Sexuální násilí je součástí válečných konfliktů. Poslední kapitolu k tomuto tématu napsali teroristé z Hamásu, kteří 7. října napadli izraelské vesnice a brutálně povraždili na 1200 lidí. Podle izraelských vyšetřovatelů byly právě sexuální útoky součástí strategie, ale Hamás to odmítá.
Víc než dva měsíce po útoku ze 7. října izraelští vyšetřovatelé stále skládají obraz tehdejších událostí – k dispozici mají 60 tisíc záznamů – od útočníků, záchranářů i z bezpečnostních kamer. Další kapitolou jsou výpovědi svědků. „Stála a krvácela. Krvácela z podbrišku. Zatáhl ji za vlasy… byla nahá. A on jí odřízl prsa. Uřízl jí je, hodil je na ulici a hráli si s nimi,“ řekla jedna z nich.
Brutální násilí, včetně sexuálních útoků, zřejmě bylo podle vyšetřovatelů součástí strategie útočníků. „Nedělo se to na jednom místě, to je důležité. To ukazuje, že zřejmě šlo o metodu, a ne jen o jeden, dva případy,“ míní ředitelka organizace Lékaři pro lidská práva v Izraeli Hadas Zivová.
Vyšetřovatelé mluví o svlečených, svázaných a potrhaných tělech. O hromadných znásilněních, zlomených pánvích a zohavených genitáliích. Zvěrstvech páchaných často na živých obětech. Ženách, ale i dětech a seniorkách. „Nikdo nebyl ‚pouze‘ zabit. Všechna těla nesou stopy těžkého zneužití a mučení,“ řekla jedna členka forenzního týmu pro média.
Policie ukázala novinářům svědectví, které natočila žena, jež byla v době útoku na festivalu Supernova. Popsala, jak bojovníci Hámásu hromadně znásilnili ženu, než ji poslední z útočníků střelil do hlavy, zatímco pokračoval ve znásilňování, napsal server BBC.
Svět k znásilnění mlčí, tvrdí Netanjahu
Izraelská vláda viní mezinárodní organizace, že k problému mlčí. „Organizace na ochranu práv žen, na ochranu lidských práv – slyšely jste o znásilnění Izraelek, o příšerných zvěrstvech, sexuálním mrzačení… Kde, ksakru, jste?!“ rozčiloval se premiér Benjamin Netanjahu.
Vyšetřovatele z OSN na místo ale izraelská vláda nepustila s odůvodněním, že jsou podjatí a nemají její důvěru. „K odpovědnosti musejí být přivedeni jednotliví útočníci. To je velmi důležité, neuplatňovat kolektivní trest na celou populaci v odvetě za tyto hrůzné, barbarské, nechutné útoky,“ prohlásila mluvčí Vysokého komisaře OSN pro lidská práva Ravina Shamdasaniová.
Trauma z událostí 7. října je cítit v celé izraelské společnosti. K nesnesení jsou výsledky vyšetřování hlavně pro rodiny rukojmích – těch by v Gaze Hamás stále měl držet na 135.
Sexuální násilí jako strategie
Sexuální násilí bylo přítomné v konfliktech v průběhu dějin, bez ohledu na povahu konfliktu. Znásilnění je užívané jako válečná taktika k dosažení určitých cílů, jako pomsta nepříteli, jako nástroj k dehumanizaci protivníka.
Znásilnění bylo prohlášeno za válečný zločin už po první světové válce. Poprvé ale soudně stíháno až o 78 let později. Odsouzen byl starosta rwandského města Taba. Ve Rwandě bylo během genocidy v roce 1994 znásilněno asi 250 tisíc žen.
„Tato taktika je tak účinná proto, že ničí komunity a ničí je na generace dopředu. Nejde o sex, jde o mučení, o hanbu, o zničení něčeho,“ řekla režisérka dokumentu o prvním stíhání válečného znásilnění Michele Mitchellová.
V devadesátých letech se znásilňování dostalo do centra světové pozornosti jako velmi efektivní nástroj etnických čistek při rozpadu Jugoslávie. Pouhé zvěsti o něm dávají do pohybu tisíce lidí. V Evropě, Africe, Asii. Exodus zažili Rohingové, menšina z Myanmaru, vypuzená brutální vojenskou kampaní do sousedních zemí. Pro většinu obětí je znásilnění hlubokou hanbou, proto je tak těžké najít ženy a dívky ochotné vypovídat.
Výčet novodobých konfliktů, ve kterých má sexuální násilí moc srovnatelnou se zbraněmi, pokračuje dodnes, nevyhnulo se ani válce Ruska proti Ukrajině. „Všude, kde měli ruští vojáci základny a kam je nasadili, páchali válečné zločiny, páchali sexuální násilí spojené s konfliktem,“ upozornila náměstkyně ukrajinského oddělení pro vyšetřování válečných sexuálních zločinů Anna Sosnovská. Podle důkazů ukrajinských úřadů a vyšetřovatelů OSN ruští velitelé sexuální násilí nejen tolerovali, ale podporovali a systematicky využívali.
Dopady znásilnění jsou dlouhodobé
Dopady na psychiku a na mezilidské vztahy jsou dlouhodobé, řekl pracovník psychologického pracoviště odboru bezpečnostní politiky ministerstva vnitra Štěpán Vymětal. Zasažené osoby a jejich rodiny čelí stigmatizaci ve své komunitě, v některých komunitách jsou třeba i sociálně vyloučeni.
„Existují metody pro léčbu traumatu i léčbu závažných dlouhodobých traumat, ale je otázkou, jestli na to daná společenství a komunity vůbec dostáhnou, jestli je pro ně odborná pomoc dostupná,“ nastínil psycholog.
„Cesta k uzdravení je dlouhodobá, psychologové mohou napomoci, ale určitě nejvíc práce je na tom zasaženém jedinci a na jeho rodině. Schopnost zotavit se závisí na mnoha faktorech, nejde jen o odbornou pomoc, záleží také na osobnosti člověka, jaké má zvládací strategie,“ doplnil Vymětal.
