„Svoboda není proces. Svoboda je neustálý boj, záleží na nás, jakým směrem se historie vydá,“ domnívá se britský historik a publicista Timothy Garton Ash. Profesor evropských studií na Oxfordské univerzitě se ve svých pracích zabývá soudobými dějinami střední a východní Evropy, současnou situaci nejen v těchto regionech rozebral i jako host Interview ČT24. Demokracii je podle něho nutné nejen bránit na Západě, ale také budovat spolupráci mimo tento prostor.
V Rusku nenastane revoluce, ale demokracie může vytvořit tlak, míní historik Timothy Garton Ash
29 minut
Timothy Garton Ash hostem Interview ČT24
V současném západním světě vnímá Timothy Garton Ash ohrožení demokracie, a to včetně Spojených států, přestože mu něco takového dříve přišlo pro USA nepředstavitelné.
Střet stoupenců současného prezidenta Joea Bidena z Demokratické strany a bývalého republikánského šéfa Bílého domu Donalda Trumpa, který chce znovu kandidovat, podle Ashe není střetem jen dvou různých názorů, ale rozdělil Spojené státy na „dvě Ameriky“.
Důležitou roli v rozdělení společnosti nejen zámořské velmoci přisuzuje Ash médiím. „Svobodná média byla vždy pilíři demokracie,“ připomíná. „V Americe či Polsku je mediální prostředí polarizované, v Česku mnohem méně, což je pro demokratické prostředí zásadní,“ srovnává.
Identifikace dezinformací
Za nutné považuje rovněž bránit se dezinformacím, které jsou podle něho pro Rusko či Čínu podobně důležitým nástrojem v rozšiřování vlivu jako zbraně. „Dezinformace nikdy nepůjdou úplně odstranit, ale musíme se je naučit lépe identifikovat. Když si koupím sendvič, přečtu si na obalu, odkud pochází, to samé by mělo být u informací,“ nabádá Ash.
Další cestu, jak dopad dezinformací snižovat, spatřuje ve výuce digitální gramotnosti už od dětství. Naopak k zákazům dezinformačních platforem radí přistupovat obezřetně. „Zakazují diktátoři,“ říká, „v demokracii je na voličích, aby rozhodovali.“
Obává se rovněž, že se nedaří potlačovat populismus. V postkomunistických zemích vidí příčinu v korupci, v příliš úzkých vztazích mezi finančními a politickými zájmy. Řešením je prý větší transparentnost a také více mladých lidí, kteří by se chtěli v politice angažovat a tím ji měnit. Populismus ale Ash kritizuje i ve své rodné Velké Británii, zejména v souvislosti s brexitem. „Máme lidi, kteří dokáží skvěle hovořit, ale pak ,skutek utek‘,“ podotýká.
Konec války? Nemusí nastat jen pomocí vojenského řešení
Smutným poučením z historie podle Ashe je, že lidi sjednotí společný nepřítel. Tím se nejdéle od 24. února letošního roku stal Vladimir Putin a jeho agrese vůči Ukrajině. „Evropská unie a NATO ukázaly jednotu a odhodlání. Otázka ale je, když dojde na lámání chleba, když pocítíme následky na našich peněženkách, když lidé přijdou o práci, zůstaneme stále tak odhodlaní?“ pokládá Ash řečnickou otázku. „Ale já jsem optimista, jsem přesvědčen, že Evropané se probudili, byl to pro ně obrovský šok,“ odpovídá si na ni.
Jak skončí válka, je podle britského historika těžké předvídat. V současnosti se zdá, že odhodlaná Ukrajina s podporou Západu zbraně nesloží, Ash předpokládá, že stejně tak Putin v čele jaderné mocnosti se vzdát nehodlá.
„Ale může se stát, že se změní buď Západ, nebo Rusko,“ připouští jiné než vojenské řešení. „V Rusku určitě nedojde k nové revoluci, ale víme, že mezi elitami panuje nespokojenost. Pokud zintenzivníme tlak, můžeme očekávat, že nastane určitá změna, možná lidé začnou na Putina tlačit.“
Demokracie u sousedů
Ash věří, že Rusko má šanci, byť to potrvá dlouho, stát se demokratickou zemí – zvláště pokud bude v dosahu demokratické Evropy, ostatně kulturně se Rusové dívají více k Západu než k Východu. Podnět vidí Ash ve vytvoření širšího evropského prostoru, který by zahrnul i demokratickou Ukrajinu, Gruzii a Moldavsko.
„Rusové uvidí, že jejich sousedé žijí v demokratickém prostoru a že se mají lépe než oni,“ spoléhá historik. Ze stejného důvodu pokládá za vhodný krok demokracii nejen bránit, ale i překročit hranice tradičního západního světa a budovat spolupráci s Indií nebo Brazílií, přestože to bude těžké.
