Severní Korea je pro Rusko důležitým zdrojem raket, munice a vojáků pro válku na Ukrajině. Loni Pchjongjang předal Moskvě nejméně sto balistických raket a poskytl přes 11 tisíc vojáků, kteří se zapojili do bojů v Kurské oblasti. O jejich motivaci a výcviku mluvila zpravodajka ČT Barbora Šámalová se severokorejskými vojáky, kteří dezertovali do Jižní Koreje.
Rju Song-hjon si dokáže přestavit, jak uvažují severokorejští vojáci na ruské frontové linii. Do roku 2019, kdy přes demilitarizovanou zónu utekl na Jih, na tom byl podobně jako oni: špatně živený a slepý k okolnímu světu. Kdyby ho tehdy poslali na Ukrajinu, pravděpodobně by ještě poděkoval.
„Ti s bojovými zkušenostmi mají úplně jiné vyhlídky na povýšení. Takže většina severokorejských vojáků chce jít do války. Ano, všichni chtějí,“ líčí.
Vůdce Kim Čong-un ukazuje na přehlídkách vojenskou techniku od tanků po rakety a bezpilotní letouny. Vojáci ale takové vybavení nikdy neviděli. Režim je využívá k těžké práci na stavbách a polích. Místo výcviku biflují ideologii.
„Výcvik vyžaduje peníze a jídlo. Jenže to chybí, takže nemůže probíhat řádně. A také zbraně. Je třeba střílet, ale k tomu jsou potřeba náboje, které stojí peníze. V Severní Koreji se říká, že náboj stojí jako jedno kuře, dělostřelecký granát jako kráva. Takže průměrně může voják vystřelit za rok asi šest nábojů,“ popisuje Rju.
Po desetiletí se KLDR potýká s nedostatkem potravin kvůli sankcím a špatnému hospodaření, které zhoršují přírodní katastrofy. Pociťuje ho i armáda, přestože má zvláštní výsady. „Vojáci jedí kukuřici a ředkev, nakládanou zeleninu a zelí. To je běžné jídlo. Žádný tuk ani maso,“ vzpomíná Rju.
Zvláštní jednotky
Podle bývalého velitele jihokorejských speciálních sil generálporučíka Čon In-poma, poskytuje Kim Čong-un Rusku lepší vojáky, zvláštní jednotky cvičené k infiltraci, ničení infrastruktury a atentátům:
„Musíme předpokládat, že trénují víc než průměrný voják. A pravděpodobně před nasazením dostali rychlokurz základní pěchotní taktiky. Tito muži jsou fyzicky zdatní. Byli dobře indoktrinovaní. Když se tam dostali, kvůli nedostatku bojových zkušeností používali konvenční taktiku, která však vedla k velkým ztrátám, ale brzy si uvědomili, že se musí přizpůsobit.“
Pastor Sim Ču-il byl třicet let důstojníkem severokorejské armády, než v roce 1998 zběhl na Jih. Podle něj se Kimovi muži na Ukrajině rychle přizpůsobili: „Snažili se bojovat podle taktiky speciálních jednotek. Zpočátku to moc nefungovalo. Ale v poslední době se zdá, že se přizpůsobují. Velký počet vojáků vstupujících do boje znamená výhody i nevýhody.“
Odhodlání
Jednou z největších záhad je, s jakým odhodláním se severokorejští vojáci pouštějí do boje daleko od domova a za neznámou věc. Režim jim od dětství vštěpuje, že se musejí obětovat za vůdce.
„Existuje pravidlo, že ve válce je nepřítel nikdy nesmí zajmout, to by se rovnalo dezerci. Pokud jim hrozí zatčení, musejí se buď nechat zabít nebo spáchat sebevraždu,“ vysvětluje Sim. „Když Severokorejci operovali v Jižní Koreji, až do poloviny devadesátých let posílali infiltrátory. Když jsme se je pokusili zajmout, obklíčili jsme je a vyzvali, ať se vzdají, ve většině případů spáchali sebevraždu,“ dodává Čon.
Z peněz, které Kim z Ruska inkasuje, nevidí rodiny vojáků nic, v rámci systému ale získávají privilegované postavení. „Nejsme si zcela jistí, ale zdá se, že průměrný severokorejský voják dostává měsíčně asi tři tisíce dolarů. Nic z toho však nemá,“ říká jihokorejský generálporučík Čon.
A bývalý severokorejský důstojník Sim dodává: „Ani rodiny nedostávají vůbec nic. Jen politická hodnocení. Třeba jestli šli bojovat s nasazením života na výzvu strany. Nebo zda padli v boji. Severní Korea vyjadřuje uznání pouze certifikátem. Například 'rodinám padlých v boji, kteří položili životy za poslání strany'. Ale neposkytuje žádnou materiální kompenzaci.“
Znepokojivá je schopnost severokorejské armády vysílat posily. Podle jihokorejských odhadů má KLDR zhruba 1,2 milionu vojáků a miliony dalších v záloze.
„Podle konzervativních odhadů se počet severokorejských vojáků na frontě pohybuje mezi 10 až 15 tisíci, přičemž některé síly budou rotovat, aby doplnily ztráty. Ačkoli Severokorejci se pyšní tím, že mají téměř 200 tisíc speciálních sil, je nepravděpodobné, že by je tam poslali všechny. Takže můžeme očekávat do 50 tisíc,“ uvažuje Čon.
Podle odborníků není pravděpodobné, že by Severokorejci zvrátili průběh rusko-ukrajinské války. Vladimiru Putinovi ale poskytují potřebnou pracovní sílu a na frontové linii představují novou hrozbu.
