Francouzský prezident Emmanuel Macron zahájil ve středu třídenní oslavy 80. výročí vylodění spojenců v Normandii z 6. června 1944. Šéf Elysejského paláce předsedal prvnímu ceremoniálu v Plumelecu na západě země, aby uctil památku bretaňských odbojářů a francouzských výsadkářů v britských speciálních jednotkách SAS, kteří v noci na 6. června 1944 zahájili operaci Overlord s cílem ukončit druhou světovou válku. Britský král Karel III. na ceremonii v Portsmouthu vyzdvihl odvahu a houževnatost účastníků vylodění v Normandii. Akcí se mají účastnit i americký prezident Joe Biden či ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj.
Macron se ve středu účastnil akcí v bretaňské obci Plumelec, kde se nachází pomník zmíněným výsadkářům, kteří se Dne D účastnili pod britským velením. Monument stojí na místě, kde padl první spojenecký voják – Francouz Émile Bouétard. Byl účastníkem operace Dingson, jejímž cílem bylo zdržet přesun německých posil do Normandie.
„Byl to můj přítel,“ uvedl plukovník Achille Muller, poslední z francouzských výsadkářů, kteří se operace zúčastnili. Tento 99letý veterán radil mladším generacím, aby si „pěstovaly paměť“. „Kdyby byla Francie zítra napadena, museli by udělat totéž, co jsme udělali my,“ řekl.
Právě veteráni, kteří ještě žijí, jsou během těchto oslav v centru pozornosti, zejména proto, že vzhledem k jejich věku to zřejmě bude poslední velká akce, které se budou moci zúčastnit.
„Vím, že naše země má odvážnou a statečnou mládež, která je připravena ke stejnému duchu oběti jako její starší generace,“ prohlásil francouzský prezident v Plumelecu. K dnešním elitním jednotkám, zastoupeným v hojném počtu, Macron dodal, že „v době rostoucího nebezpečí nám připomínáte, že jsme připraveni přinášet stejné oběti na obranu toho, co je nám nejdražší: naší francouzské země a našich republikánských hodnot“.
Macron se poté přesunul do Normandie, kde v Saint-Lô uctil civilní oběti války a následně v Caen také francouzské odbojáře zavražděné nacisty.
Britský král mluvil o „velké válečné generaci“
V anglickém Portsmouthu, jednom z míst, odkud v roce 1944 vyplula spojenecká vojska, aby osvobodila Němci okupovanou Francii, se ve středu konala slavnost, na kterou dorazil král Karel III., královna Camilla, princ William, premiér Rishi Sunak a další britští politici.
„Příběhy o odvaze, houževnatosti a solidaritě, které jsme dnes a po celý život slyšeli, nás nemohou nedojmout, inspirují nás a připomínají, za co vděčíme této velké válečné generaci,“ uvedl Karel III. Středeční akce je podle něj „poctou“ téměř 160 tisícům vojáků, kteří se v Portsmouthu nalodili, aby se vydali do Francie.
„Ti, kdo se zde v Portsmouthu shromáždili, na toto místo nikdy nezapomenou. Všichni věděli, že je možné jak vítězství, tak i neúspěch, a nikdo nemohl znát svůj osud. O osm desetiletí později je téměř nemožné představit si emoce toho dne,“ řekl britský panovník.
Král ve svém projevu připomněl, že vojáci, kteří po vyplutí z Portsmouthu bojovali ve Francii, pocházeli z třiceti národů, včetně Británie, Commonwealthu a spojeneckých zemí. Účast sikhských, muslimských a hinduistických vojáků je podle něj „připomínkou toho, že události toho roku formovaly náš tehdejší svět i dnešní společnost“.
„Když děkujeme všem, kteří tolik obětovali pro vítězství, jehož plodů si užíváme dodnes, zavažme se znovu, že budeme vždy pamatovat na ty, kteří ten den sloužili, vážit si jich a ctít je a žít podle svobody, za kterou zemřeli tím, že budeme vyvažovat práva s občanskými povinnostmi vůči naší zemi, neboť jsme jim všichni navždy zavázáni,“ prohlásil Karel III, který bojuje s rakovinou. Na závěr svého projevu sklidil potlesk.
„Co se dnes odehrává v Portsmouthu, je mimořádné,“ uvedl zpravodaj ČT Lukáš Dolanský s tím, že setkání je velmi emotivní, četlo se i z pamětí účastníků. Kromě královské rodiny dorazil na místo šéf opozice či velení armády. „Je to skutečně mimořádný den pro Británii. Dnešní den ale není až tak o politicích, jako především o veteránech, několika desítkách veteránů, kteří se dožili dnešního dne. Jsou to vážení muži a ženy, mnohým z nich je přes devadesát let. Ti jsou dnes v centru pozornosti a děkuje se jim, že se účastnili operace,“ dodal Dolanský.
Mezi účastníky oslav v Portsmouthu byly stovky místních školáků. Podle BBC přišli vzrušeně mávat do televizních kamer britskými vlajkami, ale poté zasedli a tiše poslouchali příběhy veteránů, z nichž někteří nebyli o mnoho starší než oni, když před 80 lety vypluli do Normandie. Mnozí z přeživších hovořili o potřebě, aby se o jejich příbězích a obětech dozvěděly i mladší generace.
Třeba George Chandler v roce 1944 sloužil na palubě torpédového člunu, který poskytoval doprovod při útoku americké armády. „Jsou to velice smutné vzpomínky. Protože jsem viděl mladé americké vojáky, kteří nebyli stříleni, ale přímo masakrováni. Byl jsem tehdy mladý, bylo mi devatenáct,“ říká veterán.
Biden už je ve Francii
Političtí lídři se mezitím sjíždějí do Francie. Amerického prezidenta Bidena uvítala dopoledne po přistání na letišti Orly nedaleko Paříže čestná stráž a také francouzský premiér Gabriel Attal. Ve čtvrtek se pak šéf Bílého domu vydá na pláže v Normandii.
Hrdinství vojáků si v Normandii připomínají na mnoha místech. Veteránů tam dorazilo na dvě stě padesát. Stojí se na ně dlouhé fronty. „Zasáhli mě, když jsem se dostával z vody. Vznikla podle toho videohra,“ vypráví Američan Zues Tool.
Podle AFP bude Macron v Normandii demonstrovat jednotu západního světa v době, kdy Evropa opět čelí velkému konfliktu. Jako výrazný symbol bude přítomen ukrajinský prezident Zelenskyj, zatímco Rusko, které bylo pozváno před deseti lety, bylo z oslav formálně vyloučeno právě kvůli své „útočné válce“ proti Ukrajině.
Podle některých zpráv by mělo do Normandie dorazit až devět milionů lidí. Na pořádek má dohlížet šest tisíc vojáků a policistů a řada silnic je už nyní uzavřená, informoval ve středu zpravodaj ČT ve Francii Jan Šmíd.
Největší vyloďovací operace ve vojenských dějinách
Invaze britských a amerických vojáků v Normandii 6. června 1944 byla jednou z nejdůležitějších událostí druhé světové války. Po zlomových událostech předchozího roku na východní frontě pokračovala v té době Rudá armáda ve vytlačování Němců ze sovětského území a západní spojenci, kteří se v létě 1943 vylodili na Sicílii a v jižní Itálii, dosáhli Říma.
Až invaze do Francie však otevřela hlavní část západní fronty, a přímo tak ohrozila německé panství nad celou Evropou. Největší vyloďovací operace ve vojenských dějinách tak znamenala začátek osvobozování západní Evropy od nacismu.
Za jediný den bylo na pěti vyloďovacích plážích mezi Cotentinským poloostrovem a městem Caen vysazeno zhruba 156 tisíc spojeneckých vojáků. V Den D podle odhadů zahynulo nejméně deset tisíc vojáků protihitlerovské koalice a čtyři až devět tisíc vojáků německého wehrmachtu.
Historik z Vojenského historického ústavu Praha Jiří Rajlich v pořadu 90’ řekl, že vylodění bylo podmíněno celou řadou věcí, mimo jiné vítězným vybojováním bitvy o Atlantik. „Bylo třeba dostat z Ameriky výzbroj a ty vojáky, pokud možno beze ztrát, které působily dosud vítězící německé ponorky,“ dodal s tím, že Winston Churchill prosazoval vylodění na jiném místě, například v Řecku nebo na Balkáně. „Z dobrých důvodů, Řekové byli spojenci Britů a samozřejmě Churchillovi to myslelo více politicky než vojensky. Předpokládal, že Stalin bude chtít zabrat co nejvíce Evropy a nastolit tam svůj vliv, a chtěl ho středomořskou strategií předejít,“ vysvětlil.
Zmínil, že se sice hovoří o druhé frontě a o tom, že se v červnu Spojenci vrátili do Evropy, ale v červnu roku 1944 to nebyla pravda. „Už v roce 1943 se vylodili nejdříve na Sicílii a pak v Itálii, ale bylo jasné, že Itálie nemá správný terén pro to, aby se proniklo do středu Evropy, proto prosazoval balkánskou strategii, ale v tom tandemu s (Franklinem D.) Rooseveltem nebyl tím, kdo by tahal za delší konec. Američané rozhodovali o tom, kde proběhne hlavní vylodění,“ dodal.
Československá účast: nejen letci RAF
Vylodění se účastnili i českoslovenští letci ve službách RAF, které akci podporovalo ze vzduchu. „Byly nasazeny všechny čtyři perutě, jak všechny tři stíhací, tak i bombardovací, na podporu invaze. A to je naše přímá účast v invazi,“ zdůraznil historik Jiří Plachý. Dodal ale, že nešlo o jedinou československou stopu.
„Spojenecké velení rozhodlo, že prvního dne invaze se nebudou účastnit exilové formace, ale pouze britské, americké a kanadské jednotky. Bylo tam malé francouzské komando, ale pod britským velením. Nicméně už v dalších dnech se na plážích Normandie vylodili první naši vojáci, kteří v té době prodělávali české stáže u britských jednotek. Prvním byl 7. června 1944 ráno kapitán Pravoslav Kubišta, který v té době sloužil u jednoho z britských dělostřeleckých pluků,“ dodal Plachý.
