Letošní opakované vlny veder se výrazně projevily na stavu horských ledovců v Alpách. Velehory nejspíš přijdou o padesát procent víc ledovců než v dlouhodobém průměru. To překračuje statistiky za poslední dekády. Mnohé ledovce přišly až o tři metry své tloušťky, v oblasti ledovcových splazů a jazyků až o deset metrů. Sezona tání přitom nekončí, úbytek může pokračovat až do druhé poloviny října.
Takzvaná linie rovnováhy, která udává, od jaké výšky napadne víc sněhu, než během dané sezony roztaje, se letos z obvyklé hranice 3200 metrů zvýšila na 3500 až 3800 metrů. Takové hodnoty nebyly ve známé historii zaznamenány.
Ačkoliv vysoké teploty a opakované vlny veder byly pro extrémní tání rozhodující, pomohlo i několik dalších faktorů, a to suchá zima s výrazně podprůměrným množstvím sněhu a srážkově chudé jaro, což znamenalo samo o sobě velmi nepříznivý výchozí stav pro letní sezonu.
Dalším faktorem byl příval saharského prachu v jarních měsících, zejména v březnu, který pokryl ledovce tmavší vrstvou prachu a písku. Tato vrstva se pak prohřívala mnohem intenzivněji než vlastní led, a tím urychlila tání.
V kombinaci s nadprůměrně slunečným počasím bylo výsledkem mimořádně rychlé tání, které se projevilo na některých řekách dokonce i povodněmi. Navíc chyběly i vpády studeného vzduchu za studenými frontami, které i uprostřed léta do vysokých horských poloh přinesou sněžení a podstatně zbrzdí proces tání.
Z patnácti metrů nula
Jak mimořádné letošní tání je, ukazuje například situace na Zanfleuronském průsmyku (Zanfleuronpass) ve Švýcarsku, který leží v nadmořské výšce kolem 2800 metrů. Ještě před deseti lety v jeho oblasti leželo asi patnáct metrů ledu, letos je pravděpodobné, že do konce září ledovec úplně roztaje. Jeho stáří se přitom odhaduje na dva tisíce let.
V oblasti Vadret dal Corvatsch v jihošvýcarských Alpách si dokonce extrémní tání vynutilo přerušení glaciologických průzkumů – víc než tři tisíce let starý ledovec, který byl v jejich rámci objeven, teď téměř kompletně roztál.
Tání se ale netýká jen švýcarských ledovců. Například ledovec v oblasti nejvyšší německé hory Zugspitze začal kvůli výše uvedeným faktorům tát asi o šest týdnů dříve než obvykle, což znamená prodloužení období tání o celou polovinu.
Podobně jsou na tom také ledovce v Rakousku, Francii a Itálii. V posledně jmenované ostatně mimořádnost letošní sezony potvrdila i tragédie na Marmoladě začátkem července.
Německo bez ledovců, v létě bude chybět voda
Pokud by se podobná léta jako to letošní měla v Alpách opakovat častěji, znamenalo by to zkrácení existence řady horských ledovců ještě výrazněji, než se v klimatických projekcích počítalo. V polohách pod 3500 metry by brzy nemusely zbýt žádné. O všechny své horské ledovce přijde zřejmě už poměrně brzy například Německo.
Zatímco ještě před pár lety se takový scénář čekal během třiceti let, loni po aktualizaci údajů došlo ke zkrácení této doby na pouhou dekádu. A při výskytu takových letních sezon jako letos by tamní ledovce přežily doslova jen pár let. Ukazuje se přitom, že tak extrémní situace jako letos se budou vyskytovat mnohem častěji, než se ještě před několika lety počítalo.
Zánik alpských ledovců bude mít řadu negativních dopadů jak na tamní ekosystémy, tak samozřejmě i na život místních obyvatel. Jeden příklad za všechny – během suchých letních období by v údolích nemusela být k dispozici prakticky žádná voda z tajících ledovců. A to je problém, na který se budou muset místní komunity zřejmě velmi brzy začít intenzivně připravovat.
