Královnu Alžbětu II. na poslední projížďce Londýnem doprovodilo v pondělí přes 140 kadetů britského námořnictva. Ti táhli dva a půl tuny těžkou lafetu s rakví. Nejprve do Westminsterského opatství a pak i z něj. Celkem se do procesí zapojily dva tisíce vojáků, stejný počet dohlížel na bezpečnost. Celé procesí mělo jasně dané jak pořadí zúčastněných, tak rychlost. Pohřbu se zúčastnily stovky světových lídrů, s královnou se ale naposledy loučili i obyvatelé Velké Británie.
Pětasedmdesát kroků za minutu, těžká lafeta s rakví a 142 kadetů. I to byl pohřeb královny
Rozloučit se s královnou přímo u její rakve chtěly už před pondělním pohřbem statisíce lidí, ne na všechny se dostalo. Frontu totiž úřady uzavřely před jedenáctou večer v neděli londýnského času.
Jako poslední se ve Westminsterském sálu panovnici poklonila v půl sedmé ráno Chrissy Heeryová, která slouží v britském královském letectvu. Že to dokázala, vnímá jako velkou poctu.
Dveře Westminsterského opatství se otevřely přesně v osm hodin. Vzápětí se začalo plnit smutečními hosty. Nechyběli mezi nimi britští politici včetně bývalých premiérů, členové evropských královských rodin, světoví lídři. Většina pozvaných dorazila autobusy, část auty. Americký prezident přijel svou obrněnou limuzínou.
Před tři čtvrtě na jedenáct vynesli rakev s královnou Alžbětou II. z Westminsterského sálu, na lafetě se vydala na cestu do opatství.
Obřad i s královninými pravnoučaty
Rakev úderem jedenácté provázeli od vchodu k oltáři Westminsterského opatství nejbližší příbuzní Alžběty II. V první řadě děti – král Karel, princezna Anna a jejich dva mladší bratři Andrew a Edward. Za nimi vnuci a vnučky. A mezi následníka trůnu Williama a jeho ženu Catherine se přidala i nejmladší generace rodu Windsorů, pravnoučata v přímé linii následnictví – devítiletý princ George a sedmiletá princezna Charlotte.
Pod gotickými oblouky, kde se královna vdávala i byla korunovaná, už seděly dva tisíce hostů. Zasedací pořádek určovaly pokrevní vazby, vážnost funkce i délka služby. Pozvání dostali také lidé ocenění nejvyššími britskými medailemi za statečnost, zástupci charitativních organizací a ti, kteří přispěli k řešení pandemie covidu-19.
Na výběru žalmů, hudby a modliteb se ještě před smrtí podílela sama panovnice. Zněly tóny z její svatby a korunovace. Pasáže z bible předčítaly generální tajemnice Commonwealthu a nová britská premiérka.
Procesí po slavnostní bohoslužbě ve Westminsterském opatství zamířilo na Windsor. Ostatky královny Alžběty II. ležely ve zhruba 250 kilogramů těžké rakvi vyrobené ze vzácného britského dubu, která byla vykládaná olovem a zabalená do královské standarty.
Na starost ji měl tucet vybraných vojáků královniny roty z prvního praporu královských granátníků. Ti ji uložili na lafetu, která podobně nesla například tělo krále Jiřího VI. nebo bývalého premiéra Winstona Churchilla. Svět ji naposledy viděl při pohřbu lorda Mountabattena v roce 1979.
Průvod dlouhý skoro dva kilometry
Z Westminsterského opatství vyrazil rychlostí 75 kroků za minutu průvod dlouhý skoro dva kilometry. Hlavní procesí se rozdělilo na sedm částí. Jako první šli vojáci Společenství národů, například z Nového Zélandu, Austrálie nebo z Kanady.
Po nich následovali královští letci, dva oddíly britské armády a zástupci námořnictva a námořní pěchoty. Lafetu s královniným tělem táhlo 142 britských námořníků. Ihned za ní pokračovali členové královské rodiny. Pěšky kráčel král, jeho sourozenci nebo oba jeho synové. V autech následovaly například královna Camilla nebo žena price Williama s dětmi.
Celé procesí uzavřeli hasiči, policisté, záchranáři a další civilisté. Celkem se jen v Londýně představily tři tisíce vojáků. Další tisícovka se připojila ve Windsoru. Během cesty do královské rezidence se v londýnských ulicích s královnou ještě naposledy loučily tisíce lidí. I házením květin.
Zatímco se průvod pohyboval ulicemi britské metropole, každou minutu odbíjely na počest hodiny na věži Big Ben a ozývaly se salvy z děl. Z lafety byly ostatky Alžběty II. s poctami přemístěny do státního pohřebního vozu. Na místě zazněla i hymna.
„Jsem smutný, že zemřela, ale zároveň šťastný, protože žila dlouhý, plný a spokojený život,“ nechal se slyšet jeden z truchlících, policista na penzi David Norton. „Musíte pamatovat, že jsou rodina. Sleduje je sice celý svět, ale stále jsou rodina,“ připomněl manažer restaurace Ricky Gupta.
Ve čtyři hodiny odpoledne začala na hradě Windsor závěrečná menší zádušní mše. Účastnilo se jí zhruba osm set lidí – kromě krále a příbuzných také lídři zemí Společenství národů či královnini osobní zaměstnanci.
Alžběta II. byla mimo objektivy kamer a zraky veřejnosti na své přání pochována v rodinné hrobce v kapli svatého Jiří jen za přítomnosti windsorského děkana a potomků. Smuteční ceremonie tak opsaly pomyslný oblouk od soukromého rozloučení po okamžik úmrtí panovnice po uložení do hrobky znovu v rodinném kruhu.
Královna žila pro lidi a oni pro ni, vzpomíná podnikatel
„Když jsem se s královnou Alžbětou II. viděl, tak na mě zapůsobila jako člověk, který se drží při zemi, ale zároveň je nad věcí,“ zavzpomínal ve večerním vysílání ČT24 na zesnulou britskou panovnici Alžbětu II. podnikatel a mecenáš Jan Telenský, který se s královnou i jejím manželem, princem Philipem, setkal několikrát.
Vyprávěl mimo jiné o tom, jak královna jemu a faráři při návštěvě kostela podala ruku bez rukavice, hned potom si ji znovu nasazovala. Později panovnici i jejího chotě prý vzal Telenský na hokejový zápas, na němž Alžběta II. vhazovala úvodní buly. Aby na ledu neuklouzla a předešlo se tak faux pas, byl na něm rozvinutý červený koberec.
„Královna žila pro lidi a lidé pro ni. Philip vždycky chtěl, aby ona vynikla, ale s Alžbětou byli spojené nádoby. Osobnost jako ona se rodí jednou za sto, za dvě stě let,“ nechal se slyšet Telenský.
GALERIE
Británie se naposledy loučila s Alžbětou II., státní pohřeb sledovaly miliony lidí