Vídeň - Po půldruhém roce půjdou Rakušané v neděli znovu k parlamentním volbám. Hlavními favority jsou tradičně sociální demokraté (SPÖ) a lidovci (ÖVP). Obě strany se těší stabilní voličské přízní kolem 30 procent, podle posledních průzkumů by ale mohli stejné procento hlasů získat dohromady svobodní a nová strana jejich někdejšího populistického šéfa Jörga Haidera.
Velkou koalici Sociálnědemokratické strany Rakouska (SPÖ) a Rakouské lidové strany (ÖVP), která vznikla po těsném výsledku ve volbách v roce 2006, Rakušané uvítali. Očekávali, že konečně vznikne stabilní vláda, která se nebude opírat o nejisté hlasy několika poslanců, připomněl politolog Robert Schuster v pořadu ČT Světadíl. Obě strany ale chápaly spojenectví jako nutné zlo, začali se poohlížet po dalších partnerech a navzájem se vůči sobě vymezovat. To nakonec vedlo k poklesům jejich volebních preferencí.
Z rozčarování voličů tak budou v nedělních předčasných volbách do Národní rady, dolní komory rakouského parlamentu, zřejmě těžit menší „haiderovské“ strany. Konkrétně jde o Svobodnou stranu Rakouska (FPÖ), jejíž hlavní tváří byl populistický korutanský hejtman Haider až do roku 2005, a Haiderovu současnou stranu Svaz pro budoucnost Rakouska (BZÖ). Předák svobodných Heinz-Christian Strache používá podobná hesla a rétoriku jako v 90. letech Haider, v porovnání s ním je ale přece jen poněkud umírněnější. O hlasy voličů se uchází deset politických subjektů, v současném parlamentu jsou ještě jako pátá strana zastoupeni Zelení-Zelená alternativa.
Podle Schustera byla velká koalice od počátku chybně konstruována. SPÖ sice předloňské volby vyhrála a měla kancléře, ale ve všech důležitých bodech při jednání musela lidovcům ustoupit a ponechat jim prestižní resorty, jako ministerstvo zahraničí nebo financí. Ústupky lidovcům vytýkali sociální demokraté především kancléři Alfredu Gusenbauerovi, proto následovala výměna v čele strany, do něhož se postavil dosavadní ministr dopravy Werner Feymann. Volebním lídrem lidovců je Wilhelm Molterer. Podle Schustera tak jde tentokrát o duel dvou spíše bezbarvých politiků, zatímco v minulých volbách šlo o souboj dvou výrazných osobností - Gusenbauera a tehdejšího lidoveckého kancléře Wolfganga Schüssela.
Kabinet sestavovaný Gusenbauerem čelil hned od počátku řadě vnitřních rozporů, ať už šlo o otázku školného, dědické daně nebo stíhačky Eurofighter. Počátkem letošního roku se situace vyostřila, když bývalý šéf Spolkového kriminálního úřadu Herwig Haidinger v parlamentu obvinil lidovci ovládané ministerstvo vnitra z politických zásahů do vyšetřování skandálu kolem vytunelované banky BAWAG. V půli června pak Gusenbauera v čele SPÖ vystřídal Faymann, který se začal vůči koaličním partnerům vymezovat ostřeji. Onou příslovečnou poslední kapkou vedoucí k rozpadu vlády se ale nakonec stala lisabonská smlouva, připomněl rakouský novinář Gerald Schubert. Po irském referendu, které dokument o reformě institucí EU odmítlo, přišla SPÖ s požadavkem, aby i v Rakousku byly napříště podobné dohody schvalovány všelidovým hlasováním. V reakci na to ÖVP z kabinetu vystoupila, koalice pak už jen schválila termín předčasných voleb. Hlavním tématem předvolební kampaně byla ale především rekordní inflace a zdražování.
V Rakousku platí už řadu let nepsané pravidlo, že stranu, která vyprovokuje předčasné volby, voliči nemilosrdně potrestají. V duchu tohoto hesla lidovci, kteří ještě donedávna měli před sociálními demokraty deseti- až patnáctiprocentní náskok, v posledních průzkumech ztrácejí. SPÖ vede o jeden až dva procentní body. V poválečné historii Rakouska by to podle vídeňského zpravodaje ČT Jana Moláčka mohlo být poprvé, co by obě hlavní strany klesly pod třicet procent.
