Americký ministr zahraničí Antony Blinken dorazil na Island. Hlavním bodem jeho návštěvy je přitom stále asertivnější počínání Ruska v Arktidě, kde buduje vojenské základny a opravuje stará letiště z dob studené války. Moskva v poslední dekádě navíc výrazně posílila vojenské kapacity v oblasti.
Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov v pondělí označil Arktidu za zónu ruských zájmů a varoval Západ před ambicemi v této oblasti. Učinil tak několik dní před jednáním Arktické rady, kde má hovořit mimo jiné se šéfem americké diplomacie Antonym Blinkenem. Ten je momentálně na „arktické cestě“ po Dánsku, Grónsku a Islandu.
Lavrov reagoval na snahu Norska, podle kterého by se Severoatlantická aliance měla více soustředit na arktickou oblast, o čemž hodlá na Arktické radě otevřeně hovořit. Moskva podle svého ministra zahraničí zaznamenává „bědování“ nad rozvíjením vojenských aktivit Ruska v Arktidě. „Všichni dávno dobře vědí, že to je naše území, naše země,“ prohlásil šéf resortu.
Rusko se podle něho stará, aby arktické pobřeží bylo bezpečné. Lavrov označil vše, co Moskva podniká, za naprosto zákonné a legitimní. Současně se vyslovil pro obnovení dialogu mezi náčelníky generálních štábů osmi členských zemí Arktické rady.
„Arktický trojlístek“
„Přeje-li si někdo větší předvídatelnost a snížení vojenských rizik, pak navrhuji vrátit se k našemu dávnému návrhu, abychom obnovili činnost mechanismu pravidelných setkání náčelníků generálních štábů členských zemí Arktické rady,“ řekl Lavrov. Tento mechanismus podle ministra fungoval. V roce 2014 se jej ale západní partneři rozhodli zmrazit poté, co Rusko anektovalo ukrajinský Krym a podpořilo povstání proruských separatistů na východě Ukrajiny.
Agentura TASS v úterý uvedla, že ruská armáda poprvé předvedla zahraničním novinářům svou vojenskou základnu „Arktický trojlístek“, která leží na souostroví Země Františka Josefa. Velitel ruských sil na severu generálmajor Igor Čurkin uvedl, že Rusko buduje vojenskou infrastrukturu na vzdálených ostrovech a pobřeží Arktidy od roku 2014.
Základna podle něho představuje „jediný objekt investiční výstavby na světě, který byl vybudován na osmdesátém stupni severní šířky“, a to na rozloze 14 tisíc metrů čtverečních. Pohodlně zde může žít a fungovat vojenská posádka o 150 mužích až půldruhého roku, uvedl. Při výstavbě se využily i energeticky úsporné technologie, umožňující minimalizovat spotřebu elektřiny.
Rusko opravuje stará sovětská letiště
Odtávání arktického ledu je rychlejší, než vědci původně předpokládali. To kromě negativního dopadu na klima přináší i dříve netušené možnosti, a to těžbu surovin, nové dopravní cesty i přesun vojáků blíže k severnímu pólu. Na rozsáhlá území v polární oblasti si přitom dělají nárok čtyři severské mocnosti – Rusko, Spojené státy, Kanada a také Dánsko prostřednictvím Grónska.
Během poslední dekády vyrostly v Rusku, které vlastní polovinu arktického pobřeží, nové základny. Tamní armáda opravila rozpraskané ranveje z dob studené války a vedle nich postavila mrazuvzdorné hangáry, radary nebo jiné rozsáhlé objekty pro dlouhodobý pobyt vojáků.
Modernizace arktických letišť ovšem významně rozšiřuje možnost kontroly vzdušného prostoru nad severní mořskou trasou. Mizení ledu totiž odkrývá dopravní cestu, která by přesun zboží mezi Asií a Evropou zkrátila na polovinu. Ruská vláda už před čtrnácti lety široce medializovala symbolické umístění ruské vlajky na severní pól pod hladinou moře.
Čína staví flotilu ledoborců
„Sledujeme, jak Rusko prosazuje protiprávní námořní nároky. Zejména jeho snahu regulovat zahraniční plavidla na trase přes Severní moře. To je v rozporu s mezinárodním právem,“ uvedl ministr Blinken.
„Rusko kontroluje polovinu daného arktického prostoru. Má nejvíce lidí a má tam i největší města. Američané, případně další státy, přitom nevědí, kam až je při roztahování pustí. Existuje také možnost, že se státy dohodnou a budou potenciál regionu sdílet,“ myslí si politický geograf Michael Romancov.
Zároveň dodal, že Rusko mělo velký strach z čínských ambicí v Arktidě. I když asijská země v oblasti není fyzicky přítomna, ve svých loděnicích staví největší flotilu ledoborců na světě. Chce totiž situace využít a z regionu exportovat suroviny či profitovat ze severní mořské trasy.
