Probíhající válka se výrazně podepisuje i na duševním stavu Ukrajinců. S vážnými psychickými problémy se může potýkat až deset procent těch, kteří prodělali trauma v souvislosti s ruskou invazí. Často o něm navíc odmítají mluvit. S děsivým příběhem se České televizi svěřila Anna, již okupanti opakovaně znásilnili.
„Vezmu si tě teď silou!“ Ukrajinka promluvila o sexuálním násilí Rusů, další se bojí stigmatizace
3 minuty
Ukrajinka Anna promluvila o opakovaném znásilnění ruským velitelem
Do začátku invaze Anna žila v obci nedaleko Melitopolu, kde se starala o své děti Maxe a Stasju. Manžel vlastnil opravnu aut. Do vesnice válka vpadla nečekaně. „Strach jsem začala mít 25. února, když přemisťovali první ruskou techniku. Vidět a slyšet to bylo děsivé,“ vzpomínala.
Všichni byli od té chvíle připoutáni k televizi. Čas utíkal pomalu. Z obchodů začalo mizet jídlo. Anna se i proto přidala k partyzánům. „Nahlašovala jsem, kde se nacházejí kontrolní stanoviště. Předávala jsem souřadnice ruské techniky, která se přemisťovala,“ popsala svou roli.
Po devíti měsících okupace přišli do jejího domu ruští agenti. Nejdříve mířili zbraní na děti, poté Annu odvedli na výslech. Chtěli od ní slyšet jména lidí, s nimiž byla v kontaktu. „Když výhrůžky jednoho z nich nezabraly, druhý mě začal mlátit. Používal části dlaní, kterými mě mlátil do uší. Bylo to velmi rychlé,“ pokračovala Anna.
Okupanti jí následně řekli, že se může vydat na ukrajinské území, ale slovo nedodrželi. Odvezli ji místo toho do domu v neznámé obci, který zabral velitel ruské jednotky. „Řekl mi: Nemusíš se odsud vůbec dostat. Vezmu si tě teď silou! Buď se mnou budeš spát dobrovolně, nebo se potom na mě nezlob,“ hlesla Anna.
Po třech dnech opakovaného sexuálního násilí se mohla přidat k civilistům, kteří odjeli do Záporoží. V okupované vesnici stále zůstávaly její děti, k nimž se celou dobu upínala. Dostat zbytek rodiny k sobě mohla pouze se souhlasem Rusů.
Pomoc psychologů a OSN
Od zmíněných událostí uteklo osm měsíců. Anna se mezitím obrátila na psychology a vyšetřovatele z OSN. S ukrajinskou prokuraturou se spolupracovat obává.
„Všichni nejsou připraveni o tom veřejně mluvit. Navíc se bojí stigmatizace. Nejčastější otázka, kterou nám dávají, je co s nimi bude, kdyby se (okupanti) ještě vrátili?“ konstatovala prokurátorka Irina Didenková.
Od začátku invaze zaznamenaly ukrajinské úřady 231 případů sexuálního násilí. Jde přitom jen o oběti, které našly odvahu zneužití nahlásit.
