Příměří mezi Ruskem a Ukrajinou vyloučeno není, ale je obtížné ho dosáhnout, a to i pod hrozbou sankcí, převažuje v reakcích expertů na sobotní výsledek jednání v Kyjevě. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj a vrcholní představitelé Británie, Francie, Německa a Polska z takzvané koalice ochotných se shodli na nabídce třicetidenního příměří v bojích na Ukrajině, které má bez předběžných podmínek začít platit od pondělí 12. května. Chystají se ale i nové sankce proti Rusku, pokud Moskva na klid zbraní nepřistoupí. Podpora dosažené dohodě zazněla i ze Spojených států, což odborníci označují za důkaz zájmu USA o Ukrajinu. Kreml v reakci prohlásil, že se Rusko nenechá zastrašit.
Podle analytika Jana Šíra z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy se společné oznámení o připravenosti k příměří a zavedení sankcí nedá označit za průlom. Už jen proto, že toto příměří „je na stole delší dobu“.
„Co je nicméně nové, je, že Spojené státy poté, co rozdávaly z cizího, to znamená z ukrajinské suverenity, se pravděpodobně přihlásily k myšlence, že budou ochotny spolupracovat s evropskými zeměmi na zavádění nových sankcí. To by novou dynamiku procesu vyjednávání dát mohlo,“ připouští expert.
Také podle publicisty Tomáše Klvani z New York University Prague je sobotní telefonický hovor Zelenského a evropských lídrů s Donaldem Trumpem znamením, že diplomatická linka mezi Ukrajinou a Spojenými státy funguje. „Je to aspoň jakási záruka, že Spojené státy nejsou ještě v této chvíli připravené odříznout Ukrajinu úplně a nejsou ochotny třeba nedodávat zbraně, neposkytovat logistickou a především špionážní pomoc z družic, protože to jsou všechno kapacity, které Evropa nedokáže plnohodnotně nahradit,“ upřesnil.
Dokončení hrozby sankcí by bylo dramatickým znamením rostoucí jednoty Západu po měsících nepředvídatelné politiky Donalda Trumpa při rozbíjení odkazu jeho předchůdce v Bílém domě, připomněla také agentura Reuters. Poukázala zároveň na zjevný posun v Trumpových vyjádřeních, ukazující rostoucí frustraci z toho, co Washington vnímá jako Putinovo otálení.
Rozšíření koalice ochotných
Šír připomíná, že koalici ochotných netvoří všechny země Evropské unie. „To znamená, že zavádění případných sankcí by mohlo narazit na odpor a vyžádá si i nějaký čas. Druhá věc je, jak by případné sankce měly vypadat. Plus efekt případných opatření tohoto druhu se dostaví až s časovou prodlevou, což dává Rusku prostor, aby ve válce pokračovalo, takže bych v hodnocení byl zatím zdrženlivý,“ sdělil.
Europoslanec Ondřej Kolář (TOP 09) ještě před výsledkem sobotních jednání poznamenal, že by měla koalice ochotných hledat spojence i v části světa mimo USA a Evropu, tedy u dalších zemí podobných hodnot – zmínil Austrálii, Nový Zéland či Japonsko.
„Válka Rusko vyčerpává“
Rusko na požadavek příměří reagovalo prohlášením mluvčího Kremlu, že se nenechá hrozbou sankcí zastrašit a že vzkazy zaznívající z Evropy jsou konfrontační.
Podle Šíra má nicméně Rusko určitou motivaci příměří přijmout. „Válka Rusko vyčerpává. Protože je tam stále na řadu oblastí uplatňováno informační embargo, tak nevíme, jak na tom je ruská ekonomika, kolik strategických rezerv v různých oblastech Rusové ještě mají. Ale dokud se obrazně řečeno pod Vladimirem Putinem nebude houpat židle, tedy dokud nebude stát před dilematem ukončit válku, nebo riskovat ztrátu vlastní moci, tak si myslím, že vyjednávání ohledně ukončení agrese vůči Ukrajině může být docela těžká věc,“ sdělil.
Analytik Pavel Havlíček (TOP 09) s odvoláním na hodnocení ruských analytiků předpokládá, že Moskva se bude během následujících měsíců potýkat s docházejícími zásobami a nedostatečně rychlou obnovou ekonomiky. „Spoléhali na to, že se domluví s Donaldem Trumpem, aby si získali oddechový čas, aby dokázali přezbrojit a vycvičit další části armády. Ale pokud ho nedostanou, budou mít velké problémy. A pokud uvidíme sendvičový efekt – tedy z jedné strany evropské sankce a Ukrajinu pokračující v boji, a z té druhé strany i tlak Spojených států – tak půjde pro ruskou stranu o velmi zásadní tlak,“ míní.
Rusko nemůže říct, že se nechá zastrašit
„Rusko nemůže říct: My se necháme zastrašit hrozbou sankcí. To neudělá téměř nikdy žádný stát, že by veřejně deklaroval, že tomu nátlaku ustupuje. I kdyby na to chtěli přistoupit, tak to nepochybně budou podávat tak, že to byla jejich myšlenka,“ vidí reakci Ruska podobně i Šírův kolega z Fakulty sociálních věd UK Jan Ludvík.
„Nevylučoval bych, že k tomu příměří dojde, byť ta pravděpodobnost není úplně velká. Rusko má svoji motivaci v konfliktu pokračovat a zejména má zásadní pocit, že ve válce vyhrává,“ upozornil.
Čeho konkrétně by se sankce měly týkat, známo není, podle Ludvíka může jít ze strany západních zemí o „lehké blufování“.
„Sankce, které jsme na Rusko mohli uvalit, jsme už uvalili, obchod mezi Západem a Ruskem je v podstatě minimalizován,“ vysvětluje odborník. Rusko by ale mohly „opravdu bolet“ sekundární sankce, míní. Tedy ty uvalené na státy spolupracující s Ruskou federací, například Čínu, postavené na dilematu, „pokud budete chtít obchodovat s Ruskem, nebudete smět obchodovat s Evropou, případně se Spojenými státy“. „Ale ty třetí státy by si to nemusely nechat líbit a mohly by reagovat vlastními sankcemi vůči Evropě a Spojeným státům, což by bylo zase bolestivé pro nás,“ připouští Ludvík.
