Jsou červené, jsou dost velké a jejich vlastnosti říkají, že v hlavním pásu asteroidů mezi Marsem a Jupiterem nemají co pohledávat. Dvě nově objevené planetky vypadají podle japonské vesmírné agentury JAXA mnohem více jako tělesa, která se nacházejí za oběžnou drahou Neptunu – což podle astronomů velmi dobře ukazuje, jak chaotické podmínky v době mládí Sluneční soustavy panovaly.
Astronomové pozorovali dvě mimořádně rudá tělesa v pásu asteroidů. Jde o cizince z velké dálky
Výzkum vedl astronom Japonské agentury pro výzkum vesmíru (JAXA) Sunao Hasegawa a pod jeho patronací vědci z několika světových univerzit sledovali pomocí teleskopů hlavní pás asteroidů, který leží mezi oběžnými drahami Marsu a Jupiteru. Zajímaly je zejména asteroidy větší než 100 kilometrů – ty totiž zřejmě přežily z dob mladé Sluneční soustavy a mohly by představovat cenné svědectví o tom, jaké podmínky tehdy v soustavě panovaly.
Mezi objekty ve sledované zóně identifikovali dvě planetky, které dostaly jména 203 Pompeja a 26 Justitia. První má průměr 110 kilometrů, druhá je asi polovičních rozměrů a obě se vyznačují neobvykle červeným spektrem, což znamená, že odrážejí hodně červeného světla. Jsou dokonce červenější než planetky typu D, které byly až doposud považovány za nejčervenější objekty v pásu asteroidů.
Podle studie vydané v odborném časopise The Astrophysical Journal Letters svými vlastnostmi připomínají transneptunské objekty, tedy asteroidy, které se nacházejí až za oběžnou drahou nejvzdálenější planety Sluneční soustavy – Neptunu. Podle autorů práce by to mohlo znamenat, že se tato tělesa zformovala až v této oblasti, takzvaném Kuiperově pásu. A potom se nějakým způsobem dostaly do nitra Sluneční soustavy.
Vně Sluneční soustavy
Vnější Sluneční soustava je totiž plná materiálu, který tam zůstal po jejím vzniku, a zdejší objekty obsahují složité organické sloučeniny, jako je metan a metanolový led, které objektům při pohledu spektrografem dodávají typický načervenalý vzhled. Naproti tomu objekty ve vnitřní Sluneční soustavě obsahují jen nepatrné stopy organického materiálu, takže mají tendenci odrážet modré světlo.
Do pásu mezi Jupiterem a Marsem se planetky Pompeja a Justitia musely podle vědeckých hypotéz přesunout v dobách, kdy Sluneční soustava byla ještě mladá. Pokud se to potvrdí, pak nový objev ukazuje, jak chaotické podmínky tehdy panovaly a že se materiály z různých částí Sluneční soustavy mohly občas mísit dohromady.
Astronomové by proto chtěli ve výzkumu pokračovat a v budoucnu jejich výskyt migrujících objektů popsat mnohem přesněji – mohli by tak získat velmi přesný vhled do minulosti Sluneční soustavy, a tedy i podmínek, za nichž vznikal na Zemi život.
Autoři dodávají, že výsledky jejich studie také zlepšují vyhlídky na fyzický výzkum planetek. Pokud by totiž chtěla nějaká kosmická agentura zkoumat planetky, které existují za Neptunem, nemusela by vysílat misi až do této extrémní vzdálenosti, ale stačilo by ji poslat „jen“ do pásu asteroidů za Marsem, kde se tyto objekty vyskytují také.
