípravou dalších projektů,“ prohlásil.
Ponor pod ledový světadíl
Obrovská masa ledu ledovce Thwaites je velmi nestabilní. Možná k tomu přispívá masa vody, která proudí pod ním a může ho zespoda zahřívat tak, že taje. Jenže to jsou převážně hypotézy, které bez důkladného měření a pozorování nemají větší smysl. A právě to byl cíl dotyčné mise.
Aby nahlédli pod ledovec, vytvořili členové týmu pomocí horké vody otvory v ledu a začali těmito dírami spouštět sadu přístrojů, jež měly sbírat data. Vrt byl přibližně tisíc metrů hluboký a asi třicet centimetrů široký a bylo nutné ho neustále udržovat pomocí vařící vody, aby v antarktických teplotách znovu nezamrzl.
Zařízení se podařilo dostat po ledovec, přístroje dokonce poslaly první data. Ta naznačují, co se předpokládalo: voda oteplující se vlivem klimatických změn přispívá k tání ledu. Pak ale nastala druhá fáze – vědci se pokusili spustit stejným způsobem dolů i další systém, který měl po dobu nejméně jednoho roku přenášet nasbíraná data prostřednictvím satelitu.
Jenže to se nepovedlo. Systém se zasekl asi ve třech čtvrtinách tisícimetrové díry, pravděpodobně proto, že přes veškeré snahy začala znovu zamrzat. A tím experiment skončil. Tým měl domluvené, že ho doprovodné plavidlo odveze pryč první únorový týden a kvůli zhoršujícím se podmínkám nebylo možné ve výzkumu pokračovat. Je jasné, že po opuštění otvoru tato díra velmi rychle znovu zamrzne. A přístroje tak zůstanou v ledu uvězněné.
Prokletý ledovec
Autoři experimentu jsou sice zklamaní, ale oceňují tu část pokusu, která už přinesla nějaké výsledky. „Neúspěch je možný vždy, když se pohybujete na hranici poznání,“ uvedl oceánograf Peter Davis, který vedl vrtání. „Víme, že teplo pod ledovcem Thwaites způsobuje úbytek ledu. Tato pozorování jsou důležitým krokem vpřed – ale je nám líto, že se nepodařilo provést kompletní nasazení přístrojů.“
Toto selhání není první, které vědci u tohoto konkrétního ledovce zažili. Už roku 2022 se pokusili o stejný experiment. Tenkrát jim ale špatné počasí zabránilo u něj byť jen přistát.
